Přestože se na první pohled na ověšené zdi Tate Modern, Louveru, MoMA a dalších zdá, že jde o pořádný výběr a záběr kurátorů, opak je téměř pravdou. Další stovky a tisíce prací jsou totiž před návštěvníky ukryty v depozitu. Tak například Muzeum moderního umění v New Yorku (věhlasná MoMA) vystavuje ve stálé expozici od Pabla Picassa jen 24 prací z celkové sbírky čítající 1221 děl.
Obdobně je tomu s dalšími umělci. V MoMA visí před návštěvníky jen jedno dílo od Eda Ruscha z celkových 145, Joan Miró má jen o něco málo lepší bilanci. Muzeum vlastní 156 prací a k vidění jich je celkem devět.
Pokud bychom se podívali na sbírky jako celek, jsou čísla poměrně krutá. Londýnská Tate Modern nabízí ve svých prostorách celkem 20 % prací z celkové sbírky. Pařížský Louver toho vlastní tolik, že v jeho prostorách je vystaveno jen osm procent všech děl, Guggenheim je na tom ještě o něco hůře, protože jeho bilanci činí 3 procenta vystavených děl.
„Nemáme dostatek místa, abychom vystavili všechno,“ brání se ředitel Berlinische Galerie Thomas Köhler s tím, že galerie má pouze 1200 metrů čtvereční výstavní plochy, která pojme jen dvě procenta z celkové sbírky. „Muzeum uchovává paměť, nebo spíš kulturu,“ dodal Köhler, přestože stejně jako jinde na světě, i zde mnohá díla nikdy nespatří denní světlo, protože jsou uložena uchována proti poničení a poškození.
Nicméně problém s místem je jedním z motivů, proč jsou některé výtvarné „poklady“ ukryty. Jindy o jejich vystavení rozhodují kurátoři, kterým nemusí nekteří umělci zapadat do konceptu, nebo případně některé práce a jména již nejsou dostatečně módní a přitažlivá.
Teherán - pokladnice moderního umění
Jak BBC dále upozorňuje, mnohdy jsou cenná díla ukryta v zemích a muzeích, o který většina lidí nemá ani potuchy. Tímto případem je například Teheránské muzeum moderního umění. Její sbírky byly započaty v sedmdesátých letech minulého století. Tehdejší královna Farah Pahlaví vytvořila obrovskou sbírku moderního umění, čítající jak díla Picassa, Earhola, Pollocka a dalších.
Aktuálně by sbírka měla mít hodnotu několik miliard dolarů. Dostupná však byla jen krátce a to několik let na konci sedmdesátých let. Poté, co byla země zmítána revolucí, byla díla ukryta v depozitu. Odtud jen občas některé práce zavítají jako výpůjčky do některé ze světových metropolí.
