Nechat design jen designérům? Na to je příliš důležitý

Co pro vás znamená samotné slovo design?

“Design je pro mě nástroj, který má tu moc zlepšit kvalitu života. Pocházím s Finska, ze Skandinávie. Jsem dítě severského prosperujícího státního modelu, pevně věřím v rovnost a v to, že máme všichni právo na stejnou kvalitu života – a to jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky, emocí nebo dostupnosti. A to se v praxi dotýká produktů, prostředí, služeb i systémů.”

Mnoho lidí v České republice si s termíny “design pro všechny” nebo “přístupný design” neví rady. Vy jste jednou z nejpovolanějších, mohla byste tyto názvy vysvětlit?

“Přístupný design a design pro všechny se snaží, aby produkty nebo služby sloužily spotřebitelům tím správným, opravdovým způsobem. Proces tvorby designu orientovaný na zákazníka tento koncept podporuje, a když je pozornost navíc věnovaná široké cílové skupině, včetně například starších lidí, na které se nyní soustředí CZECHDESIGN, blížíme se k tomu pravému cíli. Z pohledu majitele společnosti nejde o to tipovat, co by zákazník mohl potřebovat, ale spíše o to nalézat ty pravé potřeby zákazníků tím, že budu aktivní v různorodých typech společností.”

Jak jste se vůbec k tomuto oboru dostala?

“Jsem vystudovaná historička umění, ale vždy jsem se hluboce zajímala o budoucnost. Už zhruba před dvaceti lety, když jsem pracovala na Univerzitě Umění a Designu v Helsinkách (dnes Aaltova Univerzita) a analyzovali jsme globální trendy, bylo stárnutí jedním z hlavních témat. Tehdy mě začalo zajímat, jak může design ovlivnit problémy související se stářím a zjistila jsem, že už se kolem “designu pro všechny” začíná diskutovat. Ta diskuze se od té doby nezastavila a je mi velkým potěšením, že mohu být její součástí.”

Jestli to chápu správně, nejde pouze o starší generace, těhotné ženy nebo třeba handicapované. Myslím, že každý máme nějaká slabá místa a ten správný design nebo architektura mohou ze života učinit příjemnější prostředí pro nás všechny. Takže “equal design” by měl být aplikován ve všech různých oborech jako nějaká řekněme základní podmínka, designéři by ji měli brát vpotaz vlastně nevědomě. Je tohle utopie?

“Nemyslím si, že je to utopie, ale myslím si, že je to proces, který nikdy nebude kompletní, protože svět kolem nás se stále mění a my se měníme s ním. Když zvládneme jednu výzvu, dvě další na nás čekají za rohem. Aplikování přístupného designu vyžaduje hlavně znalosti: ne pouze o designu, ale všeobecné pochopení toho, kam svět směřuje..”

Stojíte za společností Tahkokallio Design +, pomáháte firmám k tomu, aby byly úspěšnější a zároveň ohleduplnější ke svému okolí. Jsou lidé ochotni se změnit? Kdo vlastně jsou vaši klienti a jaký problém nejčastěji řeší?

“Je dobré, že čím dál tím více lidí se zajímá o Statutární společenskou zodpovědnost (Corporate social responsibility - CSR), jejíž je přístupný design součástí. Společnosti se chtějí změnit, protože jejich zákazníky zajímá, koho vlastně podporují, jaké má společnost hodnoty.. Dnes je jednou z největším hybných sil internet a sociální média. Moji klientelu tvoří jak soukromé firmy, tak i organizace soukromého sektoru, například města. Jejich problémy se samozřejmě liší, ale většinu z nich zajímá cesta, kterou může design zlepšit jejich podnikání. Ptají se, co je to design. Nejde jim však o produkty, jako spíš o strategie nebo způsob přemýšlení. Jak řekl někdo moudrý, design je příliš důležitý na to, aby byl ponechán pouze designérům. Design jako způsob myšlení je výborný nástroj pro profesionály všech oborů.”

V České republice jste podruhé, jak se vám líbí? A když už se tento rozhovor točí kolem přístupného designu, jak jsme na tom?

“Musím bohužel přiznat, že se moje znalosti ČR omezují na vaše krásné hlavní město Prahu, kterou mám velmi ráda. Zvlášť ráda opouštím úplné centrum a stoupám do kopce, sleduji domy a ruch v ulicích. Jako historička umění, jak bych vůbec mohla neocenit energickou éru českého kubismu? A musím říci, že dlaždice na stanici Můstek Jaroslava Votruby jsou absolutně senzační. Myslím, že co se přístupného designu týče, jde o dvě věci. Designéři a společnosti potřebují dostatek znalostí k tomu, aby přístupný design mohli začít používat. A někdo se musí ujmout role učitele, a ty klíčové znalosti o přístupném designu šířit.”