"U nás došlo, podle mého názoru, ke zcela tragickému omylu, že výroba skla je mlýnek na prachy. Není, je to strašná dřina a pokud se nechce vyrábět stále to samé, tak to fakt bolí. Co ale vždy byl mlýnek na prachy, je zahraniční obchod se sklem, ale nějak se to pomotalo. Podle toho to také dopadlo. Skloexport skončil díky totální hlouposti několika málo lidí a přitom měl obrovský potenciál. Bez podpory státu je to stejně ale zbytečné, ta podpora musí být inteligentní a smysluplná, kde ale tyto věci dnes tady nalézt," uvedl Zdeněk Lhotským v online rozhovoru se čtenáři Lidovek.cz.
Design jako módní zaklínadlo
Ačkoliv je letos Lhotský nominován na ocenění Czech Grand Design, sám se za designéra se nepovažuje. "Za designéra se moc nepovažuji, vlastně ani moc nerozumím slovu design, je to takové módní zaklínadlo, ale občas něco praktického udělám a výrobce jsem zcela přirozeně, neboť moje studio především vyrábí a to nás živí. Nominován jsem byl, jak doufám, za vývoj skel VITRUCELL, na čemž s kolegy pracujeme už mnoho let a podařilo se nám vyrobit originální produkt," vysvětlil.
A jaké sklo má nejraději sám Lhotský? Kromě lisovaného si oblíbil ruční nápojové sklo ("třeba mexické, na kterém je vidět každý dotek skláře, nebo ručně vyráběné lahve, naprostá labuž") nebo třeba automat na lahve Owens, který je podle něj jako symfonie dirigovaná šíleným dirigentem.
A nejbližší budoucnost? Zdeněk Lhotský má jasno: "Co budu ještě dělat nevím, rozhodně ale to, co mě bude bavit, když zbude čas a zbytek to, co mě bavit nebude, ale udělat se musí. Za deset let bude má tvorba zhruba o několik centimetrů dále, než dnes, u skla to jde totiž hodně pomalu, ale budu rád, když nějaká bude. "
