Skvělá obnova zahrad Břevnovského kláštera

V roce 2008 vyzvalo Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty ateliér M1 architekti k úvaze, co s klášterními zahradami. Ateliér vypracoval studii, s níž následně arciopatství uspělo v operačním programu Praha – Konkurenceschopnost. Letos na jaře se pak veřejnosti otevřel výsledek první fáze revitalizace: upravené ohradní zdi a opěrné zdi, rekonstruovaný zahradní gloriet Josefka, upravený parter se sochou sv. Jana Nepomuckého, obnovený horní sad klášterní zahrady a především zrekonstruovaná původní oranžerie.

Proměny oranžerie břevnovského kláštera. V tomto stavu byla před rekonstrukcí: torzo se zřícenými křídly a poměrně zachovalou centrální klenbou.

Zastavím se na chvíli u opěrných zdí. Na přání pracovníků Národního památkového ústavu, kteří vycházeli z původního stavu, byly omítnuty. To ale považuji za chybu a řekl bych, že opadávání omítek v důsledku nahromaděné vlhkosti mi dá relativně brzy za pravdu – snad proto budou v budoucnu opatřeny dřevěnými trelážemi pro pnutí vína, stejně jako tomu bylo v minulosti.

Replika, která jako replika pouze vypadá

Vraťme se k oranžerii. Vzhledem k rozsahu poškození bylo od začátku jasné, že půjde spíše o repliku než o rekonstrukci. A stejně tak bylo zřejmé, že už pravděpodobně nikdy nebude sloužit svému původnímu účelu, tedy coby skleník k pěstování subtropických rostlin, zejména citrusů (proto oranžerie). V současných ekonomických podmínkách majitelů by takové využití bylo jen těžko představitelné.

Výsledná realizace měla podle plánu posloužit jako prostor pro shromažďování, výstavy, práci či odpočinek – vpravdě funkčně otevřený koncept. Podoba měla vycházet z původní, historické stavby (architektům velmi pomohlo její pečlivé zaměření z období druhé světové války, které vytvořili architekti manželé Chalupníčkovi).

A takhle vypadá oranžerie dnes.

Při práci se ukázalo, že původní koncept budovy byl mimořádně kvalitní a podle dnešních měřítek vlastně i ekologický. Stavba je ze severní strany zakousnutá do skalnatého svahu, od kterého je oddělena servisní chodbou (z ní je dnes možno vstoupit do moderního technického zázemí). Hlavní prostor oranžerie je přístupný z chodby skrz masivní zeď. Ta, vystavena slunečním paprskům skrze prosklenou, nakloněnou fasádu, je schopna akumulovat velké množství tepla, které pak dokáže dlouhý čas zase vydávat.

Objednavatel chtěl i vzhledem k nejasnému budoucímu využití budovu s relativně nízkou energetickou náročností provozu. Z tohoto hlediska bylo klíčové řešení jižní fasády a izolace tak, aby teplo neunikalo do prostoru mezi rovným stropem a šikmým krovem.

Jižní fasáda je zvenku pokryta překrývajícími se šablonami z ručně vyrobeného skla (není tak úplně rovné jako to průmyslově vyráběné), vnitřní, druhotné zasklení je vsazeno do dřevěných rámů, přičemž každé druhé okno je otvíratelné vyklopením směrem dovnitř. Ve vnější skleněné vrstvě jsou pak drobné otvíratelné části, ventilačky, jejichž pomocí je možné interiér provětrávat i v nepřítomnosti uživatelů. Podobně lze provětrat hlavní místnosti bývalých skleníků skrze malé čtvercové otvory a výklopnou část dveří vedoucích do chladnější chodby. Budova je tak vybavena systémem, který jí umožňuje odolávat velkým vedrům a efektivně využívat tepelné zisky v zimě.

Původní „primitivní“ materiály jsou stále použitelné

Rozpoznatelné současné zásahy tvoří pouze železnými pláty zakryté kanály v podlaze pro budoucí vedení kabelů (aby se nemuselo sekat do zdí), vodorovná tyč pod stropem pro zavěšení světel či výstavních panelů nebo průmyslové radiátory pod okny pro nový rozvod tepla (dříve byla budova vytápěna krby a horizontálními kanály rozvádějícími teplý vzduch do obou křídel oranžerie z centrální haly).

Vybrané pálené dlaždice bohužel nedokážou věrně nasimulovat původní podobu podlahy, proto bych si dokázal představit například použití průmyslových betonových stěrek. Nové jsou také zavěšené lampy a už zmíněné technické zázemí z betonu, zakutané do skály – toalety, sprcha, kuchyně, kotelna, technická místnost, kterému určitá surovost, snadno viditelná skrze zasklení vnějších dveří, velmi sluší. Sociální zázemí je hned dvojí, v budoucnu tak mohou v oranžerii probíhat dvě samostatné akce zároveň.

Servisní chodba s novým technickým zázemím.

Interiér jednoho ze dvou symetrických křídel po rekonstrukci.

Za pozornost stojí úpravy vnějšího okolí stavby. Například dvě menší nádrže na vodu nebo dosti hluboká nádrž, objevená nedávno před vstupem do oranžerie, která byla upravena do podoby fontány.

Schody ve vstupní dvoraně objektu vedou do zpřístupněné jeskyně. Pozoruhodné je také svedení vlhkosti z výše položených svahů skrze dřevěné chrliče podepřené železnými stojkami nebo napojení stavby na terén pomocí štěrkové obruby.

„Nejpoučnější pro nás byla skutečnost, že se budova dá znovu postavit z primitivních materiálů, jako je zdivo, rákos, omítka nebo skleněné šablony,“ popisuje své dojmy z rekonstrukce architekt Pavel Joba. „Dobře funguje, i když ji nepostavím z betonu, stavebních systémů a nepoužiju klimatizaci a slaboproudé technologie.“

Ve stopách architektů minulosti

Dnešní podoba kláštera včetně zahrady odpovídá zhruba stavu po velké barokní přestavbě, provedené za opata Otmara Zinka v letech 1708 až 1721 pod postupným vedením Pavla Ignáce Bayera (1691–1709), Kryštofa Dientzenhofera (1709 až 1716) a Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1716–1751). Jsem rád, že postupně dochází k velmi kvalitní rehabilitaci zahrad úžasného komplexu, na kterém v minulosti pracovali tak vynikající architekti.

Každému, kdo má tendenci současné architekty plošně odsuzovat za přílišné prosazování vlastního ega a nerespektování hodnot minulosti, doporučuji návštěvu zahrad a pečlivou prohlídku bývalé oranžerie. Zahrady jsou přístupné denně (otvírací doba viz www.brevnov.cz).