Před týdnem jsme se věnovali významné akci sklonku 19. století, Výstavě architektury a inženýrství, která mimo jiné propagovala tehdy nový styl – secesi (článek si můžete přečíst ZDE). Dnes si připomeneme následující velkou expozici, která se konala opět v areálu pražského Výstaviště v Bubenči.
Z minulých expozic zůstal na svém místě Průmyslový palác, vstupní Wiehlovy pavilony nebo Plzeňská restaurace, ale většina objektů byla nových – a často dosahovala obrovských rozměrů. Došlo samozřejmě i k souboji stylů: vedle doznívajícího historismu a vrcholící zoomorfní secese se totiž začala prosazovat asketická moderna, kterou propagovali žáci profesora Otto Wagnera z vídeňské umělecké akademie – Bohumil Hübschmann, František Roith nebo Pavel Janák. A zejména Jan Kotěra a jeho studenti z pražské Uměleckoprůmyslové školy.
Vypracováním celkového architektonického konceptu Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory (OŽK) byl pověřen známý představitel historismu, profesor pražské techniky Rudolf Kříženecký (mimo jiné bratr průkopníka české kinematografie Jana Kříženeckého). Akce opět přinesla řadu velkorysých atrakcí, které měly přilákat diváky. Kromě obligátních balonových letů tu byla habešská vesnice („celá dědina se 74 habešskými domorodci – muži, ženami i dětmi – věrně znázorněná,“ čteme ve výstavním katalogu), dále mořské akvárium, reklamograf, cesty na Měsíc, Zakletý zámek nebo, opět slovy katalogu, „rozhledny s vytahovadly, toboggan, dětské rejdiště s nářadím tělocvičným, žaponská čajovna bří Hlouchů (hostí též několik pravých gejš)“ a další. Stavby byly večer co večer osvětleny jasem více než 24 tisíc žárovek.
Historismus versus moderna
Největším novým pavilonem výstavy se stala Strojovna. Ta původní, již pro Jubilejní výstavu 1891 navrhl Bedřich Münzberger, už dosloužila. Novou pak navrhl Rudolf Kříženecký. Konstrukce byla sice železná, ale nebylo to pod přezdobenou neobarokní fasádou příliš patrné. Ostatně, přečtěme si dobový komentář teoretika Zdeňka Wirtha ve Stylu – tehdy nově založeném architektonickém časopise spolku Mánes: „To, co vytvořil na průčelí Strojovny arch. Kříženecký, je umělecká sebevražda. Tak málo porozumění pro charakter železné stavby neprojevilo se dosud na našich výstavách, zde kryje prostor závratné výše a vzdušnosti architektura hradní s věžemi v bocích...“
Obdobně řešené pavilony, modernisty posměšně nazývané „dorty“, představili další reprezentanti starší generace Alois Dlabač, Jan Koula, Josef Fanta a Antonín Hrubý. Posledně jmenovaný také v poněkud divokém pseudobarokním stylu zásadně přestavěl původní Wiehlův novorenesanční pavilon z Jubilejní výstavy 1891, který se pak stal místem pro reprezentaci města Prahy.
Wirth a další modernisté naopak samozřejmě chválili pavilony Kotěrovy. Úctu vzbuzoval stánek OŽK ve tvaru obrovského rohlíku, jehož dřevěnou konstrukci potaženou plátnem navrhli s Kotěrou Josef Gočár a Pavel Janák. Portál stavby ozdobil velkými sousošími Jan Štursa. Menší pavilon Uměleckoprůmyslové školy zase navrhli Kotěrovi tehdejší studenti Göttlich, Waigant a Mácha. Impozantní byl i Pavilon poživatin mladého Bohumila Hübschmanna. Menší stánky jednotlivých potravinářských firem v tomto pavilonuměly tvar velkých krystalů.
Monumentální Pavilon poživatin byl dílem Bohumila Hübschmanna
Pavel Janák byl autorem dalšího modernistického objektu, tentokrát skromnějšího měřítka – pavilonku družstva Artěl. Pochvalu kritiky sklidil i provizorní dřevěný koncertní sál Kotěrova přítele a příležitostného spolupracovníka, pražského Němce Josefa Zascheho, ve stylu moderního klasicismu.
Souboj historismus a secese versus moderna skončil nakonec smírem. Většina pavilonů – bez ohledu na progresivnost – byla ovšem později odstraněna, podobně jako Kříženeckého Strojovna, na jejíchž základech dnes stojí Sportovní hala.
Klenka - U Primasů
Jedinými dochovanými pozůstatky Jubilejní výstavy OŽK 1908 jsou tak drobná dřevěná hospoda U Primasů, kterou architekt Richard Klenka, rytíř z Vlastimilu, umístil za západní křídlo Průmyslového paláce, a výše zmíněný Hrubého pavilon, v němž dnes sídlí lapidárium Národního muzea.
