Nedávno jsem se tu snažil přiblížit jedinečnou atmosféru nejstarší části Olšanských hřbitovů v katastru pražského Žižkova (viz Orientace LN, 2. srpna). Dnes se projdeme po Novém židovském hřbitově. Nachází se ve stejné lokalitě, jen o trochu dál na východ, u stanice metra Želivského.
Hřbitov vznikl v letech 1889–1890, když přestal fungovat starý žižkovský areál v dnešních Mahlerových sadech (na místě centrální části hřbitova dnes stojí Žižkovský televizní vysílač). Později byl dvakrát rozšířen. Je na něm asi 100 000 hrobů. U hlavní brány na jihozápadní straně stojí velká neorenesanční síň postavená Alfonsem Wertmüllerem dle projektu dvou významných pražských architektů: Bedřicha Münzbergeraa Miroslava Stöhra.
První z nich se proslavil především projektem kamenného Palackého mostu přes Vltavu a konstrukčně novátorskou budovou Průmyslového paláce na pražském Výstavišti v Bubenči. Ten druhý projektoval činžovní domy a vily v centru Prahy. V asi nejzajímavější z nich – v Badeniho ulici – dnes sídlí izraelská ambasáda.)
Dvojice nových hrobek v podání Jaroslava Róny.
Franz Kafka, Jiří Orten, Ota Pavel
U samotné brány hřbitova je umístěna konstruktivistická vrátnice, jejíž autor architekt Leopold Ehrmann projektoval i moderní kolumbáriumna opačném konci hřbitova. Celý areál, otevřený pro veřejnost denně kromě sobot, obsahuje množství hrobek významných osobností různých oborů, jsou tu pohřbeni rabíni, příslušníci úspěšných podnikatelských rodin Bondyů a Petschků, ale i spisovatelé Franz Kafka, Jiří Orten nebo Ota Pavel. Pohřbívá se tu stále, ale nejvýstavnější hrobky najdeme v nejstarší severozápadní části.
Hřbitov má charakteristickou atmosféru s všudypřítomným břečťanem, ale většina náhrobků byla porostu již zbavena. Skvělé je, že mnohé z nich včetně těch z výtvarného hlediska nejzajímavějších nesou také podpis architekta, který bývá umístěn zpravidla na pravé straně kamenného podstavce.
To věru jinde nebývá obvyklé, a díky tomu se můžeme přesvědčit, že na návrzích náhrobků se podílela celá plejáda významných projektantů či výtvarníků, nejen židovských. Snad s výjimkou kubismu tu najdeme všechny možné styly od historismu a secese až po neoklasicismus a funkcionalismus. Vždyť hroby jsou vlastně takové malé stavby, i ony podléhají různým módám. Pestré jsou i použité materiály, nejčastěji tmavá žula, ale také mramor, travertin, vápenec, pískovec či opuka.
Pojďme si tedy některé hrobky i jejich autory představit. Weltschova hrobka v dórském stylu je dílem Antonína Balšánka, profesora pražské techniky a spoluautora Obecního domu. Jeho kolega a projektant secesního Wilsonova nádraží Josef Fanta projektoval secesní náhrobní kámen rodiny Bondyů, jimž také navrhl monumentální palác v ulici Na Poříčí.
O kus dál u severní zdi stojí vedle sebe dvě hrobky – Robitschkova a Elbogenova, projektované Janem Kotěrou, zakladatelem české moderní architektury. Jedna je pískovcová s bohatou secesní dekorací, druhá v kontrastu z tmavé žuly a takřka bez ozdob. Obě patří k raným dílům architekta z let 1901–1903. Třetí Kotěrova hrobka, pro rodinu Perutzovu z roku 1904, se nachází o něco jižněji a má překvapivý drobný dekor z keramické mozaiky.
Secesní Robitschkova a Elbogenova hrobka od Jana Kotěry.
K secesnímu stylu nebo modernímu klasicismu se hlásí i četné hoby navržené jabloneckým rodákem Josefem Zaschem, které najdeme v různých částech hřbitova. Architekt se proslavil zejména modernistickými pražskými paláci v ulici Na Příkopě a na Senovážném náměstí a pak svými jabloneckými kostely. Secesním skvostem je i náhrobek známého sochaře Jana Štursy, jemuž dominuje páv. Byl určen pro mladého nadaného výtvarníka a člena pražské Osmy Maxe Horba.
Paradoxní osud Petschkova paláce
Meziválečný neoklasicismus reprezentuje i většina hrobek dalšího pražského Němce Adolfa Foehra, autora mnoha desítek staveb v naší metropoli, ale také v Karlových Varech nebo Liberci. Totéž platí i pro práce významných vídeňských projektantů činných i v Praze Ernsta von GotthilfaaAlexandera Neumanna, spoluautorů Eskomptní (dnes Komerční) banky v ulici Na Příkopě.
Podobné jsou i náhrobky Maxe Spielmanna, dvorního architekta podnikatelské rodiny Petschkových, jimž navrhl i známé vily v Bubenči, později rezidence Ruska, Číny a USA, nebo neblaze proslulý palác v ulici Politických vězňů, který – ač projektovaný Židem – sloužil za války jako sídlo gestapa. Moderní hrobky zastupují práce Ottona a Karla Kohnů, kde autoři zajímavým způsobem pracují s písmem, Leopolda a Friedricha Ehrmannů (snad i autorů Kafkova hrobu) či profesora pražské německé techniky Fritze Lehmanna.
Unikátní je pak trojúhelníkový náhrobek Jindřicha Schmolky od Paula Alberta Kopetzkého, mj. autora ocelového portálu Poldiny huti v Anglické ulici na Vinohradech. Z posledních let zaujmou tři hroby projektované Jaroslavem Rónou, autorem Kafkova pomníku na Josefově, který má v areálu hřbitova svůj ateliér. Vycházejí ze starších vzorů, ale pracují s jednoduchými geometrickými tvary. Pískovcový sarkofág Kurta Gebauera pak ukrývá pozůstatky nalezené na místě někdejšího nejstaršího židovského hřbitova v Praze.
