Polistopadový vývoj v českém stavebnictví by se u rekonstrukcí bytových staveb dal v prvních letech popsat jako „rychlé napravování vnějšího dojmu“. Co bylo vidět, mělo prioritu. Logicky jako první přišly na řadu fasády viditelné z ulice (vnitrobloky odolávají rekonstrukcím ve většině případů dodnes). Šeď nejen panelových domů byla nahrazena optimistickou pestrobarevnou směsicí. Rekonstrukce interiérů se soustřeďovaly především na výměnu koupelen a kuchyní, tedy technicky nejzbídačenějších částí bytů. Trvalo dost dlouho, než někteří majitelé začali přistupovat k rekonstrukcím interiérů vlastních bytů celistvějším způsobem.
V Česku navíc existuje zvláštní disproporce ve vnímání povolání architekta. Běžně se setkávám s názorem, že architekt bude velmi drahý, neochotný a určitě má chuť zabývat se pouze novostavbami, jako jsou muzeum, kostel, kunsthalle nebo koncertní síň. Do menšího města nebude chtít ani přijet. Nad drobnostmi typu rekonstrukce malého bytu by určitě mávl rukou.
Na druhé straně tu máme dosti početnou skupinu čerstvých absolventů – každým rokem jich přibude kolem tří set – a začínajících architektonických studií. Tato skupina netouží navrhovat kostely (možná tak ve skrytu duše), ráda by navrhovala a především realizovala prakticky cokoliv. Je logické, že se věnuje nejdrobnějším projektům.
Dnes si krátce představíme úpravy dvou bytů, které navrhla stejná kancelář ve stejném období pro různé klienty. První byt je určen k pronájmu, nechává tak relativně velkou volnost v budoucím užití. Druhý byl navrhován pro konkrétního majitele a vznikal v dialogu s ním a jeho potřebami. K oběma však autoři přistupovali se stejnou strategií, jejímž základem se stalo dispoziční a vizuální zjednodušení stávající situace. V první řadě šlo o to, dojmově zvětšit zádveří, tedy první prostor, do kterého vstupujete. V Česku je to z nějakých zvláštních důvodů vždy nejhůře řešený prostor – nejmenší, nejtmavší a často připomínající dekompresní komoru pro výstup z ponorky. Třeba v Nizozemsku jde naopak nezřídka o největší a nejvzdušnější prostor celého domu. Pragmatická námitka týkající se úspory energie má větší relevanci u rodinných domů než u bytových. V obou případech může zádveří plynule pokračovat do hlavní obytné místnosti. Oba byty jsou rovněž řešeny v nejsvětlejší možné barevné kombinaci – bílé a přírodní (překližka nebo dýha).
Byt č. 1: Vinohrady, 37 metrů čtverečních
Relativně malý byt se zdá větší, než skutečně je – díky velké hlavní místnosti (26 m2) se slušnou světlou výškou kolem tří metrů a především kvůli optickému propojení do zbylých dvou místností (koupelny a zádveří). Ty jsou odděleny pomocí velkorozměrových posuvných dveří z průsvitného komůrkového plastu – makrolonu. Byt se nachází v přízemí a hlavní obytná místnost je tak viditelná z ulice. Rozhodujícím nápadem se proto stalo vyzdvižení postele nad úroveň kolemjdoucích. Od toho už byl jen malý krok k většímu využití prostoru pod postelí na pracovnu, knihovnu a kuchyni. Integrování všech těchto prvků do boxu o rozměrech daných dvoupostelí umožnilo nechat zbytek prostoru volný, což malému bytu nesmírně sluší.
Byt č.1 na Vinohradech: Hlavní obytná místnost obsahuje box s integrovaným spaním, pracovnou i kuchyní. Navíc může být přímo propojena s koupelnou a zádveřím.
Zádveří bylo rozšířeno fyzicky, ale i opticky prostřednictvím velkorozměrového zrcadla od podlahy ke stropu a průsvitného zasklení oddělujícího sprchový kout v koupelně. Jak v předsíni, tak v hlavní obytné místnosti najdeme skříňové sestavy na celou výšku pokoje, otvíratelné dotykem, tedy bez vnějších úchytů. Jedinou výjimku v neutrální barevnosti tvoří podlaha z marmolea, přesně jde o Forbo Artoleum navržené nizozemským designérem Richardem Huttenem. Charakteristická je i práce s podhledy, které například v jednoduše pojaté koupelně ukrývají bojler. Klasické obkladačky jsou nahrazeny vodovzdornými nátěry.
Byt č. 2: Michle, 30 metrů čtverečních
Majitel tohoto bytu se na architekty obrátil na základě článku v Lidových novinách. Napsal jim, že ve svém bytě o velikosti necelých 30 metrů čtverečních požaduje samostatnou ložnici, obývací pokoj, pracovnu vybavenou poměrně rozsáhlou technikou (je vášnivým radioamatérem), pochopitelně koupelnu, zádveří, kuchyň, nové připojení plynu včetně otopných těles a spousty dalších věcí. Architekti si ho získali rychlou reakcí. Do půl hodiny napsali, že se rádi zajdou podívat a že to nejspíš nebude problém. Nebylo to ale úplně jednoduché.
Byt č. 2 v Michli: Zajímavá architektura se nemusí omezovat jen na monumentální stavby. Dokladem jsou dvě povedené rekonstrukce malých pražských bytů.
Byt kromě vstupních dveří umožňuje dva výstupy na venkovní balkony, což je sice na jednu stranu úžasná výhoda zvyšující jeho kvalitu, na druhou stranu to ale značně minimalizuje možnosti úpravy dispozice. Autoři záměrně zmenšili celkový počet prvků v interiéru. Osadili vestavěné skříně, kuchyňský stůl se i díky kvalitní truhlářské práci Zdeňka Nováka vyklápí přímo z linky. Hezký trik představuje plochá televize zavěšená na kolejnici pod stropem, po které se může pohybovat a být tak sledována jak z hlavní obytné místnosti, tak večer z ložnice přímo z postele.
FAKTA:Lukáš Brom, David Kazický, Štěpán Tláskal The Builders www.builders.cz Projekty: 2011 Realizace: 2012 |
Rekonstrukce jsou vždy náročná disciplína. Můžete se předem připravit, jak chcete, stejně v průběhu prací narazíte na neočekávané problémy. Od toho se pak odvíjí i cena. Při těchto důkladných rekonstrukcích přesáhla mírně 15 000 Kč za metr čtvereční, honorář projektové přípravy a dohled nad provedením prací představuje běžně 10 procent stavebních nákladů. Ani jeden z majitelů však svého rozhodnutí nelituje.
