Lidovky.cz: Vaše umělecké jméno je Make Trend. Kdo nebo co podle vás společnosti udává trend? Média, politici, či umělci?
E. H.: Záleží v čem a záleží pro koho. Primárně tak vnímám asi média. Trendy sice nevytváří, ale šíří je a zprostředkovávají. Jsou tak dominantním nositelem trendu. Minimálně jevovým. Mnoho současných umělců tak média komponuje do své tvorby. Počítá s nimi jako s katalyzátorem a součástí tvorby. Krása tak začíná šokováním a vzbuzením zájmu.
M. T.: Na poli umění je to pár jedinců tvořících díla, které následně ovlivňují celou společnost. Společnost následně absorbuje nový trend skrze média.
Lidovky.cz: Věnujete se fotografii a videu. Co chcete lidem předat? Jakou informaci?
E. H.: Je to asi trošku klišé, ale krásu okamžiku respektive detailu. Zachycuji klienty v situacích, které jsou pro ně běžné nebo nedůležité. V situacích, kterým nepřikládají velký význam. Při prohlížení výsledků mé práce jsou pak překvapeni, že právě to jsou pro ně nejsilnější momenty. Preferuji přirozenost, kterou oba v rámci focení i natáčení využíváme, ať už v podobě přirozeného světla, prostředí nebo focených činností. Mohlo by se zdát, že focení se mnou je vlastně jednoduché, ale v tom je právě ten háček, od klientů chci otevřenost a užívání si daných momentů. To jde s vědomím, že na vás někdo míří foťákem, docela těžko. Navíc je to v tom hukotu současnosti zapomenuto, potlačeno a je složité to v sobě najít. V době devalvace portrétů je těžké najít přirozenost. Přirozená je nepřirozenost. Takže jdu v zásadě proti trendu.
M. T.: Informace jsou vždy až druhotné. To, co působí na diváka, jsou především emoce, podle kterých hodnotí, zda je fotografie dobrá nebo ne. Informace je skryta v emoci. Jako tomu bylo ve vizuálním umění odjakživa.
Lidovky.cz: Pracujete společně, ale oba dva fotografujete na zakázku každý zvlášť. Co nejraději fotografujete?
E. H.: Focení společně je skvělé. Hlavní výhoda je, že každý fotí to, co ho nejvíc baví. U mě je to focení rodin a dětí. K tomu jsem se dostala tak, že Matěj dostával nabídky a moc se v tom necítil. Pro mě je to nádhera. Můžu se vcítit do rodiny a po chvíli vypozorovat vztahy a vystihnout jejich krásu či drama. Teď k tomu přibylo focení v zákulisí během natáčení, kde se cítím jako ryba ve vodě. Nepozorovaně procházím a zachycuji reálné emoce a okamžiky.
M.T.: Miluju fotografie, které mají dynamiku a příběh. Je jedno, jestli je to koncert nebo portrét. Důležitý je příběh a emoce.
Lidovky.cz: V rámci vašeho posledního projektu jste oslovili designéry, návrháře i šéfdirigenta Filmové filharmonie a Filharmonického orchestru. Jaký je přesně cíl projektu?
Projektem Jsem galerie osobností chceme lidi inspirovat k tomu, aby tvořili a šli si za svými sny. Věřili v českou tvorbu a uvědomili si, že i u nás máme krásné a kvalitní věci. Připomenout, že životní cestou může být i umělecká tvorba či řemeslo. Podpořit je v tom a ukázat jim, že jejich sousedé, lidé, kteří žijí třeba ve stejném městě a chodí po stejných ulicích to dokázali. Tak proč ne oni? Měli jsme štěstí, že nám lidé v tomto projektu věřili a nechali nám volnou ruku, za to jsme jim vděční.
Lidovky.cz: Co považujete za umění?
E. H.: Umění je pro mě činnost, tvorba, kterou člověk dokáže oslovit či zaujmout další lidi kolem sebe.
M. T.: Za umění považuji nenapodobitelné niterní vyjádření sebe sama pomocí uměleckých prostředků.
Lidovky.cz: Čeho byste v životě a tvorbě chtěli dosáhnout?
Naplnění. Dělat dobře svoji práci, být šťastní, zdraví a vnímat krásu života kolem sebe.
Lidovky.cz: Myslíte si, že umělecké školy mohou studentům nabídnout opravdu tvůrčí prostředí, a nebo pouze místo, kde „okoukají“ techniku svých profesorů?
E. H.: Myslím si, že tvůrčí prostředí může vzniknout ve škole i mimo školu. Záleží, zda si k tomu dokážeme vytvořit podmínky. Sama jsem vystudovala zemědělku a věnovala mnoho let svého života výzkumu žiraf. Nakonec se ale cítím šťastná ve focení, kterému mě naučil Matěj. Na technice nikdy nepřestanete pracovat a zbytek je váš osobní přínos.
M. T.: K tomu, aby mohlo vzniknout něco dobrého je “okoukání techniky”, jak říkáte nezbytné. Řemeslo se musíte naučit. Pak je samozřejmě nutné oprostit se od své předlohy a začít tvořit dle svého. To je asi cíl nás všech.
Lidovky.cz: Nosíte fotoaparát vždycky sebou?
E. H.: Někdy je mi to líto, ale ne. Zrcadlovku nosím ráda tam, kde je vítaná nebo tam, kde s tím lidé počítají.
M. T.: Dříve často, do nedávna vůbec a teď znovu začínám. Naposledy jsem jí táhl při tůře Stubaiskými Alpami, v dešti, zimě, prostě příšerných podmínkách. Nakonec se to vyplatilo. Na okamžik se roztrhaly mraky a opadla mlha. Výsledkem jsou epické fotky. Nádhera. Byl to jen moment, který netrval déle než 20 minut a stálo to za to.
