Lidovky.cz: Za sebou máte návrhy nejrůznějších věcí – kukačky z plexiskla, nožík, cenu jsi dostal ze kolekci skla a mísy Sphere, dělal jsi doplňky pro nábytkářskou firmu TON. Pokaždé je to i práce s jiným materiálem. Jaký materiál je Vám nejbližší? Dá se říct, který materiál je největší výzvou?
Každý nový materiál je pro mě další výzvou, nese sebou úskalí a technologická specifika. Obecně jsem vždycky hrozně rád, když můžu trávit čas v dílně s materiálem, něco řezat, soustružit. Je to skvělý pocit, když mi design doslova roste pod rukama.
oceněná kolekce Sphere.
Lidovky.cz: Vraťme se k té skleněné kolekci Sphere, za kterou jste dostal cenu. Jak dlouho jste na ní pracoval? A dostane se i do klasického prodeje, nebo je to jen návrh k sebeprezetaci firmy, která jej podpořila?
To myslím, byla největší motivace, protože firma sama chtěla produkt, který nebude vyžitý pouze pro propagaci společnosti, ale bude se reálně vyrábět a distribuovat. Takže tuším, že teď v květnu už budou první série v obchodech. Jinak základní myšlenka vznikla hned v začátcích projektu. Bylo pro mě dost důležité vymyslet motiv, který bude použitelný pro širší rodinu produktů, bude výrazný a půjde hodně do materiálu. Pak jsem postupně design cizeloval, zkoušel, co vše si můžu dovolit. Po vyhlášení výsledků soutěže jsem pracoval dále na jednotlivých položkách a přizpůsoboval je konkrétním požadavkům, které technologie lisovaného skla obnáší. Dá se říci, že jsem nad kolekcí průběžně strávil tři čtvrtě roku.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Česko je se sklářskou výrobou pevně spjato, navíc ve světě jsou čeští designéři známí právě díky sklu, takže srovnání s tuzemskými ikonami se člověk jen tak nevyhne. Co se vám při navrhování honilo hlavou? Nebál jste se, že právě srovnání s českými ikonami může být překážkou?
Celou dobu jsem vzhlížel k ikonám našeho sklářského designu. Moje rešerše byla zaměřená na lisované sklo z 60. a 70. let. Dokonce jsem si koupil v antiku vázy od Františka Víznera a Václava Hanuše. Chtěl jsem totiž nasát způsob práce nebo přístup jakým vznikaly designy v té době. A pak mi to došlo, že každý kus je originálním propracovaným sochařským vyjádřením. Některé vázy z té doby jsou vlastně dost výrazné až brutální. Tak jsem se snažil navrhovat podobně, nevytvářet složité myšlenkové koncepty, ale vytvořit poctivý design, který vytěží maximum z možností technologie. Měl jsem samozřejmě ambici navrhnout co nejlepší produkt, ale nad přímým srovnáním jsem nepřemýšlel.
Návrh Romana Kvity na houpací stoličku pro nábytkářskou společnost TON.
Lidovky.cz: Oceněn jste byl i za módní doplňky - brýle Countach, které získaly 1. místo v soutěži Simply for Simple pořádané pražským butikem Simple Concept Store. Brýle jsou značně futuristické, ale hlavně jsou inspirovány designem supersportovních aut z přelomu 70. a 80. let. Jak se stavíte k retru? Je lepší pro designéra posouvat již osvědčený design, nebo naopak přicházet se zcela novými a neokoukanými vizemi?
Brýle vznikly dohromady v jedné kolekci spolu s kabelkou a psaníčkem od Tondy Šimona, byla to zajímavá spolupráce. Poprvé kdy jsem mohl víc porovnávat odlišné přístupy v navrhování. Neříkám že by se člověk nemohl inspirovat designem, který vznikl dříve v minulosti, ale pouhý eklekticismus nikam nevede. Zas na druhou stranu myslím, že např. navrhovat facelifty u aut a spotřebního zboží musí být docela dřina, zachovat charakter produktu, ale zároveň vykročit ze stínu předešlého úspěšného designu a třeba jej překonat.
Lidovky.cz: Retro jako takové je v Česku hodně populární. Na vzestupu jsou v posledních letech i známé značky a produkty z dob socialismu. Retro je patrné i v módě. Není už Česko v retru utopené?
Retro se bude podle mě stále ve vlnách vracet. Už delší dobu je retro trochu mainstreamovou záležitostí, otázkou je, jak dlouho ještě bude v kurzu, osobně bych řekl, že už situace kulminuje. Retro ale souvisí obecně s životním stylem, mladí lidé si nemůžou dovolit super hezký nábytek z masivu na zakázku vyrobený, tak raději než by šli do Ikea, odvezou si starou dýhovanou komodu od babičky. To samé je to s elektronikou, analog je zpět už dlouho. Lidi více fotí na kinofilm, ale i nové digitální zrcadlovky vypadají jak ze 70. let. A to raději nemluvím o cyklistice. Je to logické lidi se budou vždy rádi vracet k něčemu co znají a co je ověřené... Každopádně opěvování retra nikdy moc nepovede k novým myšlenkám.
Roman Kvita z pražské UMPRUM se svou oceněnou kolekcí Sphere.
Lidovky.cz: Kdo nebo co tě při práci nejvíce inspiruje? Popřípadě kdo je tvůj vzor?
Největší inspirací pro mě vždy bude materiál a nové technologie. Je ale zároveň velmi důležité dívat se zpátky to historie a stejně tak sledovat, co se děje ve světě. Co se týká vzorů, ještě se mi nestalo, že bych názorově souhlasil s většinou nebo všemi věcmi od jednoho konkrétního designéra, takže spíše ty inspirace: Fin Juhl, Tapio Wirkkala, František Vízner, Luca Nichetto, Arne Jacobsen, Bouroullec brothers, Jasper Morrison. Jmen je hodně a můj žebříček oblíbenosti se stále mění.
Lidovky.cz: Byl jste na studijní stáži v Kodani. Severský design je poměrně specifický a hlavně v nábytkářské oblasti ve světě oblíbený a vyhledávaný. Lze charakterizovat, v čem je jejich přístup k práci a designové tvorbě odlišný od českého pojetí?
No nad tím jsem si taky dlouho lámal hlavu, když jsem ale obcházel muzeum designu v Kodani, přišel jsem na to, že společným jmenovatelem jsou cit pro detail, proporce a práce s materiálem. Ono je to vlastně logické, design tam má delší, nezpřetrženou tradici, takže nároky na výsledný produkt byly vždycky vysoké. A tyhle věci fungují, ať už se bavíme o křesílku od Poula Kjærholma z ohnutých ocelových plátů s výpletem nebo sochařsky tvarované dřevěné židli Fina Juhla. U nás byl problém, že výrobky měli kolísavou kvalitu jak zpracování, tak v návrhu. Doba se ale mění a malí výrobci nebo dílny pracující na zakázku mají ambici vyrábět vlastní designy a se špatným produktem by dnes neuspěli... Takže jdeme nahoru.
Lidovky.cz: Čemu by jste se chtěl do budoucna věnovat nejvíce? Byl by to spíš nábytek, doplňky, sklo či třeba práce s interiérem? Popřípadě je nějaká vysněná firma, pro kterou byste chtěl pracovat?
Na ateliéru ve škole teď momentálně pracujeme na dalším zajímavém projektu, který se týká skla, v dílně mám rozdělané stoličky z překližky a připravuji architekturu výstavy takže kombinace skla, dřeva a interiéru mi sedí. Vysněných výrobců by se našlo... Ale taková čerstvá věc, co mě napadá, v Miláně na design weeku mě dost zaujala finská nábytkářská firma Nikari, takže navrhnout něco pro ně, by mě hodně bavilo.
