Do nové restaurace na Národní 8 jsem zašel hned 1. června večer, tedy jen pár hodin po otevíračce. Kvalitně provedený dřevený interiér jsem si jen prohlédl, lákala mě především zahrádka se zhruba dvacítkou stolů, což je v téhle lokalitě historické Prahy poměrně vzácnost. Dráty trčící z dlažby se dají přehlédnout, Pivovar Národní přece jen ještě není stoprocentně hotový. Daleko víc do očí bije surový plechový plot oddělující zahrádku od Nové scény Národního divadla.
Pivní lístek nabízí kromě nealkoholického Staropramenu a pšeničného Hoegaardenu i „místní“ produkci Czech Lion - filtrovanou a nefiltrovanou jedenáctku a polotmavou třináctku. Protože ještě na Národní nejsou hotové technologie, pivo se vaří v Kácově. Podle slov číšníka se výroba přímo v restauraci rozjede během několika dnů. „Jedenáctka je klasický světlý ležák z plzeňského a mnichovského sladu s žateckým poloraným chmelem - červeňákem. Jeho velmi plná sladová osvěžující chuť vynikne hlavně po filtrování,“ popisuje Jaroslav Košťák, sládek Pivovaru Národní, který si prošel Prazdrojem, Klášterem a třeba i Svijanami.
Jenže po první návštěvě mám z jedenáctek úplně opačný pocit. Chuťově šlo o prázdné a lehce zaměnitelné pivo, které mě nelákalo k další objednávce. Možná jsem byl zmlsaný víkendovou konzumací povedených piv z teplického Monopolu (o kterém povím příště), ovšem pokud má dnes minipivovar zaujmout a nebýt jen přehlédnutelným a možná zbytečným doplňkem restaurace, musí být jeho produkty něčím zajímavé a výjimečné. A hlavně by měly hosty lákat k další návštěvě. Což se zatím na Národní nedaří.
Na definitivní soudy je zatím brzo, podnik se rozbíhá ve zkušebním režimu. Až další návštěva - při níž zkusím i polotmavou třináctku - ukáže, jestli se něco změní, nebo majitelům (společníky jsou firmy Coloseum Restaurants a Pelenore) nastoupený směr vyhovuje.
