Též designér šperků, nádobí či módy je ve světě nejznámějším českým architektem, doma však realizací nedošel. A zemřel náhle 14. ledna 2009, v den, kdy se mu narodila dcera. V úterý 18. dubna by mu bylo 80 let.
„Budovy se znovu staly součástí magického kruhu umění, hudby, designu, nikoli součástí světa investorů. Krása je významný faktor,“ tvrdil Kaplický. Jen málo z jeho projektů bylo realizováno. Ale zaujaly i Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), pro který tvořil designové studie.
  |
Kaplického realizované projekty našly své místo v encyklopediích. Například obytný dům ve Walesu zapuštěný do útesu nad mořem, z jehož prosklené fasády hledí rybí oko směrem k moři. Či slavná novinářská tribuna na kriketovém hřišti Lord’s Media Centre v Londýně, jejíž interiér připomíná kokpit letadla a vnějšek obří monitor.
A pak „nejošklivější budova v Británii“, masivní obchodní dům Selfridges v Birminghamu, připomínající nějaký orgán, který se přivalil doprostřed města, ztuhl a zůstal tam ležet. A také třeba plovoucí most v londýnské čtvrti Docklands.
V českých zemích se v porevoluční době jeho projekty zatím realizovat nepovedlo. V devadesátých letech navrhl památník obětem komunistického režimu, který mělo tvořit schodiště prosekané v letenské skále, s dvaačtyřiceti stupni (počet totalitních let) na místě někdejšího Stalinova pomníku. Stěny měly být obklopeny černým sklem a na něm vyryta jména obětí. Památník nakonec vznikl na úpatí Petřína a jeho autoři jako by si od Kaplického vypůjčili metaforu schodiště.
Jan KaplickýKaplický se narodil do rodiny výtvarníka a teoretika Josefa Kaplického a jeho ženy Jiřiny, ilustrátorky, autorky botanických kreseb, jejichž přírodní struktury zřejmě Jana inspirovaly. Po studiích na pražské UMPRUM působil ve svobodném povolání. V té době upravil dům Jaroslava Dieta na Ořechovce, který propojil originální rampou se zahradou, a také navrhl rodinnou vilu manželů Dvořákových na Dobešce, která stojí dodnes. Emigroval v roce 1968. V Londýně pracoval ve dvou dnes věhlasných architektonických studiích, u Renza Piana a Richarda Rogerse, s nimiž navrhoval pro Paříž Centrum Georgese Pompidoua, později u Normana Fostera. V roce 1979 si zřídil vlastní studio Future Systems. Jednu dobu žil Kaplický s českou architektkou Evou Jiřičnou, oženil se ale až v roce 1991 s další kolegyní, Amandou Leveteovou, s níž měl syna Josefa. S druhou manželkou, filmovou producentkou Eliškou Fuchsovou, se oženil v roce 2007 v pražské Müllerově vile. Mají dceru Johanku. |
A v březnu 2007 zvítězil jeho projekt přezdívaný chobotnice nebo blob v mezinárodní soutěži na budovu Národní knihovny v Praze na Letné. Ostatní soutěžící však verdikt poroty napadli a pražská radnice po sérii obstrukcí stavbu smetla ze stolu.
Ve hře stále zůstává případná stavba jeho projektu kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích, zvaná rejnok. Vyšla by však na více než dvě miliardy korun a tamním radním se zatím nedaří najít investora. Zvažuje se také varianta, že by rejnok mohl stát v Praze na ostrově Štvanice.
V říjnu 2008 se Kaplický stal prvním Čechem, který odmítl cenu ministerstva kultury, kvůli tahanicím kolem jeho projektu knihovny. Podle lidí mu blízkých byl uzavřený, komplikovaný a zlobil se lidi, kteří ho nechápali. V jeho londýnské kanceláři se návštěvníci museli zouvat a po kancelářích se chodilo bosky. Ale hlavně a především byl Kaplický futuristou, který viděl naději tohoto světa v jeho příštím zkrásnění, zjemnění a v inspiraci přírodou - jejími křivkami a barevností.
