Jednopodlažní dům ve svahu? V Jablonci dokazují, že to jde

Roku 1960 byl na okraji Los Angeles realizován dnes již legendární dům s přezdívkou Chemosphere podle návrhu neméně slavného architekta Johna Lautnera. Dům s konstrukcí připomínající deštník stojí na jedné betonové noze v prudkém svahu o sklonu 45 stupňů. Tedy v místě s mimořádně složitými podmínkami pro zakládání, zvláště pak v seizmicky aktivní zóně. Řešením se pro Lautnera stala minimalizace základů na jeden bod a pro vždy tak ukázal, že i zdánlivě nevyužitelné pozemky je občas možné smysluplně využít. I když jeho dům je dodnes přístupný pouze malou řetězovou lanovkou zespodu od garáže.

O půl století později se do podobného dobrodružství pustil majitel stavební firmy, který ke spolupráci přizval architekty Stempela a Tesaře a statika Jana Horu.

Mezi bytem a domem

Jeho obdélníkový jednopodlažní dům v Jablonci nad Nisou je z ulice takřka neviditelný, schovaný za samostatně umístěnou garáží. Pozemek se nachází v širším centru města, s příjemným výhledem do údolí, ale ve strmém svahu, který na první pohled značně komplikoval realizaci klientova snu o jednopodlažním domě. Občas se zdá, že jen obtížné terény vyvolávají potřebu povolat do služby architekta. Nelze na ně totiž umístit standardizované řešení. Naštěstí.

Dům je podepřen dvěma ocelovými nosníky. Každý se skládá ze čtyř ocelových noh, které tvoří hrany obráceného jehlanu. Sloupy jsou na obou koncích zakončeny kloubem, takže mohou dobře reagovat na teplotní změny a s tím související změny rozměrů jednotlivých prvků. Třetí stabilizační bod (jak známo, rovina je dána třemi body) představuje vystrčený vstup kolmo na hlavní hmotu objektu. Je to jediné spojení s horní úrovní pozemku a také místo napojení inženýrských sítí.

Nad úroveň pozemku je dům vynesen dvěma čtveřicemi ocelových sloupů ve tvaru obrácené pyramidy.

Odtržení domu od terénu má některé nevýhody (např. nutnost zesílit izolaci podlahy nebo chybějící možnost přímého kontaktu mezi interiérem a exteriérem). Na druhou stranu však má také řadu výhod, zvláště když pomyslíme na množství sněhu, který každým rokem Jablonec zavaluje a který pak musí také odtát... Nemožnost přístupu na zahradu dostatečně vyvažuje terasa o ploše 41 metrů čtverečních a výhled do korun stromů.

Dispozice domu je už pro dvojici architektů Stempel a Tesař typická, stačí si vzpomenout na dům publikovaný v minulém sobotním vydání Lidových novin. Funkční, podélně orientovaný trojtakt neboli sestava zázemí, chodba, pokoje, která je částečně porušena na obou koncích. Na jedné straně se ložnice rozšiřuje na úkor chodby a na straně druhé celou šířku domu okupuje obytný prostor spojený s jídelnou a kuchyní. Odsud je možné vystoupit na krytou terasu domu, a to hned třemi různými dveřmi.

Rozšířená část terasy na jihozápadní straně.

To ostatně platí i pro všechny čtyři zbylé pokoje. Jak ložnice, tak pracovna mají svůj vlastní přístup na terasu, která obíhá plné dvě strany domu. Celoprosklená fasáda je chráněna přetaženou stropní deskou. Ta ji ukrývá před deštěm, sněhem i přímým letním sluncem, ale umožňuje zimnímu slunci vstup do hloubky interiéru. Zároveň je příjemně rytmizována střídáním otvíravých a neotvíravých částí, tedy šesticí dveří v masivním rámu a šesticí ploch s fixním zasklením a naopak rámem co nejsubtilnějším. Díky přetažení stropní desky se fasáda obejde bez okenic i žaluzií. Dostatek soukromí zajišťují vnitřní závěsy.

Hausbót ukotvený v horách

Zázemí domu, tedy kuchyně, zádveří, šatna, toaleta, koupelna a také sauna, jsou situovány u severní fasády, a pomáhají tak vytvářet teplotní filtr mezi nejochlazovanější fasádou a teplomilnými obytnými místnostmi. Chodba je osvětlena pouze jednostranně, z konce od obytné části. Možná je trochu škoda, že jednopodlažní dům není přisvětlen shora. Pokoje ani technické zázemí situované při obvodu domu to nepotřebují, ale chodbě by to prospělo. Dostává tak světlo jen skrze dveře do jednotlivých pokojů, jež jsou pro autory rovněž typické – sahají od podlahy až ke stropu. Umělé stropní osvětlení pomáhá večer přisvětlit terasu.

Konstrukčně je dům kombinací oceli a betonu. Na ocelový rošt nesený čtyřnohými nosníky navazují dvě betonové desky (podlahová a stropní) propojené sestavou subtilních ocelových sloupků. Všimnete si jich především na terase, jinak jsou totiž integrovány do obvodových zdí a nenosných příček. Pocitově dům trochu připomíná hausbót ukotvený v horách: podélná dispozice, venkovní terasa a dřevo na podlaze, na svislé fasádě, ale i na stropě ve venkovní části domu. Vše doplňuje relativně subtilní zábradlí s drátěným výpletem. 

Objednavatelem stavby je majitel stavební firmy, který se tak nebál podstoupit nemalé dobrodružství, které realizaci domu nesporně provázelo. Vyplatilo se. Splnil se mu sen o jednopodlažním domě na pozemku, který to na první pohled neumožňoval. Stavba mu dnes slouží jako plnohodnotné bydlení, zároveň však i jako reklama na vlastní stavební firmu a důkaz, že si dokáže poradit i s náročnými situacemi a nebojí se podstoupit riziko nezbytné pro dosažení dobrého výsledku.