Lavičky ve tvaru delfína? Pražské náplavky potřebují změnu

Proměna rhonského břehu ve veřejný prostor proběhla před čtyřmi lety – do té sloužilo okolí řeky jako parkoviště. Nově vzniklá promenáda teď spojuje dva největší parky a prochází centrem města. Měří pět kilometrů, což je asi třikrát víc než v Praze od Vyšehradu k Mánesu.

In Situ tuto zakázku získali hlavně proto, že v jejich studiu pracují kromě architektů a urbanistů i zahradní architekti. A se zelení nešetřili ani na kamenných březích. Mezi mobiliář vysadili hlavně místní druhy rostlin – vrby, různé druhy trav a volně rostoucí byliny.

Samotnou architekturu udrželi nenápadnou – k sezení slouží jednoduché kamenné bloky, schůdky, rampy nebo zídky oddělující hřiště. Do vody vybíhají dřevěné paluby. Člověk si tu může protáhnout tělo, zaplavat v bazénu, hrát s dětmi, rybařit nebo se jen tak procházet či posedět pod stromy.

„Auta zmizela nejen z náplavky, ale i z ulic historického centra města a uvolnila prostor k životu. Od vedení města to byl bezpochyby odvážný krok,“ říká organizátorka večera Karolina Jirkalová z občanského sdružení Kruh s tím, že parkování není žádným samozřejmým právem občanů, ale zábor veřejného prostranství pro soukromé účely. Město pro řidiče pak zřídilo parkovací domy a podzemní stání, i když s menší kapacitou, než před tím. „S atmosférou místa to dělá divy, nejednou je v ulicích dost místa pro všechny možné aktivity a nic nebrání pohledu na historické domy.“

Revitalizace lyonské náplavky podle architektů In Situ

Problém pražským náplavek podle architektů tkví v tom, že na sebe nenavazují, jsou vyložené kočičími hlavami, po kterých se nedá jít natož jet na kole, a kromě Rašínova nábřeží je město nechává ležet ladem, nebo slouží jako parkoviště. Začít by se mělo minimálně vkusným mobiliářem. „Vzpomínám si na rozčarování, když se na pražské náplavce objevily lavičky ve tvaru delfína, či co to je,“ doplňuje architektka Marcela Steinová.

Největší chybu ale vidí v tom, že Praha nevypisuje architektonické soutěže, ze kterých vzejde nejlepší návrh. „To, že významné pražské části města jsou řešeny zadáním z první ruky je možné asi už jen v Praze.Vzpomeňme na Berlín, kde i každý jednotlivý soukromý dům musí projít architektonickou soutěží a to nemluvě o domech či prostorech veřejných. K tomu nás čeká ještě dlouhá cesta,“ uzavírá Steinová. Začít by se mohlo alespoň těmi nábřežími.