Experimentální architektura se v akademickém prostředí soustředí na nové technologie v navrhování a prezentování architektury a na posouvání hranic v oboru. V praxi se její tvůrci věnují možnostem využití nových stavebních materiálů a postupů. Českému publiku jsou asi nejznámější realizace Kunsthausu (Peter Cook) a Murinselu - kavárny s amfiteátrem (Vito Acconci) uprostřed mostu v rakouském Grazu, automobilky BMW v Lipsku, muzea vědy Phaeno ve Wolfsburgu či plaveckého stadionu pro loňské Olympijské hry v Londýně (Zaha Hadid).
Výstava, která začala ve čtvrtek 25.4., představí 75 modelů z deseti akademických ateliérů Rakouska (Vídeň a Innsbruck), Slovenska (Bratislava) a Česka (Praha). Kurátorsky ji připravili Imrich Vaško a Martin Gsandtner, vedoucí pražského ateliéru Architektura 3 na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové. „Bienále experimentální architektury v Praze je mezinárodní platformou mapování aktuálních tendencí a metod architektonického navrhování. Bylo založeno na konci roku 2012 ateliérem A3 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Galerií Jaroslava Fragnera jako reakce na alternativu současného stavu architektonického výzkumu, jenž je důsledkem radikálně se měnícího světa nových filozofií a technologií,“ vysvětlil důvod konání bienále Imrich Vaško.
Co konkrétně bude na výstvě k vidění?
RAKOUSKO: Vídeň a Innsbruck
Na bienále budou představeny tři magisterské a dva postgraduální programy z vídeňské uměleckoprůmyslové akademie die Angewandte, konkrétně Institutu architektury (IoA), jehož děkanem je uznávaný statik Klaus Bollinger (např. stavba a technologie Kunsthausu v Grazu či BMW centrum v Mnichově). Vedoucími magisterských studií jsou významné osobnosti experimentální architektury: nejmladší a první laureátka Pritzker Prize Zaha Hadid, držitel ceny benátského bienále architektury Zlatého lva Greg Lynn a lídr úspěšného studia Asymptote Architecture Hani Rashid. Studenti z celého světa se zde učí technologii (CAD/CAM, počet kurzů je dokonce vyšší než na vídeňské Technice), strukturální design (napojení na nejnovější výzkum a produkci, tedy na praktické a ekonomické aspekty), energetický design (výzkum a propojení udržitelnosti a parametrické architektury), stavební konstrukci (technologie a estetická stránka architektury), teorii architektury a výtvarného umění, digitální design a digitální produkci (CNC řezání, řezání laserem, 3D tisk, nové digitální výrobní postupy a technologie).
Postgraduální programy vedou Hernan Diaz Alonso, zakladatel a ředitel další významné instituce věnující se experimentální architektuře Southern California Institute of Architecture v Los Angeles a Reiner Zettl, renomovaný historik umění a teoretik experimentální architektury, přednášející rovněž na vídeňské Akademii výtvarných umění.
Dalším zástupcem rakouské scény je poměrně krátce fungující Institut pro experimentální architekturu při innsbrucké univerzitě, kterou založil Patrik Schumacher (partner v Zaha Hadid Architects, jenž také založil a řídí Design Research Lab na Architecture Association School of Architecture v Londýně). Institut vznikl na základě Schumacherova působení v ateliéru Zahy Hadid ve Vídni, představuje tedy „druhou vlnu“ výzkumu experimentální architektury v Rakousku. V současné době převzal vedení ateliéru Marjan Colletti. Na bienále jsou prezentovány projekty studentů obou architektů. Marjan Colletti přednáší rovněž na prestižní Bartlett School of Architectuure v Londýně, innsbrucký institut je tedy ovlivněn vídeňskou die Angewadte (s britskou profesorkou Hadid a americkými profesory Lynnem a Rashidem) a díky úzkému sepjetí s londýnskou scénou posouvá přístup a výzkum experimentální architektury jiným směrem.
SLOVENSKO: VŠVU
Slovenskou scénu zastupuje Peter Stec, absolvent die Angewandte a Princeton University, vedoucí Katedry architektonické tvorby a Ateliéru architektury II na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Škola je otevřená současným vlivům vídeňského i mezinárodního diskurzu, využívá geografické blízkosti akademického výzkumu die Angewandte k častým pozváním kritiků a výměnám informací, čehož jsou dokladem také modely vystavené na bienále. Vznikly na základě spolupráce ateliéru s Galem Moncayem, ekvádorským umělcem a architektem působícím ve Vídni a tvořícím mimo jiné interaktivní instalace. Moncayo studentům představil nejnovější technologii práce s informacemi k modifikaci prostoru, založenou na otevřené elektronické platformě Arduino. S implementací studentům pomáhal tým programátorů Matsuko. Ateliér prezentuje své nové experimenty s evoluční architekturou a s prostory přizpůsobujícími geometrii různým vlivům (od počasí až po hluk), přístupnými rovněž interakci s návštěvníky výstavy.
ČESKÁ REPUBLIKA: ČVUT a VŠUP
Českou experimentální scénu zastupují dva ateliéry. Miloš Florián spolu s Lukášem Kurillou jako asistentem vede ateliér FLO│W na Fakultě architektury při Českém vysokém učení technickém v Praze od roku 2004. Hlavní oblastí Floriánova zájmu je sklo jako konstrukční materiál, inteligentní pláště budov, konstrukce volných forem, technologie CAD/CAM a nanotechnologie. Podílí se rovněž na vědecko-výzkumné činnosti ČVUT. Kurilla se zabývá především otázkou hledání syntézy lidské intuice a digitálního světa a vývojem softwarových nástrojů pomáhajících architektům zejména ve fázi konceptu.
Vedoucími druhého ateliéru jsou Imrich Vaško a Martin Gsandtner. Ateliér Architektura 3 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vznikl před dvěma lety jejich příchodem na školu. Pedagogicky spolupracují od roku 2008, vedli studio labarch na VŠVU v Bratislavě a od roku 2011 pokračují ve výzkumu procesu interaktivního designu a průniku digitálního morphomimetického a genetického navrhování. Důležitou součástí jejich navrhování jsou parametrické a algoritmické reflexe, performativní prostředí a CAD/CAM technologie.