Podivuhodný název si dala skupina absolventů architektury z města Delftu podle jména britské firmy Meccano, vyrábějící obdobu naší stavebnice Merkur. Stejné jméno má i manifest nizozemského neoplasticisty Thea van Doesburga a to druhé „o“ je zase odkaz na jeden studentský projekt Nizozemců pro areál bývalé rotterdamské zoo. Nejznámější ze zakladatelů Erick van Egeraat má dnes úspěšnou samostatnou praxi (projektoval také pro Prahu, proto se s ním ještě v tomto cyklu setkáme), také další zakladatelé později odešli, z původní sestavy zůstala jen Francine Houbenová, jež dnes vede ateliér spolu s hlavním inženýrem Aartem Fransenem.
Studio si postupně získalo respekt nejen ve své vlasti a dnes projektuje po celém světě. Mecanoo navrhuje obytné soubory, mrakodrapy, divadla, muzea, kostely, městský design, interiéry, konverze bývalých průmyslových areálů... Jejich architektura je pestrá, vtipná, a přitom kontextuální. A především nikdy nenudí. Velký důraz klade studio na moderní technologie a úspory energie, jak je dnes pro současnou západoevropskou tvorbu typické. Využitím nezvyklých tvarů, materiálů i barevnosti vytváří Mecanoo podmanivé stavby. Například hřbitovní kapli v Rotterdamu s dynamicky zvlněným průčelíma střechou připomínající list prohnutého papíru. Podhled je zlatý a interiér v syté modři. Jde o soudobou architekturu, jež ale tvarově odkazuje k barokním formám.
Motiv zvlněné střechy uplatnila Houbenová se svým ateliérem také u budovy Vědecké knihovny Technické univerzity v domovském Delftu z roku 1998. Tady střecha plynule vystupuje z terénu. Je celá pokryta zelení, takže přechod z přírodní scenérie je prakticky neznatelný. Kontrastním prvkem je jen mohutný kužel, přivádějící do prostor knihovny denní světlo. Autorka sama říká, že chtěla do utilitárního prostředí univerzitního areálu vnést romantický prvek, což se skutečně povedlo.
Mrakodrapy i rodinné domky
Jednou z nejznámějších staveb studia je mrakodrap Montevideo v rotterdamském přístavu z let 1999 až 2005. Štíhlá věž bílo-červené barvy stojí na konci mola zastavěného přístavními skladišti nejrůznějšího stáří. Tady je dnes velmi živo, protože většina těchto budov prochází revitalizací – jsou tu muzea, restaurace a promenády.
Pohled na štíhlou obytnou věž s názvem Montevideo, která je jednou z dominant revitalizovaného rotterdamského přístavu.
Jiná výšková budova, v Nijmegenu, má zalomenou horní část fasády, ta je pokryta černobílým rastrem, připomínajícím děrnou pásku počítače. V katalánské Lleidě dokončilo Mecanoo kongresové centrum, v britském Birminghamu nyní staví velkou knihovnu. Kromě zmíněných zemí projektuje studio také na Tchaj-wanu, v Rusku nebo Polsku. A jak se dostali extravagantní Nizozemci k nám? Byla to zakázka vypracovaná v letech 1999–2000 společně s krajany z PRC Bouwcentrum International na projekt skupiny nízkoenergetických domků na okraji Svitav (sídliště Vějíř). Úsporný provoz spočívá v aktivním využití sluneční energie. Domky mají velmi dobré zateplení a samoregulační větrací zařízení. Nakonec byly postaveny čtyři dvojdomky a dva izolované domy, jejichž střechy pokrývá bezúdržbová zeleň, na šikmých plochách jsou pak umístěny solární panely. Průčelí jsou neokázalá, v kombinaci světlé omítky a partií obložených dřevem, kolem domků jsou malé zahrady. Je to jednoduchá a svěží architektura, nic procovského, jak to známe z různých satelitů našich měst.
Rodinné domky ve Svitavách jsou u nás zcela ojedinělým příkladem současných staveb, které projektovalo renomované zahraniční studio
Spolupráce nizozemských architektů na realizovaném projektu pro bydlení v malém městě je nicméně na našem území ojedinělá. Ve světě je přitom účast zahraničních studií na nejrůznějších zadáních pro město i venkov naprosto běžná. Česko tak stále zůstává v určité izolaci – naše architekty nikdo nezve k účasti na zahraničních aktivitách a ti o to většinou ani neusilují. A naopak – doma pak prakticky nemají konkurenci. Že to naši scénu nijak neobohacuje, je ovšem nasnadě.
