Co se týká současné české architektury, nejsem zrovna optimista. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi u nás nevzniká moc nadprůměrných staveb.
99 domů/2 J. Stempel, J. J. Tesař, P. Pištěk (eds.) Grafická úprava Karel Kerlický a Ján Stempel. Vydal Kant, Praha 2016, 410 stran. |
Má to více důvodů: určitou izolaci zdejší architektonické scény, která si sem nerada pouští konkurenci; převážně konzervativní investory – což platí zejména pro menší stavby (cokoli nového a nezvyklého je a priori přijímáno s nedůvěrou); a zejména těžkopádný proces schvalování nových domů. Koná se taky málo soutěží, zejména těch mezinárodních. Jako by nad námi pořád visel stín spojený s konkurzem na Národní knihovnu. Není to příliš radostné konstatování, protože jinak má tato země skvělé předpoklady – především mimořádnou tradici kvalitní architektury, již přerušila až totalitní období. Stále je ovšem na co navazovat.
Přesto není situace zase až tak tragická. Například přibývá kvalitních rodinných domů – a nejsou to jen luxusní sídla zámožných lidí. Je to potěšující zpráva už proto, že toto krásné architektonické téma v totalitní éře značně degenerovalo.
Svět, z něhož zmizely vily
Když jsem připravoval průvodce po pražské architektuře 1950–1989, vily v něm až na pár výjimek chyběly. Lidé tehdy neměli k architektům důvěru (chyběla ostatně soukromá studia, která takové zakázky řeší), a spoléhali se proto raději na absolventy průmyslovek nebo různé pochybné katalogy. Navíc chybělo srovnání s tím, co se staví na západ od našich hranic, a stavebníci neměli ani možnost sehnat kvalitní nábytek nebo i tak běžné detaily, jako jsou designově slušné lampy nebo vypínače. Stavělo se pak většinou svépomocí ve volném čase a výsledky podle toho vypadaly.
Dnes si stále víc lidí uvědomuje, že projekt rodinného domu je dobré zadat renomovanému studiu a že je to místo, kde budou po léta žít, tudíž by se tam měli cítit dobře. Vkus mají sice různý, ale není nad to, nechat si poradit odborníkem a prohlédnout si různé typy již realizovaných staveb. Koneckonců řadu kvalitních příkladů z domova i zahraničí lze dnes najít v mnoha časopisech i na různých webech.
Domy to přitom nemusí být drahé, mnoho mladých dnes dává přednost stavbám jednoduchým, neokázalým, do stavebnictví se vracejí tradiční materiály – dřevo, kámen, keramika.
Škoda že jsou si dnešní rodinné domky všechny podobné. Nejen zvenku, ale i zevnitř. Z interiérů se vytratila osobitost, převládá jakýsi poněkud procovský minimalismus: obýváku dominuje obří sedací souprava, pokud možno co největší televizor a okna od stropu až k podlaze, pak samozřejmě krb a jídelní stůl. Zmizely takřka úplně knížky nebo obrazy, ale je to asi odraz aktuálního životního stylu. Architektura rodinných domů ve světě je přece jen pestřejší, stěny nemusí být rovné, stavbám nemusí dominovat pravý úhel.
Rezidence, stavby, domky
Architekti a pedagogové z pražské fakulty architektury Ján Stempel a Jan Jakub Tesař spolu s Petrem Pištěkem se tématu nových rodinných domů věnují už léta – jednak jako architekti, ale také sbírají dokumentaci těch vil, které se dle jejich názoru povedly. Tyto stavby pak pravidelně představují veřejnosti – jak formou výstav, tak sborníků. Ten s pořadovým číslem 2 vyšel na sklonku loňského roku v nakladatelství Kant a v úvodním textu jej charakterizuje motto „Nestavět dům, ale tvořit domov“.
Autorský výběr 99 příkladů rodinného bydlení dává tušit, že výborných staveb tu vzniklo během posledních let mnoho. V širokém záběru jich tu lze najít řadu druhů – luxusní rezidence, které se tak trochu předvádějí; normální stavby, citlivě zasazené do krajiny nebo okolní architektury; i docela skromné domečky, jež lze pořídit relativně levně a postavit za pár týdnů. Všechny vybrané objekty dokumentují snímky exteriérů, interiérů i různých nápaditých detailů a všechny také spojuje vysoká kvalita návrhu i provedení.
Najdeme tu přitom stavby odkazující na tradici funkcionalistických prvorepublikových vil, ale i víkendové dřevěné domky s pultovou nebo sedlovou střechou. Prohlédnout si lze vily s průčelími z vápenných omítek, pohledového betonu, keramiky, dřeva, kamene, kovových prvků nebo eternitových desek. A k vidění je i nepřeberná škála různých typů schodišť vnitřních i vnějších, vestavěného nábytku, koupelen...
V knize samozřejmě nechybí krátké doprovodné texty, základní údaje a jednoduché plány, srozumitelné i tomu, kdo se jinak v těchto věcech nijak zvlášť neorientuje. Skvělým doplňkem publikace je pak výstava vybraných staveb, která cestuje po českých centrech v zahraničí. Vidět už ji mohli návštěvníci například vMoskvě, Londýně, Tel Avivu, Bratislavě či Vídni.
