Um a řemeslná dovednost přiměla oslovit na konci 18. století majitele honosného paláce v centru Milána české skláře, aby vytvořili z křišťálu čtyři lustry, které měly těšit samotného Napoleona. Právě na jeho počest měly být zavěšeny ve dvou sálech Fondazione Serbelloni, jak zní dnešní název paláce, konkrétně ve velkém sále, zvaném Sala Napoleonica nebo Sala Bonaparte a menším Sala Gian Galeazzo, kde mají stejný design ve zmenšeném měřítku. A visí tam dodnes. Jen se mezitím na krátkou dobu vrátily zpět do České republiky.
Historická svítidla dostala na starost společnost Lasvit, které je měla zrestaurovat. Cílem projektu bylo zachovat co nejvíce původních komponentů, i přes známky času, jakými jsou poškrábání nebo jemné oděrky, které zachovají původní charakter těchto lustrů. Původní křišťálové prvky byly rozebrány a odeslány do ČR. Při jejich restaurování Lasvit kombinoval tři sklářské techniky, včetně ruční výroby a výměny broušených křišťálových ověsů, ručně foukaných a broušených komponentů, ale také odlévaných a následně broušených skleněných ramen. Každý skleněný komponent byl přitom důsledně zkontrolován a ručně přeměřen.
Přestože lustr z tuzemska pochází, jeho renovaci u českých sklářů nebyla samozřejmostí. „Velmi si vážíme možnosti, že Lasvit a jeho tým odborníků se mohl na renovaci těchto krásných křišťálových lustrů podílet a to přes přísná italská pravidla, která upravují možnost firem mimo Itálii podílet se na projektech renovace historických artefaktů,“ řekl Leon Jakimič, zakladatel a prezident firmy Lasvit.
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |