Lidovky.cz

Téměř tajemný Vítkov, památník vystavěl architekt legionářů

Pohled Zdeňka Lukeše

  6:10
Životním a v panoramatu Prahy nepřehlédnutelným dílem architekta Jana Zázvorky je Národní památník na hoře Vítkov. Byl ovšem také autorem řady dalších staveb a projektů – například smíchovského nádraží či vojenského muzea. Jan Zázvorka byl žákem Jana Kotěry na uměleckoprůmyslové škole. U svého učitele pak nějakou dobu také pracoval. Za války byl odvelen na frontu a prošel anabází legionáře v Rusku. Domů se vrátil přes Panamu až v roce 1920. Tato zkušenost byla pro jeho tvorbu velmi důležitá.

Pietní akt k 69. výročí ukončení druhé světové války na pražském Vítkově. foto: ČTK

Ve dvacátých letech pracoval Zázvorka nejdříve pro významného stavebního podnikatele Josefa Zárubu-Pfeffermanna. Pravděpodobně mu upravoval i rodinnou vilu nad Wolkerovou ulicí v Bubenči a podílel se také na projektu výzkumného ústavu na Flemingově náměstí v dejvickém kampusu ČVUT.

Později si založil vlastní praxi a projektoval mimo jiné několik rodinných domů. Tradičnější formy, odkazující na Kotěru, má i dům Zázvorkova přítele, známého českého sochaře Ladislava Kofránka v ulici U Hadovky 7–9 z let 1928–1929. K funkcionalismu se pak hlásí jeho Králova vila ve Šlejnické ulici 13 opět na dejvické Hanspaulce.

Jak vznikl „Stěhovací vůz“

Většina Zázvorkových staveb však souvisí s legionáři nebo aktivními vojáky. Pro Stavební družstvo legionářů či zaměstnance ministerstev vnitra a národní obrany navrhl nárožní bytové domy v řadě pražských čtvrtí: Dejvicích, Bubenči, Nuslích, Holešovicích nebo na Žižkově. Podobají se sobě jako vejce vejci: průčelí jsou bez ozdob, členěná jen pravidelným rastrem čtvercových oken.

Zázvorka na Vítkově. Pohled na Národní památník od západu. V popředí...

Častým motivem je mohutný balkon. Puristická architektura těchto staveb působí poněkud suchopárně. Architekt byl také autorem důstojnického kasina – Štefánikova domu – na dnešním náměstí I. P. Pavlova (1929; ve spolupráci s Vojtěchem Kerhartem). Spolu s dalším Kotěrovým žákem Josefem Kalousem také dokončil Roškotovu budovu ministerstva vnitra na Letenské pláni v Holešovicích, když hlavní autor raději než na stavbě trávil čas po pražských kavárnách.

Už na sklonku devatenáctého století byl založen spolek pro postavení Žižkova pomníku v Praze. V roce 1913 byla vypsána soutěž, v níž dominovaly kubistické projekty. Ten nejvýše ceněný byl dílem Jana Kotěry a Jana Štursy a představoval jakoby futuristicky rozfázovaný monument vojevůdce na koni. Válka však zabránila dalším plánům a po ní bylo rozhodnuto, že se v atraktivní lokalitě na vrcholu Vítkova, kde se v roce 1420 odehrála známá bitva, objeví monumentální památník, připomínající nejen husitskou éru, ale rovněž moderní legionářskou historii.

V letech 1923 a 1925 byla vypsána soutěž a k realizaci byl doporučen právě Zázvorkův návrh. Ten byl lapidární: tvořil jej jednoduchý kubus se světlým kamenným pláštěm ve stylu moderního klasicismu, uvnitř se však ukrýval interiér překvapivě výtvarně bohatý, pojednaný ve stylu art deco. Národní památník byl během třicátých let vystavěn, po válce ještě přibyla monumentální bronzová jezdecká socha hejtmana Žižky na mohutném podstavci, v němž je umístěn hrob neznámého vojína.

Na plastice pracoval známý český sochař Bohumil Kafka už před válkou v ateliéru, jenž byl pro tento účel postaven z heraklitových desek na Ořechovce. „Kafkárna“, jak výtvarníci ateliéru přezdívají, slouží svému účelu dodnes. Obří socha byla dokončena a odlita až po smrti autora po válce.

Památník měl sloužit také jako mauzoleum hrdinů a uvažovalo se i o sarkofágu prezidenta T. G. Masaryka (dokud to hlavě státu nevymluvil architekt Jože Plečnik). Na výzdobě budovy se podílela celá plejáda významných umělců: například Jakub Obrovský, Karel Pokorný, Jaroslav Horejc, Otakar Španiel, Max Švabinský a další. Jako téměř každá výrazná dominanta i Národní památník získal přezdívku: stěhovací vůz. Při dálkových pohledech, třeba z Prokopovy ulice, to je docela výstižné.

Od východu dominuje památníku komunistická dostavba apsidy se síní sovětské...

Poválečné dostavby

Po válce si komunisté nevěděli s více než třicet metrů vysokým monumentem, situovaným na nepřehlédnutelném žižkovském kopci, dlouho rady. Legionářské tradice věru připomínat nechtěli. Nakonec nechali Zázvorkou přistavět k zadní části apsidu se síní sovětské armády a doplnili stavbu o díla ve stylu socialistického realismu (Vladimír Sychra, Jan Simota, Josef Malejovský ad.).

V suterénu byly vybudovány laboratoře a v síni umístěn sarkofág se skleněnou rakví, ukrývající balzamovanou mrtvolu Klementa Gottwalda. Ani plejáda expertů však nedokázala zabránit jejímu rozkladu, a tak byla tato „atrakce“ později odstraněna. Po roce 1989 byl prostor znovu upraven do původní podoby a předán Národnímu muzeu, které tam zřídilo expozici nových českých dějin a zpřístupnilo střechu budovy, odkud je skvělý výhled na panorama města.

Jan Zázvorka navrhl také nedaleký objekt vojenského muzea na úpatí Vítkova (1927–1929; spolupráce Jan Gillar), který však má vážné statické poruchy a vyžaduje rekonstrukci. Po válce pak ještě nové smíchovské nádraží (s Janem Žákem) nebo přestavbu restaurace na Střeleckém ostrově.

Významný český architekt a dlouhodobý člen SVU Mánes zemřel v roce 1963. V jeho stopách šel i syn Jan – filmový a televizní architekt a scénograf. Dcera Stella byla známou českou divadelní a filmovou herečkou.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.