Katalogový dům se na pozemek nevešel, tak nastoupili architekti

Největší bolestí satelitních sídlišť jsou relativně malé a úzké pozemky a to, že často netušíte, jak bude vypadat sousední dům. S tím vším musejí architekti počítat.

Zadání majitelů pozemku v Hrnčiarovcích nad Parnou bylo prosté: jednopodlažní dům s částečným podsklepením a třemi samostatnými pokoji, to vše na pozemku o rozměrech zhruba 16x40 metrů. Autoři toto zadání splnili, ale doplnili je o několik pro ně typických témat.

Slepé zdi k nejbližším sousedům, zálivy venkovních teras do hloubi půdorysu, střecha svažující se z nejvyššího bodu nad kuchyní a přístřešek pro auta, který je součástí domu

Šlo především o to, jak v domě a v jeho bezprostředním okolí vytvořit různé prostory, z nichž si budou obyvatelé domu moci každý den vybírat podle počasí, orientace ke světovým stranám nebo podle nálady. Druhou věcí, kterou architekti řešili, bylo, jak v interiéru vytvořit různě osvětlené prostory, od velmi světlých až po nejtmavší. V neposlední řadě se pak snažili stanovit hranici mezi soukromým a veřejným tak, aby nebyla příliš ostrá, aby nedocházelo k oddělování a vymezování se, pokud to není nezbytně nutné.

Přegarážované Česko

Rozhodnutí, zda se má architekt pokusit nabídnout obyvatelům domu více možností, kde trávit volný čas, anebo se soustředit na nalezení jednoho jediného prostoru, kde budou majitelé trávit většinu času, nebývá snadné. Univerzální odpověď neexistuje, obvykle se architekt přikloní buď k jedné, nebo k druhé variantě. Kompromis hledá jen málokdo. Tady se však vyplatil.

Zde se stal odpovědí protažený obdélníkový dům s mnoha vnějšími zářezy a výstupky. Jeden z nich tvoří přístřešek pro auta – tedy nikoliv garáž. To stojí za zmínku. Garáž – často navíc samostatně stojící – totiž u nás úřady často vyžadují kvůli stavebním vyhláškám nebo obecně technickým požadavkům pro výstavbu. Musí ji tak realizovat i ti, kdo o ni ani v nejmenším nestojí. Krytý přístřešek u vstupu v tomto případě naprosto dostačuje.

Model

Z některých stran se dům sice přibližuje až na dva metry k sousedním pozemkům, tyto zdi jsou však slepé, bez oken.

Zdánlivě komplikovaný tvar domu je ve skutečnosti docela jednoduchý. Jde o obdélník, do kterého jsou vykousnuty dva zálivy venkovních teras z jihozápadní strany. V nejvyšším bodě domu je pak nad kuchyní ještě jeden zářez, jehož úkolem je přivádět do kuchyně světlo ze severovýchodu (dlužno dodat, že umývání těchto oken asi pro majitele není nejjednodušší). Od tohoto světlíku se odvinula výška vnitřních prostor a tvar střechy, která odtud spadá směrem ke krajům, kde tvoří minimální možnou výšku, tedy 2,60 metru.

Bílá jednoduchost

Vnitřní prostor domu rozhodně nepůsobí stísněně. Naopak. Mohou za to jak přívody světla, tak rozhodnutí majitelů mít celý interiér bílý, včetně podlahy. Rozhodnutí, které by určitě mnohým nevyhovovalo z pochopitelného důvodu – zvyšuje nároky na četnost úklidu. Majitelé ale zatím svého rozhodnutí nelitují.

Hlavní obytná místnost domu v bílé barvě s dobrým propojením s venkovními prostory.

Dva polosoukromé zálivy na jihozápadní straně tvoří alternativní cestu domem. Za sebou tak směrem od ulice najdeme ložnici rodičů, první terasu, obytný prostor a druhou terasu. Terasy jsou od místností odděleny velkoformátovými otvory posuvných oken, která se mohou úplně otevřít, aby vítr mohl proudit domem. Když jsou žaluzie nahoře, okna skýtají hluboké průhledy ze zahrady až na ulici. Zákusy měly být původně jasně odděleny i materiálově, ale došlo k tomu jen částečně. Dům je zděný, bíle omítnutý, horizontální povrch teras dřevěný. Ten se měl objevit i na fasádách, ale majitelé zřejmě správně vytušili náročnost údržby a spolu s autory návrhu dospěli ke kompromisu v podobě alucobondových horizontálních desek v bílé barvě. Od omítané fasády je odlišuje větší lesklost a tedy i odrazivost světla a především slunečních paprsků.

Proč ne dům z katalogu?

Investoři původně uvažovali o klasickém katalogovém domku. Jejich pozemek však byl natolik úzký, že z široké nabídky řešení objevili snad jen jedno, které by na jejich pozemek pasovalo, a to je zrovna neuspokojilo. Obrátili se tedy na architekty ze studia n/a. A přesně tak vypadá velmi často proces, který vede k oslovení architektů na vytvoření individuálního návrhu podle skutečných potřeb rodiny.

V době projektování byly oba vedlejší pozemky prázdné, ale dnes již jsou obsazeny. Autoři návrhu správně tušili, že se oba sousedé ocitnou v těsné blízkosti. Zvláště pak soused ze severovýchodní strany se přimkl skutečně maximálně. Střecha přístřešku pro auto dosahuje až na hranici pozemku. Strategie hmotového členění, která počítala s největší možnou kolizí, tak dodatečně došla opodstatnění a poskytuje obyvatelům domu, ale i jeho sousedům dobře nastavenou míru soukromí.

Tento dům představuje jeden z dosud čtyřdílné série, v níž autoři testují možnosti nalezení odpovědi na vytvoření přechodné zóny mezi soukromým a veřejným. Jejich nejradikálnější odpověď v podobě racionálního čtvercového domu a betonového okolního plotu, který vymezuje čtyři vnější meziprostory, můžete pod názvem dům LJM najít na jejich webových stránkách. K dokončení by mělo dojít v nejbližších měsících a nepochybně vzbudí velkou pozornost.