Politici nejsou módní ikony. Už od nepaměti k tomuto účelu využívají spíše své manželky, které je na oficiálních akcích doprovázejí. A zdobí. Zatímco argentinský diktátor Juan Perón si před lidmi rád sundával sako a vyhrnoval rukávy, aby dokázal, že je lidový, jeho žena si neváhala nechat vládním speciálem pravidelně dovážet šaty od Diora až z Paříže. Nemusíme však zacházet až tak daleko do historie.
Módní ikonou je Obamova žena
Z americké první dámy Michelle Obamové se stala takřka přes noc módní hvězda. Při nejrůznějších příležitostech obléká šaty slavných návrhářů (přirozeně těch amerických) a už dvakrát se objevila na titulní straně časopisu Vogue, což se v minulosti nepovedlo ani nejslavnější z jejích předchůdkyň – Jackie Kennedyové. Oproti své manželce je Barack Obama stylově méně výrazný. Jeho módní poradci s ním však přesto mají plné ruce práce.
Důležitou roli v reprezentaci politiků hrají manželky státníků. Na snímku z leva Michelle Obamová, Laura Bushová, Hillary Clintonová, Barbara Bushová a Rosalynn Carterová.
Mnohem více než to, zda má Obama kravatu v trendy starorůžové barvě nebo zda šířka proužků na nohavicích jeho obleku odpovídá poslednímu trendu, nastolenému Ralphem Laurenem, totiž řeší, aby byl prezident vhodně oblečen pro danou příležitost, situaci či setkání. Když Obama přebíral funkci po proválečném Georgi W. Bushovi, bylo jasné, že se lidem musí představit v jiném, přátelštějším světle.
První snímky z Bílého domu tak Obamu zachycovaly bez saka, jen v bílé košili. Nestálo za tím jeho pohodlí, ale dlouhé hodiny příprav za pomoci jeho poradců, kteří chtěli Američanům dokázat, že Obama je jedním z nich. To se ostatně stalo základním mottem jeho šatníku už ve chvíli, kdy ještě jako senátor vyrazil v černém polotričku mezi oběti hurikánu Katrina. Bush měl tehdy oblek a dnes už je jasné, co na americké voliče zafungovalo.
Masaryk vs. Havel
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk je dodnes pro mnoho Čechů příkladem, jak by měl politik vypadat. Na rozdíl od těch dnešních měl totiž styl a nebál se propracovaných obleků, elegantních kabátů s kožešinovým límcem ani výraznějších doplňků v podobě klobouků a hůlek. Tehdy to však nebyl diktát jeho poradců, ale přirozenost, která napříč společností vycházela z inspirace britskou módou.
První republika byla rozvoji české módy nakloněna snad nejvíce v historii – vznikala celá řada slavných módních salonů, oblečení se šilo na míru a politici, kteří tou dobou byli na vrcholu společenského žebříčku, dodržovali přísný dress code – oblek byl na denním pořádku a muži si ani v parném létě nesměli rozepnout košili nebo nedejbože sundat sako.
Akce Krátké kalhoty pro Václava Havla.
Když po polyesterové a stylově nevýrazné komunistické éře přišel do úřadu Václav Havel, oblečení bylo tím posledním, co měl čas řešit. V začátcích své politické kariéry tak často dělal drobné módní přešlapy, které si s ním lidé spojují dodnes. Kalhoty „na Havla“, spočívající v nohavicích ke kotníkům, které Havel oblékl při své inauguraci v roce 1989, začali nosit lidé po celé zemi, a aniž by o to Havel sám usiloval, stal se z něj jeden z prvních polistopadových trendsetterů.
Snad právě Havlova popularita dala v české politice vzniknout myšlence, že móda není pro úspěch v tomto oboru tolik důležitá, a od devadesátých let to se stylem českých politiků začalo jít z kopce. Nepadnoucí obleky, zastaralé kravaty, nekvalitní materiály a okopané boty se staly jejich vizitkou, stejně jako záplava černé barvy, která dělala ze schůzí Poslanecké sněmovny nevýrazné mraveniště. Zanedbaný šatník jim až na světlé výjimky vydržel do prvních let nového tisíciletí, kdy česká politická scéna začala zjišťovat, že v zahraničí může mít vhodné oblečení velmi pozitivní vliv na výsledky voleb.
Metoda pokus-omyl
Volba vhodného outfitu se stala jedním ze zásadních bodů předvolebních kampaní zejména u mladších a prozápadně orientovaných politiků. Politické strany začaly pro své lídry najímat stylisty a obsah politického šatníku se začal stávat stejně důležitým jako obsah předvolebních projevů.
Zatímco v Paroubkově ČSSD spočíval vrchol stylingu ve sladění barvy kravaty s barvami stranického loga a komunisté začali ze svých šuplíků vytahovat široké polyesterové kravaty, které si vázali kolem krku v dobách své největší slávy, politici ODS vsadili na stylovou jednoduchost padnoucích obleků po vzoru německých byznysmenů a TOP 09 zase na aristokratické kořeny Karla Schwarzenberga, který byl od mládí vychováván ke stylu. Jeho poznávacím znamením se staly motýlky, které v české politice do té doby výrazně chyběly a neměly tak pošramocenou minulost jako široké kravaty ze 70. a 80. let.
Karel Schwarzenberg se svým typickým motýlkem.
Sázka na ně se vyplatila. Snahám o pozitivní odlišnost tehdy podlehl i Vít Bárta, který se na veřejnosti začal objevovat se šátky. Na rozdíl od knížete s nimi však neuspěl. Jak se totiž ukázalo, pouhý doplněk úspěšného politika nedělá, a Bártovy šátky tak stanuly na samém konci pokusů o pozitivní extravaganci českých politiků.
Němcová jako Thatcherová, Bobošíková jako Kennedyová
Svůj módní potenciál však začaly naplno projevovat i některé političky, které dle všeho usínaly při pohledu na fotografie svých politických ikon na nočním stolku. Miroslava Němcová nakoupila řadu padnoucích kostýmků, které ozdobila perlovými náhrdelníky po vzoru Margaret Thatcherové a vysloužila si tak pozici jedné z nejoblíbenějších političek.
To Jana Bobošíková se v barevných šatech a kostýmcích ušitých na míru ve stylu slavné Jackie Kennedyové rozhodla dobýt hrad. Neúspěšně. Na českou veřejnost podobné výstřelky působí asi stejně, jako když se odborový předák objeví na demonstraci s hodinkami za stovky tisíc korun. Příliš okatá prezentace modelů, které často stojí víc peněz, než kolik si průměrný volič vydělá za měsíc, je předem odsouzena k neúspěchu, podobně jako snahy o respekt za pomoci kabelek Louis Vuitton, o který se v minulosti pokoušely ženy ze stáje Věcí veřejných.
Nová tvář české politiky
Po politických kauzách spojených s luxusem z Pařížské ulice se situace v české politice výrazně změnila – alespoň u nových volebních lídrů. Dávat okatě najevo zálibu v luxusu se nenosí. Naopak se ve velkém nosí obleky na míru, které perfektně sedí, lichotí postavě, ale zároveň na dálku nekřičí svou cenu.
Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka začal ke své prezentaci používat spíše než oblečení svou tvář, kterou se v posledních měsících snažil vylepšit pomocí rovnátek, od kterých odváděl pozornost výraznými obroučkami svých brýlí. Mezi nejstylovější muže české politiky se nově zařadil Andrej Babiš, který kvůli politické kariéře neváhal zhubnout ani výrazně obměnit svůj šatník.
Bohuslav Sobotka odvádí pozornost od rovnátek pomocí výrazných brýlí. Na snímku s německým prezidentem Joachimem Gauckem.
Billboardy s jeho předvolební kampaní si v mnohém nezadaly s fotografiemi z módních časopisů a ani po úspěchu ve volbách Babiš nepolevil a svým stylem, za který bezesporu může tým odborníků, i nadále vyčnívá nad ostatními. Bohužel, mnoho politiků z jeho strany převzalo pouze jeho ideologii, ne styl.
Zdá se tedy, že s příchodem nových tváří začíná česká politika nabírat elegantní módní směr. Můžeme jen doufat, že brzy pronikne i za hradní zdi, kde stále vládne zanedbanost polistopadové éry.