Jak jsi se k designu a šperkům vůbec dostala? Původně jsi byla freeski závodnice.
Úplně první popud ke šperku byl zhruba před osmi lety, když jsem potřebovala snubák, víc jsem nakoukla do autorského šperku a věděla jsem, že je to "to ono". Nicméně odvahu přihlásit se na uměleckou školu jsem sbírala dlouho, po gymplu jsem studovala FHS na Karlovce a vlastně i v Lidových novinách jsem začala pracovat dříve, než jsem vůbec začala studovat šperk.
Rubriku Design na serveru Lidovky.cz jsi vedla několik let. Při psaní autor balancuje mezi zahrabáním se v profesi a tím, co chce čtenář a jaká je jeho odezva. Můžeš nám prozradit, jak se v tomto ohledu změnilo tvé vnímání designu?
Když jsme rubriku zakládali, jasně jsme si řekli, že tvoříme rubriku pro lidi, ne pro hrstku nadšenců. Byla jsem šťastná, že jsem dostala prostor, a rozhodla jsem se, že budu aplikovat „titulkovou metodu“, kterou mi předtím vštípili ve zpravodajství. Bylo mi jasný, že když napíšu titulek Designéři roku Dan Pošta a Zdeněk Vacek představili novou dechberoucí kolekci náhrdelníků, příliš čtenářů neoslovím, ale když dám do titulku větu, že jako mladí chtěli být popelářem a zmrzlinářem, třeba se někdo dostane i k druhému odstavci. Je to taková hra, kdy člověk balí na první pohled nezajímavou věc („další sklenička no, světe zboř se“) do omáčky sexu, drog a rock&rollu. Co se mě týče, vše zůstalo při starém, titulky nečtu a baví mě i padesátistránkový příběh židle. Bez obrázku, samozřejmě.
Studovala jsi design kovu a šperku v Plzni a navíc máš vlastní výrobu šperků a broží. Je něco, v čem tě škola výrazně posunula?
Rozhodně, pan profesor Novák a Petr Vogel vedli hravý ateliér, šperky vždycky „něco dělaly“, měla jsem tenhle přístup v sobě od začátku a byla jsem nadšená, že jsem našla místo, kde to v člověku podporují a snaží se ho posouvat dál. A velmi vděčná jsem Mirce Veselé, která v ateliéru učí šperkařinu. Z gymplu jsem vyšla absolutně pájkou nepolíbená a zlatničina je pro mě stále nejnáročnější součástí mé práce, kterou se snažím co nejvíc doučit, ale zároveň i obcházet.
Tereza Houdková s návrhem vlastního šperku.
Mohla bys říci něco o své značce šperků Jásám? Proč zrovna Jásám? Jaké jsou se značkou cíle?
Slovo jásám představuje vše, v co ve tvorbě věřím a proč ji dělám – ráda u práce jásám, jsem ráda, když zákazníci jásají nad výsledkem a ráda věci dělám já – sama. Značka vznikla asi před dvěma lety v době, kdy jsem toho dělala mraky a v tvůrčí činnosti jsem se potřebovala schovat za nějakou značku, unavovalo mě stále dokola vysvětlovat „ano, dělám i tohle a tamto..“. Nicméně slovo jásám zase teď donekonečna vysvětluji v zahraničí, takže to vypadá na návrat k Tereze Houdkové.
Plánovala jsi prodávat šperky v létě v jakési pop-up dodávce. Jak to dopadlo? Je to totiž dost neotřelý způsob prodeje, takže kde jsi všude prodávala a jaké na to byly ohlasy?
Dopadlo to bohužel tak, že jsem nabourala, když jsem jela pro dříví, a dodávka byla přes léto v opravě. Jinak je to stále v plánu, s manželem hodně cestujeme, doufám, že se v následujících týdnech do naší ultra dodávky (MB Sprinter Iglhaut) přestěhujeme a vybalovat budeme až na podzim. Právě pracuji na rozkládacím cestovním pracovním stolku a už se nemohu dočkat, až si k němu na pláži sednu, a obklopená mušlema začnu řezat do vyplaveného dřeva.
Máš nějaké designérské či šperkařské vzory?
No jéje, inspiruje mě všechno a furt, od vůní po filmy. Co se šperků týče miluji práci Teda Notena, sběratelství Lisy Walker, řetízky porostlé cukrem Greetje Van Helmond, Urban Jewellery Liesbeth Bussche, nejlepší kinetické šperky Dukno Yoon, vlny Soryaya Arika Levyho, brindáky Bětky Dvořákové, Hydrologic jehly Sergey Jivetina - je jich spousta a každým dnem přibývají další. V designu mám velmi ráda příběhy v jakékoliv podobě.
Zkoušíš prodávat své šperky i v zahraničí? Máš nějakou zkušenost, jaký ohlas má český design jako takový v cizině?
Doposud jsem prodávala hlavně v českých obchodech/galeriích a třeba na designSUPERMARKETU, ale když jsem se na začátku roku rozhodla věnovat se plně šperku, dala jsem si slib, že do toho skočím naplno. Asi před měsícem jsem se vrátila z jednoho z největších světových veletrhů Inhorgenta v Mnichově a určitě plánuji další, ráda bych zkusila New York, uvidíme, jak si to všechno sedne. Teď je poměr českých obchodů/galerií s těmi zahraničmími tak 1:1. Co se týče českého designu v zahraničí, na jedné z nejprestižnějších škol RCA v Londýně studují Matěj Chabera a Jakub Pollág, kluci z OKOLA pravidelně publikují ve Wallpaperu a za týden otevírají výstavu v Basileji, Petra Ptáčková ohromila Madrid Fashion Week, Lasvit najdeme všude po světě, a to je jen úplné naťuknutí, myslím, že je to skvělé.
Stejně jako v rčení „pověz mi, co čteš, já ti povím, kdo jsi“, existuje něco takového ve šperku?
Myslím, že by se to dalo aplikovat jako přes kopírák, alespoň u mě to platí na tisíc procent!
