V souvislosti s prodejem půlky vily v ulici Bratří Čapků 28 na pražských Královských Vinohradech se začalo hovořit o možnosti dům od současného majitele odkoupit a po nezbytných úpravách tam otevřít stálý památník Karla Čapka. Ten si spolu se svým bratrem Josefem stavbu nechal v polovině dvacátých let minulého století navrhnout známým architektem Ladislavem Machoněm (více čtěte zde).
Ne vždy se takový záměr podaří – viděl jsem ve světě i neživotné památníky, takže jsem si pak říkal, že by pro dům bylo lepší, kdyby si ponechal svou původní obytnou funkci i za cenu, že nebude otevřen veřejnosti. V Čapkově domě se však zachovaly četné osobní památky a zřejmě i část původního zařízení. Veřejnost i badatelé by jistě ocenili možnost poznat autentickou atmosféru, v níž vznikala světově proslulá díla. Dům navíc leží v klidné lokalitě a má malou zahradu. A kdo by měl nemovitost odkoupit? Může to být stát, nejspíše rezort ministerstva kultury. Pak by ji asi svěřil do užívání institucí jako je Památník národního písemnictví nebo Národní knihovna. Může to být také město, v tom případě by ji mohlo spravovat Muzeum nebo Galerie hlavního města Prahy. Obě mají s podobnou činností rovněž zkušenosti. Dále přichází v úvahu městská část Praha 10, do jejíž gesce spadá např. známá Kotěrova vila rodiny Trmalovy ve Strašnicích. Ale ve světě je rovněž běžné, že dům získá nějaký mecenáš, který jej pak svěří do péče institucím výše zmíněného typu (k nim lze jistě připočíst i Společnost bratří Čapků), či založí pro ten účel nadaci.
Kotěra: Trmalova vila
Pojďme se podívat, jak fungují obdobné stavby (mám teď na mysli vily z XIX. nebo XX. století) na našem území. V Praze veřejnosti už léta slouží zmíněná Trmalova vila od Jana Kotěry (1902–1903). Vlastní ji městská část a na základě konkurzu ji spravuje společnost Foibos, jež vydává známou edici Slavné vily. Dům je opravený a naleznete v něm stálou expozici věnovanou rodinnému bydlení. Uměleckoprůmyslové muzeum sem pravidelně zapůjčuje Kotěrův nábytek, v domě se konají výstavy, přednášky, na zahradě různé společenské akce. Využití je tedy důstojné.
Podobný je i případ rodinného domu s ateliérem, který si na hradčanských baštách v dnešní Mickiewiczově ulici vystavěl podle vlastního návrhu čelný představitel symbolismu výtvarník František Bílek v letech 1910–1911. Dům byl po nedávné rekonstrukci opět zpřístupněn veřejnosti. Kromě stálé expozice Bílkova díla si můžete prohlédnout autentický interiér, v domě se pořádají také výstavy a přednášky. Vilu vlastní město a spravuje ji Galerie hl. m. Prahy.
Kubismus u Kolína
V podstatě totéž platí o vile Františka Müllera v ulici Nad Hradním vodojemem v katastru Střešovic od světoznámého architekta Adolfa Loose. Můžete si ji (samozřejmě na základě předběžné objednávky) prohlédnout, najdete ji po rekonstrukci v tom stavu, jak vypadala po dokončení v roce 1930. Také v tomto případě nejde o „mrtvé“ muzeum, ve vile se pořádají přednášky, koncerty, společenské akce, samozřejmě s ohledem na cenné vnitřní zařízení, které limituje návštěvnický provoz. Vila je v majetku města, spravuje ji však Muzeum hl. m. Prahy.
Müllerova vila
V Brně lze navštívit nedávno opravený dům známého slovenského architekta Dušana Jurkoviče z poloviny první dekády minulého století v ulici Jana Nečase v Žabovřeskách. Dochován je především salon, v dalších místnostech se konají výstavy. Největší atrakcí je nedávno po rekonstrukci opět veřejnosti otevřená vila rodiny Tugendhatovy v Černopolní ulici, světově proslulé dílo německého architekta Ludwiga Miese van der Roheho z let 1928–1930. Tyto domy patří magistrátu a spravují opět dvě různé instituce: Moravská galerie v Brně, resp. Muzeum města Brna.
Interiér zrekonstruované Jurkovičovy vily
Cenné stavby po citlivé rekonstrukci lze objevit i na jiných místech. Díky úsilí jednoho sběratele se podařilo zachránit a opravit kubistickou vilu rodiny Bauerovy od Josefa Gočára ve vesnici Libodřice u Kolína. Nachází se v ní stálá expozice Nadace českého kubismu ze sbírek dnešního majitele.
Česko se tak zařadilo k zemím, jež nejvýznamnější architektonická díla tohoto typu, často spojená s osudy jejich slavných majitelů, postupně otevírá veřejnosti. Přitom dbá na to, aby stavby neztratily své hodnoty a nezměnily se v mrtvá muzea. Doufejme, že se to podaří i v případě domu Karla Čapka, ať už bude jeho budoucím majitelem stát, město nebo soukromá osoba.
