První z cyklu komentovaných prohlídek po stopách Nejošklivější architektury Prahy byl přístupný jen limitovanému počtu návštěvníků. Vznikl však z ní videozáznam, který ve zkrácené podobě exkluzivně přinášejí Lidovky.cz.
Historie objektu sahá do konce sedmdesátých let. V rámci rozsáhlé rekonstrukce pražského Národního divadla, která se uskutečnila v letech 1977–1983, se řešil i náročný urbanistický úkol nové zástavby prostoru mezi Národním divadlem a voršilským klášterem.
Skleněné tvárnice měly nejen estetickou funkci, ale hlavně měly díky tvaru scénu odhlučnit. To se ale úplně nepodařilo - ruch z Národní třídy a zvonky tramvají lze slyšet i uvnitř divadla. Také proto je v Laterně magice téměř nemožné hrát operu.
Původně se plánovalo na základě architektonické soutěže z přelomu padesátých a šedesátých let s návrhem od architekt Bohuslava Fuchse, který se svými spolupracovníky předložil projekt v roce 1966. Jenže po Fuchsově smrti přešlo autorské právo na Státní památkový ústav, jehož pracovník Pavel Kupka byl pověřen dopracováním plánů, které byly konečně v roce 1976 schváleny k realizaci. Na volném prostranství měly vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u Národní třídy budova se společenským sálem.
V roce 1980, kdy rekonstrukce historické budovy Národního divadla a hlavně výstavba nových budov značně pokročily, byl náhle projekt přehodnocen. Rozhodující podnět přišel od scénografa Josefa Svobody, který už delší dobu usiloval o zřízení vlastní budovy pro soubor Laterny magiky. Svobodovi se podařilo otevřít kritickou diskusi o využití novostavby a jejím výsledkem byla rozsáhlá proměna celého projektu. Novým úkolem byl pověřen Josef Svoboda společně se Zdeňkem Kunou, ale stejný úkol byl také zadán Karlu Pragerovi.
Proč se prohlídky chopil právě Vladimír 518? „Je důležité na kvalitu těchto budov veřejnost upozorňovat, aby nedošlo k podobné situaci jako s bývalým Hotelem Praha,“ říká umělec, který se k dílu architekta Pragera hlásil již v několika předchozích projektech.
Karel Prager (1923-2001)Pocházel z Kroměříže, v roce 1949 absolvoval fakultu architektury na ČVUT v Praze a tam také stojí jeho nejznámější stavby. Tou nejoceňovanější je budova Výzkumného ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Břevnově, která byla v roce 2000 prohlášena za kulturní památku. Další jeho pražské realizace už jednoznačně přijímány nejsou. Někdo je nenávidí a někdo je jimi okouzlen, ať jde například o budovu někdejšího Federálního shromáždění či Komerční banku na Smíchově ve tvaru komolého jehlanu. Mezi jeho poslední práce patří obytný soubor U Kříže v Jinonicích, který byl v roce 1999 oceněn titulem stavba roku. Architekt, proslulý nesmírnou životní vitalitou a neskutečným zaujetím pro zakázku, obdržel nedlouho před svou smrtí Cenu Obce architektů za celoživotní dílo. |
Během podzimu pak budou pokračovat prohlídky dalších budov. Mezi osobnostmi, které veřejnost s architekturou budov, jejím inventářem nebo utajenými detaily seznámí pak budou například architekt a popularizátor architektury Adam Gebrian či zakladatel časopisu Era 21 a v současnosti kurátor Moravské galerie v Brně Rostislav Koryčánek. Organizuje je Scholastika, která se v roce 2016 stane vyšší odbornou školou a v září téhož roku otevře první ročníky oborů grafický design a produktový design.
