Lidovky.cz

Svou první botu jsem vyrobil na kancelářském stole, ale teklo do ní, říká švec

Design

  6:13
Práci s kůží má v krvi. Tradice ševců a koželužníků se táhne po celém rodu, vyrůstal na vesnici a řemeslu se učil od otce. „Začátky byly trochu krkolomné. Tradiční ševcovské metody jsem poznával postupně, ale pro mě, zručného kluka z vesnice, to nebyl až takový problém. Měl jsem možnost vidět tátu zvládat všechna možné řemesla a vše jsem se od něj učil a odkoukával,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz David Šuška.

Poctivá kožená bota je krásná věc, výrobek, ke kterému mám nejsilnější pouto. Zároveň pro mě byla velká výzva dotáhnout výrobu tak komplexního předmětu k dokonalosti a začátek samozřejmě provázely nezdary. foto: Denisa Vlková

Lidovky.cz: Jaké emoce se vám vybaví jako první, když se řekne slovo boty?
Jsou to příjemné, ale i rozporuplné emoce. Poctivá kožená bota je krásná věc, výrobek, ke kterému mám nejsilnější pouto. Zároveň pro mě byla velká výzva dotáhnout výrobu tak komplexního předmětu k dokonalosti a začátek samozřejmě provázely nezdary.

Lidovky.cz: Práci s kůží máte v krvi. Tradice ševců a koželužníků se táhne po celém rodu ze strany vaší maminky. Vzpomenete si na moment, kdy se z vašeho koníčka stala opravdová profese?
Ten moment pro mě vlastně ještě nenastal. Stále je to můj koníček, baví mě to a dělám to s vášní. Myslím, že pokud člověk něco nedělá ze srdce, dřív nebo později to nebude fungovat. To, že se tohle řemeslo stalo mou profesí, je tak vlastně trochu mimoděk. Navíc ta rodová tradice byla v minulé generaci přerušena a já se o ní dozvěděl až následně. Začínal jsem tedy prakticky bez zkušeností, od začátku.

Lidovky.cz: Jaká byla vaše první vyrobená bota?
Byla někde příliš velká, někde příliš malá, tuhá a teklo do ní, protože jsem použil špatný materiál. Vyráběl jsem ji pro svou přítelkyni Denisu v obýváku na kancelářském stole.

David Šuška

David Šuška vystudoval soukromou střední školu se zaměřením na informační technologie. Následně začal studovat na vysoké škole, během studia však stále více toužil po praxi, proto vysokou školu opustil a začal pracovat jako grafik a webdesigner. Touha po hmatatelném výsledku jeho práce ho přivedla k řemeslné tvorbě s kůží. Vycestoval na půl roku do Indonésie za účelem obnovy a smazání všech zaběhnutých pravidel. Po návratu do České republiky už za počítač neusedl a pokračuje v řemesle. Nyní se naplno věnuje ruční výrobě obuvi, pod svým jménem, ve staré hájence na samotě hluboko v lese.

David Šuška

Lidovky.cz:
Původní profesí jste grafik a designér. Byly pro vás, jako pro člověka, který nemá ševcovskou zručnost a vzdělání, začátky těžké? Jak jste si osvojil sedlářské a ševcovské metody?
Začátky byly trochu krkolomné. Tradiční ševcovské metody jsem poznával postupně, ale pro mě, zručného kluka z vesnice, to nebyl až takový problém. Měl jsem možnost vidět tátu zvládat všechna možné řemesla a vše jsem se od něj učil a odkoukával. Až později, v pubertě, mi učarovaly počítače a tak jsem se dostal k webdesignu, grafice a programování.

Lidovky.cz: Až donedávna se ševcovské řemeslo v České republice vůbec nevyučovalo. To se však změnilo: Střední škola obchodně technická ve Zlíně otevřela letos obor Výrobce obuvi. Proč se u nás dlouhodobě toto řemeslo neučilo?
Přesně vám na to neodpovím, ale obecně bych řekl, že kvůli nedostatku zájmu. Jednak dnes řemeslo není pro mladé moc sexy, což je vidět i v jiných oborech a pak taky lidi nevyžadují kvalitní a poctivě vyrobenou obuv. V mnoha případech si raději koupí nepadnoucí boty, které deformují chodidlo jen kvůli ceně nebo značce. Přitom v botách trávíme velkou část dne. Bohužel vše podléhá trendům. Věřím ale, že se ten trend začíná pomalu měnit a ševců bude přibývat.

Lidovky.cz: Vítáte tento krok?
Začátkem roku jsem byl v této škole dobrovolně „zavřený“ měsíc v ševcovské dílně. Pan Taláš zachránil celou výrobní linku ještě z původních školních dílen. Spřátelili jsme se, je to super chlap. Bylo to velmi přínosné. Hodně jsme se bavili o učebním oboru, o dětech, které se tam učí, a jak je motivovat a inspirovat. Zajímal ho i můj koncept ohebné a lehoučké „barefoot“ obuvi (obuv s velmi tenkou podrážkou, která umožňuje pocit jako při chůzi naboso). Snažím se propagovat řemeslo a jít tak příkladem a jsem moc rád, že se to nakonec povedlo a několik učňů se k oboru přihlásilo.

Lidovky.cz: Vraťme se ještě k samotné tvorbě obuvi. Jak probíhá její výroba?
Při výrobě bot na míru je první krok obkreslení chodidel klienta. Díky moderním technologiím to může udělat klient i sám a výsledek poslat e-mailem, ale upřednostňuju osobní kontakt – rád s klientem strávím nějaký čas, abych zjistil, jakou má o botách představu, co od nich čeká a mohl to zapracovat do návrhu. Pak se přesně podle obkreslené nohy vyrobí kopyta, která slouží jako forma pro boty. Díky tomu je každý pár bot jedinečný, takže musím i design svršku vždy přizpůsobit. Následuje vyřezávání, kosení a šití svršku, který se na kopyto napne již s napínací stélkou a přichází na řadu hodiny ručního šití hrubými nitěmi. Tím dojde k ukotvení svršku a vytvoření podešve. Celý proces zabere zhruba 3 - 4 týdny.

Začátky byly trochu krkolomné. Tradiční ševcovské metody jsem poznával...

Lidovky.cz: Materiály na obuv a nářadí nakupujete výhradně na Moravě, je pro vás podpora tamních řemeslníků rozhodující?
Ano, vždy začínám v mém okolí. Je úžasné bavit se s řemeslníky, jako jsem já, slyšet jejich názor a pohled na věc. Ve velkých firmách postrádám tenhle osobní přístup a připadá mi neekologické nakupovat u zahraničních dodavatelů, když mohu to samé sehnat u nás na Moravě. Rád podpořím místní, kteří se snaží něco smysluplného dělat. A nemusí to být jen řemeslníci, ale i místní farmáři nebo majitelé malých potravin, železářství aj. nákupním centrům se vyhýbám.

Lidovky.cz: Jak vypadá váš typický zákazník?
Jsou to lidé, kteří vědí, co chtějí. Přitom nezáleží na jejich postavení, boty si u mě objednal student, právník, ochránce přírody i profesionální hokejový brankář. Chtějí lehkou, ohebnou a opravitelnou obuv, která jim poskytne svobodu a vydrží mnoho let. Důležitý je pro ně i etický a ekologický aspekt lokálně vyrobené obuvi.

Lidovky.cz: Může si u vás objednat i boty na míru?
Všechny boty, které jsem zatím vyrobil, byly ručně šité na míru klientova chodidla. Momentálně pracuji na vývoji univerzálních tvarů a standardizovaných velikostí, ale jen proto, abych zvýšil dostupnost mých bot více lidem. Baťa ze mě nebude, nemám rád velkovýrobu. Je neosobní. Nechci, aby se ze mě stal ředitel či majitel. Mojí vášní je vývoj, pokud se mi podaří vyrábět ve větším objemu, zůstanu jeden z článků výrobního procesu, mezi ostatními.

Lidovky.cz: Jaká je životnost vašich bot?
Používám velmi kvalitní materiály, boty jsou celokožené, ručně šité původními metodami. Upravil jsem si metodu šití do rámu pro aplikaci na barefoot obuv a mohu proto nabídnout výměnu podešví. U barefoot obuvi je to zásadní, velmi tenká podrážka se prochodí rychleji. Za svými botami si stojím. Zatím to nemohu dokázat, ale věřím, že pokud o ně bude člověk řádně pečovat, vydrží léta. A může to být jejich životnost i v řádu desítek let.

Poctivá kožená bota je krásná věc, výrobek, ke kterému mám nejsilnější pouto....
Začátky byly trochu krkolomné. Tradiční ševcovské metody jsem poznával...

Lidovky.cz: Na jaké nejhezčí místo jste vy osobně vzal vaše boty na výlet?
Podle mého jsou nejhezčí místa u nás v Beskydech. Ale moje sandále Tara se mnou cestovaly i po Indonésii a líbilo se mi na ostrově Lombok i na Bali. Každému podle chuti.

Lidovky.cz: Co chystáte v nejbližší době?
Mám co dělat s obuví na míru, takže v nejbližší době budu zavřený v dílně. V Praze budu prezentovat svou práci na vánočním Lemarketu. Snad na místě taky něco ušiju. Připravuji i novinky na letní sezonu, kdy můj čas naplno vytěžují barefoot sandále TARA. A jako vždy budu následovat svou vášeň a uvidím, kam mě zavede.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.