Lidovky.cz: Co vás přivedlo na dráhu vymýšlení reklam, vizuálních stylů a grafiky?
Vizuální zkratky, významy barev a zjednodušení informace tak, aby byla pro běžného čtenáře ihned a s vtipem pochopitelná, mě zajímaly od útlého věku.
Reklama, ať už světová nebo česká mě zajímala hlavně jako způsob, jakým v limitovaném čase, prostoru nebo pozornosti předat sdělení vtipnou a zajímavou formou. Sledoval jsem zahraniční tvorbu, ať už grafickou nebo reklamní, a snažil se pochytit a pochopit postupy, které by pak šly použít v českých končinách.
  |
Lidovky.cz: Studoval jste na vysoké škole, ale jen dva roky. Ve svém portfoliu máte přední agentury i nejrůznější klienty – práci pro tým Baracka Obamy i sociální síť Twitter. Kde berete inspiraci? A co, popřípadě jaká zkušenost, vás v životě posunula nejdál?
Inspiraci beru v knihách, encyklopediích, pracích ostatních umělců a ve schopnosti mé hlavy tyto proudy smíchat dohromady a vyplivnout překvapivý výsledek. Nejdál mě posunulo získání titulu otce a zavedení internetu. Denně sleduji práci mých kolegů, zahraniční grafické blogy a procházím divné články na Wikipedii, ze kterých jsem dokonce na konci minulého roku udělal netradiční denní kalendář, který čtenáři na každý den představí zajímavou vědomost.
Lidovky.cz: Co přesně jste pro Obamu dělal, s čím vás oslovil?
Navrhoval jsem grafickou tvář jeho přenosu k národu, vysílaného přes Youtube. Dostal jsem srozumitelné a stručné zadání od prezidentova marketingového týmu, byl to klient jako každý jiný. Podepsanou fotku jsem bohužel nedostal.
Výběr z portfolia grafických prací Pavla Fuksy.
Lidovky.cz: Když už jsme u toho Obamy. V zahraničí bývají vizuály politických kampaní a celková komunikace propracovanější. Co byste vytkl nebo naopak poradil českým politikům, respektive jejich poradcům přes komunikaci?
To, že Obamova kampaň v roce 2008 používala font Gotham neznamená, že použitím toho jistého fontu v kampani dosáhnete stejného celonárodního úspěchu. Když ho navíc používá vice stran najednou, účinek se ještě zmenšuje...
Jako všude, klasická zásada o zákazníkovi, který není vůl, ale vaše žena, tu platí dvojnásob. Určitě by stálo za to oslovovat na tvorbu kampaní profesionály, v poslední době se o to pokusilo hnutí ANO a mám za to, že úroveň jejich kampaně výrazně přispěla k nečekanému výsledku. Není šťastným řešením podívat se na politické vzory ze západní Evropy nebo Velké Británie a okopírovat jejich vizuály jedna ku jedné.
Lidovky.cz: Kromě Evropy a Ameriky jste pracoval i pro japonské agentury. Pokud je to možné, jak byste zhodnotil vnímání a rozdíly v grafickém designu v těchto kulturách?
Každý z těchto regionů má svoje zavedená pravidla a postupy, trendy a směry, kterými se nevydáváte. A pokud vezmete inspiraci z odlišné školy, přinesete trochu evropské romantiky do Japonska nebo naopak vložíte japonský minimál namísto klasických amerických naleštěných přeplácaných vizuálů, výsledný produkt vystoupí z moře stejných obrázků…
Ve Velké Británii zafunguje inteligentní humor, na Slovensku dvojsmysly, v severských zemích ještě temnější humor, v Brazílii zase musí být každá reklama vyleštěná až k dokonalosti. V Japonsku dostanete epileptický záchvat i z visícího plakátu, v USA se firmy pomalu učí, že méně písma a více volného prostoru na vizuálu je často více.
Pavel Fuksa v kostceČasopis Computer Arts jej zařadil na žebříček 30 nejlepších graf. designérů pod 30 let (jediný ze Střední Evropy) a byl zařazen do výběru 200 nejlepších ilustrátorů světa vydané Lürzer’s Archivem. Pavel říká: „Nikdy jsme se nesoustředili na to, ohromit česko-slovenskou reklamní scénu, ale zkusit, jestli je možný s nezávislou agenturou z malé země uspět v evropským měřítku. S cenama z Epicy, Eurobestu, New York Festivalu, Golden Drumu včetně nejlepší nezávislé agentury (Tartini Award) se ukázalo, že jo.“ V žebříčku časopisu Lürzer’s Archive, kde se každé dva měsíce shromažďují nejlepší světové reklamy, za rok 2013 skončil na 3. místě ze všech světových kreativních ředitelů. Kromě předních reklamních agentur pracoval pro firmy jako Facebook, Twitter, Wired, Mercedes, Google, Fortune 500. |
Lidovky.cz: Fascinaci vidíte v československém grafickém designu 40. až 80. let. Váš styl se k tomu období hodně odkazuje a využívá retro prvky. Jaký je váš vztah k retru? A proč zrovna 40. až 80. léta?
Nejde o retro jako životní styl, kdy je všechno ze zmiňované doby automaticky skvělé a obdivuhodné. Líbí se mi doba, kdy lidé nespoléhali na počítač, kdy se vice promýšlelo, přemýšlelo a i příjemce zprávy měl více času na trávení a pochopení vizuálu. Když musíte všechno polopaticky vysvětlit, zblbuvzdornit a ujistit se, že I ten intelektuálně nejslabší článek vaší zprávu pochopí během cesty na kole na stavbu, stáváte se otroky blbosti. 40-80. léta jsou doba, kterou jsme – ať chceme nebo nechceme – stále ovlivnění, bylo to období s jasným rozpoznatelným vizuálním stylem. Současná doba s remixy a mashupy je nepříjemně bezstylová a rozplizlá.
Výběr z portfolia grafických prací Pavla Fuksy.
Lidovky.cz: Kromě klasické reklamy jste dělal obaly desek, videoklipy, filmové plakáty a podobně. Ve své oblasti máte renomé jako málokdo. Co vás žene dopředu a čeho byste chtěl dosáhnout?
Nemyslím si, že bych se nějak přiblížil konci mojí kariérní cesty, nechci nijak zpomalovat nebo si namlouvat, že mám něco velkého za sebou a žít ze zásluh. To je podle mě cesta do kreativního pekla. Myslím, že Nobelova cena za grafický design – až bude udělována – by byla pěknou tečkou za kariérou.
Lidovky.cz: Máte vytoužený projekt či klienta, pro kterého byste chtěl pracovat?
Pracoval jsem pro spoustu dobře znějících klientů a vytvořil pro ně zajímavé věci, nečekám na tu Velkou ránu, která by moje dosavadní projekty zastínila. Vytoužené projekty si dávám sám, kdy jsem sám sobě klientem, vedle toho čekám, kdo a s čím se ozve – v žádném případě ale neberu menší klienty jako podřadné.
