Hansen se narodil v Kodani. Byl žákem slavného německého architekta, malíře a teoretika Karla Friedricha Schinkelav Berlíně, studoval také ve Vídni. Podstatná pro jeho další směřování byla však cesta do Řecka v roce 1837.
Samozřejmě tam jel studovat antickou architekturu, ale rozhodl se zůstat v Aténách a pracovat tam jako architekt. Pro chudou zemi to byla tehdy mimořádná pomoc a Hansen velkou měrou přispěl k tomu, že se země vymanila z provincionalismu. Řeky tak musel paradoxně učit návratu k tradičním formám Skandinávec.
Procházíte-li Aténami, narazíte na stopu dánského architekta na mnoha místech. Projektoval Národní observatoř, Akademii, univerzitu, vše ve vyspělých formách neoklasicismu. Měl samozřejmě i svého patrona. Tím byl bohatý obchodník Georgios Sinas.
V roce 1846 však Hansen Řecko opouští a stěhuje se do Vídně. Nejdříve pracuje u Ludwiga Förstera, později již získává vlastní zakázky. Od neoklasicismu postupně přechází k neorenesančnímu stylu. Byla to tehdy v rakouské metropoli pro umělce šťastná doba. Město bohatlo a začalo s velkorysou přestavbou svého centra.
Antický chrám coby parlament
Vznikla známá okružní třída – Ringstrasse a na ní či v jejím bezprostředním okolí rostly jako houby po dešti monumentální paláce, divadla, muzea, kostely, radnice, prominentní školy nebo koncertní sály. Hansen se na řadě těchto zakázek aktivně podílel a postupně si získal mimořádný respekt.
Zásadním dílem byl rozsáhlý, velkoryse pojatý objekt parlamentu (1874–1883), jemuž dal vzhled antického chrámu. Projektoval také budovu burzy, Arsenalu nebo Musikvereinu s vynikající akustikou či stavbu Akademie výtvarných umění, v níž pak budou studovat také mnozí čeští žáci. Hansen byl jmenován profesorem tohoto nejprestižnějšího středoevropského výtvarného a architektonického učiliště a vychoval v něm i řadu osobností naší scény.
K jeho českým žákům patřil např. Jan Koula – autor Čechova mostu v Praze a profesor pražské techniky –, Vratislav Pasovský, jemuž vděčíme za nápad postavit na Petříně rozhlednu, již také navrhl, či Václav Roštlapil, v jehož Strakově akademii dnes sídlí naše vláda a v budově AVU jsou vychovávány generace výtvarníků.
Malá Vídeň v Brně
A baron Hansen u nás? Dlouho mu byl připisován projekt prvního obchodního domu v Praze v ulici Na Příkopě – tedy Haasova domu (dnes prodejna Benetton), ale to je omyl. Stavbu projektoval pražský architekt Alex Linsbauer – pravda, jak jinak než v hansenovských formách. Za Hansenovými stavbami proto musíme do Brna, které se stalo ve druhé polovině devatenáctého století takovou malou Vídní a architekti vídeňské Ringstrasse si tam podávali dveře: tzv. červený kostel navrhl Heinrich Ferstel, Ferdinand Fellner s Hermannem Helmerem projektovali divadlo, August Sicard von Sicardsburg s Eduardem van der Nüllem přispěli budovou gymnázia. Samotný Hansen byl pak autorem Kleinova paláce na náměstí Svobody (ve spolupráci se svým tchánem prof. Ludwigem Försterem; 1847–1848), dále Besedního domu (dnes sídlo Filharmonie Brno) a Pražákova paláce (Moravská galerie; obě stavby 1871–1874).
Oblíbeným tématem Hansenových prací byla i sakrální architektura. Navrhoval kostely v Aténách, Vídni a ve slovenském Kežmarku. Slovenští farníci navštívili v roce 1870 Hansena ve vídeňské Akademii výtvarných umění a on jim daroval již hotový projekt, který dosti kuriózně kombinuje stylové prvky románské s renesančními a byzantské s maurskými.
Traduje se, že kostel měl původně stát v Jeruzalémě, k realizaci ale nedošlo a Hansen měl radost, že si ho slovenští farníci vybudují ve svém městě. Trvalo však léta, než byl obrovský evangelický chrám dokončen, slavnostního vysvěcení v roce 1894 se autor už nedožil.
Zemřel ve Vídni o tři roky dříve, když ho již předtím za jeho celoživotní dílo císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu. Kostel v Kežmarku je podmanivá stavba. Jeho štíhlá čtyřicetimetrová kampanila je dominantou širokého okolí a nezvyklá červená fasáda působí docela přívětivým dojmem.
