Asi málokdo z nás nepodlehne kouzlu starých továren. Já je miloval už od dětství, kdy jsme s kamarády do takových míst pořádali dobrodružné výpravy. Když jsem pak před lety navštívil tehdy ještě funkční areál Nákladového nádraží Žižkov (NNŽ), který se rozkládá východně od ulice Jana Želivského, byl jsem unesen: tohle byl pravý poklad! Je ovšem třeba vidět rozlehlou stavbu zezadu, od východu.
Funkcionalistická fasáda administrativního křídla obráceného do Želivského ulice je hezká, ale nijak mimořádná. Kolmo k ní však běží dozadu dvě skladová křídla, mezi něž zajížděly vlaky. Stovky metrů dlouhá křídla masivní železobetonové konstrukce s hřibovými stropy a rampami jsou propojena systémem železných lávek s výtahy, které sloužily k vykládání zboží z vagonů a jejich dopravě do skladových hal.
Skladiště. Nebo také galerie
Železná konstrukce vytváří jedinečný krajkový ornament, který si ve své industriální kráse v ničem nezadá třeba s konstrukcí Eiffelovy věže nebo areálem Vítkovických železáren – dnes národní kulturní památky. Fascinující jsou i prostory uvnitř protáhlých skladových křídel. Z průběžných ramp krytých přístřešky se vstupuje do velkoryse řešených hal s výbornou akustikou a prakticky nekonečnými možnostmi vnitřního členění.
Mohou sloužit jako skladiště. Nebo také jako výstavní prostory, koncertní sály, divadelní zkušebny, depozitáře uměleckých sbírek nebo knihovny... Mohly by tam být tvůrčí dílny, výtvarné ateliéry, fotostudia, filmové kluby, architektonické ateliéry, designérská studia, ale také obchody, kanceláře, restaurace a kavárny nebo ekologické trhy či levné ubytování pro studenty. To vše ve třech úrovních, a navíc by se daly využít i ploché střechy a spojovací rampy, které by usnadnily dopravu zboží.
Tráva z trubky – instalace Vladimíra Sitty v rámci Landscape Festivalu
Jsem moc rád, že se nakonec podařilo tento cenný funkcionalistický komplex, vytvořený na přelomu 20. a 30. let minulého století architekty Karlem Caivasem a Vladimírem Weissem, zapsat jako nemovitou kulturní památku. Mimochodem, ti dva absolventi pražské techniky nebyli žádní suchaři: Caivas byl proslulým tvůrcem luxusních módních salonů pražské city první republiky a extravagantních lázeňských pavilonů v lázních Teplice nad Bečvou, Weiss respektovaným malířem.
Teď jen aby se podařilo včas najít vhodná využití. Jak jsem uvedl výše, může jich být docela dost a mohou se zde doplňovat komerční i nekomerční funkce. Podle několika studií sem lze přivést i tramvajovou trať, zajíždět by sem mohly historické vlaky – možnosti jsou takřka neomezené.
V této souvislosti nelze nepřipomenout areál bývalých jatek Matadero v Madridu (viz Orientace LN, 19. 11. 2011), skvělý příklad toho, co všechno se dá v takovém prostoru podnikat a jak se dá z mrtvého území vytvořit jedna z hlavních atrakcí metropole. Areál žižkovského nákladového nádraží má nyní k podobnému osudu našlápnuto velmi dobře: na sympóziu věnovaném jeho budoucímu využití se totiž zástupci ministerstva kultury, památkáři z Národního památkového ústavu i zástupci pražského magistrátu vyjádřili v tom smyslu, že budova není nedotknutelnou památkou.
To je pro její další osud velmi důležitý ortel, protože jen díky tomu bude možno ji různě upravovat, dostavovat, přistavovat a nastavovat (samozřejmě tak, aby neztratila své charakteristické kouzlo), takže bude možné její potenciál využít v plné šíři. A další pozitivní věc: není třeba spěchat, stavba je robustní, zčásti stále slouží jako skladiště různých firem a obsazována novými funkcemi může být postupně.
Zahrady s trávníky a písečné pláže
Náznak, jak by mohla budova fungovat, přinesl už loňský Designblok, další příležitostí je právě probíhající cyklus výstav pořádaný v letní Praze pod hlavičkou Landscape festival. Jedna z expozic je v Galerii Jaroslava Fragnera v centru Prahy, další pak právě v areálu nákladového nádraží na Žižkově.
Zde uvidíte ukázky land artu v podání našich předních výtvarníků, kteří dostali k dispozici nákladní vagony zaparkované uvnitř areálu (mj. Kurt Gebauer, Lenka Klodová nebo Václav Fiala). V interiéru skladů i na krytých rampách je pak řada expozic představujících zahraniční příklady revitalizace průmyslových areálů.
Najdete tu ale i výstavu věnovanou činnosti Kanceláře veřejného prostoru Institutu plánování a rozvoje Prahy či ukázky landscape architektury a prezentaci urbanistických studií pro Prahu 3. Mimo jiné se tu představuje firma Sekyra Group, která bude v této oblasti stavět a areál NNŽ integrovala do svých projektů. Vlastními instalacemi přispěli i studenti zahradní a krajinné architektury z Prahy i Brna.
Není přitom třeba mít obavy, že jde o nějakou suchopárnou akci: na vagonech vytvořili výtvarníci s architekty jakési mikrosvěty – zahrady s trávníky a ovocem či písečné pláže s lehátky pro relaxaci za pěkného počasí. Nechybí ani bar a připravují se také různé kulturní programy. Troufám si tvrdit, že kdo sem jednou zavítá, stane se milovníkem „industriálu“ už navždy.
