Café Fara: vzorná rekonstrukce s archaickou atmosférou

Architektonický ateliér Marka Štěpána se zapsal do povědomí veřejnosti v nedávných letech díky svému Freedomku. Jde o koncept takzvaného svobodného bydlení – dům se dá umístit téměř kamkoliv. To však není jediná Štěpánova realizace, která výrazně vystupuje nad průměr. Další povedenou prací je areál kolem bývalé fary v centru malé jihomoravské obce Klentnice. Už jen díky němu by si ateliér Marka Štěpána zasloužil mnohem větší pozornost.

Dům jako kus nábytku

Vše začalo úpravou fary z období Josefa II., která se nachází těsně vedle kostela sv. Jiří, od nějž je oddělena jen úzkou, třímetrovou uličkou. Budova fary je vzorně rekonstruována, krásný plot repasován, na trávě je dřevená paluba se stojany pro kola a z obecního chodníku vydlážděného zámkovou betonovou dlažbou odbočuje série travertinových desek zapuštěných do jemného štěrku. To vše lemují záhony květin. Nenápadný vývěsní štít hlásí, že uvnitř najdeme kavárnu.

Za sebou umístěné místnosti dokázaly novou náplň absorbovat bez problémů. Nové se tu snoubí se starým, ale rozhodně nejde o populární metodu kontrastu – nový návrh architekta tu občas nerozeznáte od historického kusu nábytku zakoupeného v bazaru.

Interiér barokní fary adaptovaný na kavárnu.

Onen kontrast se dostavil až o pár let později, kdy na budovu fary navázala dostavba dřevěného hranolu se sedlovou střechou, bez střešních přesahů a se skrytými dešťovými žlaby, která v přízemí obsahuje obchod s různými domácími výrobky a v patře pokoje malého penzionu. Ty jsou přístupné samostatným dřevěným schodištěm. Kontrast se projevuje především v podobě abstraktního modřínového pláště ze svislých lamel. Tvarově a hmotově se naopak snaží dostavba o co největší integraci s historickým sousedem. Plášť neobsahuje žádné viditelné otvory. Okno ve východním štítu je kryto okenicí stejné struktury a jinak je přirozené světlo do podkroví přiváděno světlovody.

V penzionu jsou dva čtyřlůžkové apartmány, jeden čtyřlůžkový pokoj a šest dvoulůžkových. Tedy žádná přehnaná kapacita. Pokoje jsou na české poměry nezvykle jednoduché a skromné, provedení celkové stavby i detailů je nekompromisně kvalitní – u nás výjimečná kombinace. Díky některým prvkům (např. vybavení toalet restaurace britskou dobovou sanitou Burlington) působí areál až archaicky. Velká péče je věnována kvalitnímu materiálovému pojetí; jde o kombinaci dubu a smrku, jílové vnitřní omítky a hliněných stěn v podkroví budovy staré školy, která je součástí penzionu. Truhlářské provedení je perfektní. Velikost pokojů je sice limitována objemem původních staveb, společné prostory penzionu však přesto nepůsobí stísněně, ale naopak příjemně a velkoryse.

Pokoj ve východním štítě v podkroví budovy, která nahradila původní chlévy.

Krásný detail představuje vnitřní zaoblení krovu v dřevěné přístavbě. Díky originálně zpracovaným jednotlivostem působí celá dostavba jako jeden veliký kus nábytku, který umožňuje různorodé používání.

Jádrem celého areálu je ale přes vysokou kvalitu jednotlivých staveb venkovní otevřený prostor restaurace stíněný starým ořešákem. Vstupuje se sem již zmíněnou klesající uzounkou uličkou mezi historickými budovami fary a kostela, následně se prostor rozšíří a je vymezen původní budovou školy a dřevěnou přístavbou v místě bývalých chlévů. Mezi slunečníky jsou rozesety kovové historické stoly a židle. Díky terénnímu zlomu se odtud otvírají výhledy do krajiny směrem k východu. O úroveň níže se nachází další venkovní terasa a nově vybudovaná sala terrena spojená se sklepními prostory. Za nimi se rozkládá sad.

Vysokou kvalitu rekonstrukce i dostavby areálu ocenila v loňském roce porota 19. ročníku soutěže Grand Prix architektů, která Café Fara udělila hlavní cenu v kategorii rekonstrukce. Naprosto oprávněně.

Facebookový hit

Že se kvalita stavby netýká pouze architektury, ale i služeb, dokládá mimo jiné takřka 7000 fanoušků na Facebooku, což pro zařízení podobné velikosti v takto malé obci, byť v turisticky hojně navštěvované oblasti, představuje unikát. Popularita se projevuje i v dosti dlouhé době na zamluvení pokoje, pokud byste na faře chtěli strávit noc.

Mnohé současné stavby jsou kritizovány kvůli přehnané rychlosti projektovací fáze i výstavby. Často se zmiňuje, že největší hodnotou historického prostředí je právě čas, který nelze ničím nahradit a není ho možné přeskočit. Nejen ten, který uplynul od dokončení do současnosti, ale i ten, který byl věnován přípravě a procesu realizace. U Café Fara je vidět, že na tom něco bude. Areál se dostavuje a rozšiřuje postupně, beze spěchu, jak umožňují organizační a asi i finanční možnosti majitele, a celku to prospívá. Už teď jeho rozsah pravděpodobně překonal původní záměr majitelů a je otázka, co se bude dít v budoucnosti. Určitě bude umět dobře stárnout, design se neveze na žádné módní vlně. Modřínový plášť dostavby bude postupně šednout a kontrast mezi stodolou a farou se bude stírat.

Je radost vidět, jak dobrého výsledku se dá dosáhnout, když se sejde entuziastický investor s architektem, který jeho vizi podporuje a hledá pro ni adekvátní řešení. Tak jako v Klentnici. Krásná práce.