Cílem Petra Volfa bylo dokázat, že spousta zajímavých staveb, rekonstrukcí, revitalizací i drobných intervencí může vzniknout i na venkově nebo v regionálních centrech s počtem obyvatel pod dvacet tisíc. To byl Volfův, myslím že, velmi přesně zvolený limit. Expozice, která je nyní v Galerii Jaroslava Fragnera na pražském Starém Městě, dokládá, že po roce 1989 vzniklo opravdu hodně zajímavých staveb. Některé realizace, např. ty z Litomyšle, historického města, jež je díky osvícenému vedení už po léta známým centrem moderní architektury, získaly řadu ocenění.
Šperk a sedm obyvatel
Na nápad uspořádat bilanční výstavu přišel Volf po prohlídce golfového centra Čertovo břemeno, které vzniklo na zdevastovaném pozemku obce Alenina Lhota, čítající přesně 7 (slovy: sedm) stálých obyvatel. Všiml si, jak tato jediná investice pozvedla životní úroveň zapadlého místa, přitom se jedná o dílo, které dokonale respektuje krajinný charakter České Sibiře (architekt Stanislav Fiala, 2007–2011).
Povznášející také je, že se v přehlídce opět po letech objevují církevní stavby: kaple, kostelíky, ale také boží muka. V této kategorii vyniká drobný, ale invenční betonový hranol Dálniční kaple smíření v katastru obce Šlovice v Plzeňském kraji od Jana Soukupa z let 2007–2008, který zdobí dálniční odpočívadlo. Skvělé jsou i kaple a kostely brněnských projektantů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře v Jestřebí a v Černé na Vysočině, které tvarově a materiálově dokonale zapadají do vesnické scenerie, nebo kostel sv. Ducha Marka Štěpána v obci Šumná v Jihomoravském kraji.
Dálniční kaple v katastru obce Šlovice v Plzeňském kraji od Jana Soukupa (2007–2008)
Z větších realizací na první pohled zaujme „čapí hnízdo“ architekta Jiřího Javůrka a kol. ve středočeských Olbramovicích (2006–2010). Jde o rekonstrukci a dostavbu ještě nedávno se rozpadající zemědělské usedlosti, z níž vzniklo školicí středisko s kruhovou jízdárnou pokrytou nepravidelně uspořádanými dřevěnými tyčovými prvky.
Stavba na břehu rybníka krajinu ozvláštňuje, ale současně s ní souzní.
Jako zjevení působí organický tvar dostavby zámku ve Velkých Olbramovicích v Jihomoravském kraji, která slouží jako Muzeum moravského kartografického centra s řadou exponátů vzácných starých map. Autorem je Zdeněk Fránek (1989–2007). Stavba s dřevěnou konstrukcí je krásná i uvnitř.
Potěší i prostá budova venkovského nádraží v Čeladné (Moravskoslezský kraj) od Daniela Kotka a Kateřiny Holenkové z let 2009–2011, která jako by tu stála odjakživa. Materiálem je klasické režné zdivo a nechybí ani typický přístřešek, ovšem oživený dřevěnými sloupy ve tvaru písmene „V“.
Z představených úprav veřejných prostranství působí nejpřesvědčivěji prostý a velkorysý redesign frýdlantského náměstí od Vladimíra Baldy a Jiřího Janďourka z let 2004–2011 nebo prostá a vlastně nenápadná úprava nábřeží říčky Loučné od Josefa Pleskota v Litomyšli (2001–2002), o to cennější, že se nachází na okraji panelového sídliště.
Dobré neznamená nutně drahé
Takových podařených staveb představuje expozice i rozsáhlá doprovodná publikace desítky. Jsou seřazeny od těch nejmenších obcí (začínají tedy Aleninou Lhotou) až po větší města. Vedle počtu obyvatel dané obce obsahují i informace o architektech, prováděcích firmách, vročení a také velmi podstatný údaj o výši investice; nízká cena některých staveb mnohdy překvapí.
Trochu mi jen chybí jméno investora, což nejsou vždy jen státní nebo obecní instituce, ale v mnoha případech i osvícení soukromníci.
Když si člověk tuto bilanci posledního čtvrtstoletí prohlédne, má celkem povznášející pocit: navzdory neustálému nářku na poměry, politiku, místní mafie a zkorumpované úředníky u nás vznikla řada děl, která obstojí i v konfrontaci s jinými zeměmi.
Ale abychom to zase s tím optimismem nepřehnali: Ovšem, trochu se to ztrácí v té plejádě staveb průměrných a podprůměrných, v kýčovité produkci podnikatelského baroka, nevzhledných adaptacích a vůči krajině i malebné historické architektuře necitlivých zásazích, někdy asi napravitelných (to jsou ty jedovaté nátěry nebo plastová okna), jindy bohužel nevratných.
Aby se nám dobře žilo Volfova výstava a téměř čtyřsetstránková publikace (neprodejná, ale k dispozici obcím i místním knihovnám) nám ukazují tu správnou cestu a měly by být inspirací pro obecní zastupitelstva i potenciální investory. Možná by stejně důležitá byla i obdobná práce věnovaná tomu, co se vůbec nepovedlo, asi i s nutným komentářem odborníka, proč tomu tak je. Každopádně je tu dobrý návod, jak správně stavět, nikoli draze a okázale, ale prostě tak, aby se nám na venkově dobře žilo.
Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze je otevřena do 23. dubna.
