Lidovky.cz: Jak jste se k videomappingu dostali? Projekt na zdi domů jsou fenoménem posledních let a v Česku stále není příliš mnoho lidí, kteří by něco podobného uměli. Takže co dalo základ BLACK / DIVISION.
Kreativní duo František Pecháček (vpravo) a Josef Kortan alias BLACK / DIVISION.
FP: K mappingu jsem se dostal skrze univerzitě v Ústí nad Labem na katedře Fotografie a elektronického obrazu pod vedením Pavla Mrkuse a Daniela Hanzlíka.
JK: Díky Frantovi. Dělali jsme spolu na jedné performance v rámci předmětu v Institutu intermédií na ČVUT v Praze, který vede Roman Berka. IIM (Institut Intermédii) propojuje studenty uměleckých a technických oborů, což se v našem případě povedlo. Pro mě jako studenta ČVUT to byl naprosto odlišný způsob spolupráce a uvažování, než na který jsem byl tehdy zvyklý při dělání “programátorských” semestrálek a v podstatě od roku 2011 spolupracujeme dodnes.
Lidovky.cz: Jaká jsou největší úskalí při navrhování a realizaci jednotlivých projekcí?
FP: Komunikace.
JK: Z technické stránky jednoznačně shánění kvalitních projektorů. Vzhledem k tomu, že v Čechách existuje v podstatě monopol jedné nejmenované firmy, tak je docela složité takové projektory půjčovat za rozumnou cenu. Nejhorší věc, která se nám může stát, je, že několik týdnů se pracuje na projekci, která potom není vidět. Což ve výsledku v očích diváků působí tak, že projekce je špatně udělaná, přičemž málokdo z nich ví, že to je například problém produkce, která s námi často nesouvisí.
Lidovky.cz: Ve video mappingu je důležitá také zvuková složka. Spolupracujete s některými hudebníky nebo si vše vytváříte sami?
FP + JK: Poslední dobou spolupracujeme s hudebníkem Ondrou Mikulou (aka Aid Kid) a výtvarníkem Tomášem Predkou.
Lidovky.cz: Například festival Signal měl v Česku teprve druhé pokračování. Máte srovnání, jak jsou na tom Češi s videomappingem oproti zahraničí. Jaká je místní úroveň?
FP: Myslím, že naše úroveň ve světě díky The Macula je proslavena, zejména pokud bereme mapping v uměleckém kontextu.
JK: Já myslím, že vzhledem k tomu, že v některých zemích ani netuší, o co se jedná, jsme v ČR na docela vysoké úrovni. Líbí se mi, že i některé školy a menší města začínají podporovat zájem o výchovu nových video-mapperů, viz. např. festival Maska ve Zlíně či festival V Září v Olomouci.
Videomapping v rámci festivalu Spectaculare na Palác Akropolis.
Lidovky.cz: Co je pro vás největší výzvou, nebo jaký je Váš vysněný projekt?
FP: Největší výzvou je zvládat větší a větší realizace a vysněný projekt je takový, nad kterým si sám řeknu, že už nešel udělat lépe. No, ale toho se asi nedožiju!.
JK: Nemám vysněný projekt. Rád se nechám překvapit tím, co mi život přinese. Pro mě je spíš důležité, aby se nejednalo o práci, díky které se nenaučím nic nového. Momentálně mě začali lákat rozmanitější projekční plochy, které mají s architekturou vytvořenou člověkem jen málo společného.
Lidovky.cz: Zatím se projektuje zejména na budovy či do interiérů. Šlo by projektovat i na živého člověka v pohybu, něco jako formou divadelního performance?
JK: Mappovat lze v podstatě na všechno, co okolo sebe vidíme. Otázkou je proč. Internetem proběhla například tato interaktivni projekce na lidskou tvář. Ze zdejších umělců zmíním například projekt Solver Andreje Boleslavského a Moniky Šmídové, který taktéž využívá interaktivní videomapping a tanečníky.
Ukázka z představení Mistr a Markétka v Budapešti, režírované Michalem...
Lidovky.cz: Jak moc záleží na charakteru budov a jednotlivých objektů? Je třeba lepší dělat projekci na historickou památku nebo na technickou budovu a industriál?
FP: Každý univerzální architektonický styl využívá svých specifických prostředků, tím pádem se nedá říct, co je lepší. Bavíme-li se o hlubším pohledu na videomapping, tedy nikoliv jako eventovou, či reklamní show, tak sama architektura definuje přístup nás jako autorů v realizaci projekci.
