Vila s číslem popisným 1334/XVIII mě zaujala už dávno, když jsem chodil na návštěvu k Jaroslavu Seifertovi či pak později do rodiny architekta Jana Sokola. Od svého okolí se lišila tak výrazně, že ani nebylo možné si jí nevšimnout. Však ji také – i když stručně – ve své knize Od moderny k funkcionalismu kdysi zmínil i Rostislav Švácha.
Tamtéž najdeme i podmanivou černobílou fotografii Jana Malého, která se pak objevila i ve Šváchově stati věnované tvůrci domu, architektovi Pavlu Smetanovi (vyšla v časopise Zlatý řez). Vila je na fotce zachycena ještě v dosti špatném technickém stavu, v polovině 90. let ji všakmajitelé prodali Poslanecké sněmovně ČR. Ta ji rekonstruovala a dnes slouží jako rezidence předsedy sněmovny.
Záhada stavitelů
O prvních majitelích vily, manželích Františkovi a Marii Šajnových, kteří si toto rodinné sídlo nechali vystavět v letech 1938–1939, se mi zatím nepodařilo nic zjistit – třeba pomůže někdo ze čtenářů Orientace. Později se do stavby přistěhovali dr. Petr Pícha a manželé František Miška s Ludmilou Píchovou (Miškovou), kteří se stali spolumajiteli. Je pravděpodobné, že Píchovi byli se Šajnovými v příbuzenském poměru. František Miška byl významným poválečným hercem a režisérem s mezinárodní reputací, jeho žena Ludmila Píchová pak známou a respektovanou herečkou.
Jižní fasáda s okenním pásem v patře a soláriem na střešní terase.
Po válce byl dům rozdělen na více bytových jednotek (včetně suterénu) a bydleli v něm zřejmě i další podnájemníci. K této formě využití vily byli zřejmě původní majitelé donuceni okolnostmi, aby splnili tehdejší předpisy a dům udrželi ve svémvlastnictví. To se jimzřejmě podařilo, adaptace však stavbu bezpochyby poškodily. Režisér Miška se pak zřejmě rozhodl dům prodat Poslanecké sněmovně.
Důvody neznám, ale není vyloučeno, že nákladná údržba stavby byla nad síly i finanční možnosti starého pána. Miška byl mimochodem autorem memoárů Když se pláč směje. Pouť divadelního režiséra (vyd. Primus, Praha 2002), které jsem si se zájmempřečetl. Ačkoli podrobně popisuje svůj život i práci a najdeme tu četné zmínky o dětství v Praze na Letné a na StarémMěstě, o vile na Ladronce se zde nedozvíme nic.
Autorem pozoruhodné stavby byl významný český architekt Pavel Smetana (nar. 1900). Byl žákem Pavla Janáka na UMPRUM a také Josefa Gočára na AVU. Patřil k meziválečné avantgardě a byl rovněž členem legendárního Devětsilu. Účastnil se mnoha soutěží, např. na vršovický kostel, pomník TGM nebo dostavbu Uměleckoprůmyslového musea. U některých návrhů uplatnil v té době novátorské skořepinové konstrukce.
Z realizací vynikají Obchodní škola na Vinohradské ulici v Praze (s Františkem Kavalírem) a školy v Bratislavě (s Karlem Seifertem). Po válce – už jako profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové – adaptoval Průmyslový palác na Výstavišti. Mezi jeho žáky patřili např. scénograf Josef Svoboda nebo architekt Jan Kaplický. Jeho manželkou byla známá spisovatelka Jindřiška Smetanová. Profesor a rektor Pavel Smetana zemřel v roce 1986 a za zmínku stojí, že dnes vede školu jeho syn Jindřich.
Z jídelny po schodech do solária
Ale pojďme se nyní podrobněji podívat na vilu v Břevnově. Konstrukce je železobetonová rámová s cihelnou a termobetonovou vyzdívkou, dům je omítnut bílou vápennou omítkou. Vila má plochou střechu se sluneční terasou. Stojí na mírném svahu a je obklopena romantickou zahradou.
Tvoří ji horizontální hranol zapuštěný do šikmého terénu. Jižní průčelí je rytmizováno horizontálním okenním pásem a schodištěmdo zahrady. Severní průčelí člení úzké okenní pásy a nápaditě koncipované vstupní schodiště, tvořící přístup do přízemí i patra, kde je umístěna zapuštěná nika. Právě dynamická diagonální linie schodiště je výrazným motivem stavby. Podobně zajímavá je i stupňovitá západní fasáda se zaobleným nárožím horního patra.
Východní stupňovité průčelí.
Dům byl řešen velkoryse: v suterénu byl byt domovníka, prádelna, kotelna, sklad uhlí a garáž. V přízemí se nacházely dva byty s dvěma, resp. jedním pokojem orientovaným na jih, na severní stranu byly umístěny malé kuchyně, lázně, WC a pokoj služky. Jeden byt byl přístupný schodištěm vedoucím přes zahradu od severovýchodu, druhý pak schodištěm při severním průčelí domu.
V patře byl třetí luxusní byt s velkým obývákem a jídelnou, orientovanými na jižní stranu, zatímco ložnice, šatna, lázeň, WC, kuchyně a pokoj pro služku byly opět v severním traktu. Z jídelny byla přístupná terasa s pergolou a schody do zahrady. Vřetenovým schodištěm se lze z jídelny také dostat do malého solária na ploché střeše domu, k němuž přiléhá prostorná sluneční terasa. Vstup do bytu byl opět ze schodiště při severním průčelí ze zapuštěné niky.
Na historických fotografiích z interiéru, jež mi laskavě poskytl syn projektanta prof. Jindřich Smetana, je patrné původní zařízení, včetně prosklené stěny schodiště a kamenného pilíře. Nábytek je různorodý a odpovídá romantickému založení obyvatel, kteří chtěli vytvořit pohodlnou domácnost, kde se budou cítit dobře. Těžko říci, zda se něco z původního vestavěného vybavení zachovalo – v interiéru jsem bohužel nikdy nebyl.
