„Ptáte-li se, jestli umím vypít i jiné pivo než Pilsner Urquell, pak ano. Ale možná vás zklamu. Nerozděluji pivovary na malé a velké.“ Tak Václav Berka reaguje na dotaz, jestli sleduje i to, co se děje na bujícím trhu českých a moravských minipivovarů. On sám má v krvi Prazdroj – od roku 2005 je tam obchodním sládkem, předtím strávil desítky let ve výrobě.
Přesto dotaz na minipivovary nebyl samoúčelný. Je to jen pár týdnů, co Gambrinus, sesterská značka Prazdroje, rozjel kampaň, kde se právě s produkty z menších podniků srovnává. Tvrdí v ní, že pijáci bývají vůči velkým podnikům předpojatí. „Pro mě je důležité to, jestli pivovar vaří dobré pivo, a ne jeho velikost,“ komentuje to Berka umírněně.
„Smetanová pěna se zahoupe“
Je v pořadí už třetím Berkou, který se na výrobě plzeňského piva podílí. Tradici načal jeho dědeček ve sladovně. „Táta pracoval na spilce, kde se kvasilo pivo, tuhle práci miloval a občas mi o ní vyprávěl. I proto jsem ho už jako malý dost často v pivovaru navštěvoval. A doma jsme také mluvili o pivu, o tom nejúžasnějším nápoji, a o tom, jak přichází na svět,“ popisuje Berka, jakým způsobem si v mládí vybíral své budoucí povolání.
PRÁZDNINOVÝ SERIÁLToto je ukázka z článku, který je součástí letního seriálu Lidé od piva. V tištěných Lidových novinách vychází každý prázdninový pátek. |
Dnes má na starosti to, aby lidé v restauracích dostali pivo přesně takové chuti, na jakou jsou zvyklí. Kontroluje, jakým způsobem hostinští pivo čepují, se svým týmem je vzdělává a pomáhá třeba i se zaváděním tanků. „Když totiž výčepní načepují pivo správně do krásně vychlazené umyté sklenice, udělají sněhobílou, přímo smetanovou pěnu, přinesou na stůl, postaví ho před hosta, pěna se zahoupe, a ještě mu řeknou na zdraví, lidé mají skoro stejný zážitek, jako by si plzeňské pivo dopřáli přímo v pivovarském sklepě,“ přibližuje Berka téměř básnickým jazykem.
Prazdroj se jako další velké pivovary musí starat, protože i on v posledních letech pociťuje odchod pivařů z hospod do supermarketů, kde si nakoupí PET lahve na doma k televizi, a do výčepů nechodí tak často jako dřív. „Pro hospodské připravujeme nejrůznější akce a novinky, které nejsou k dostání v maloobchodě, a mohou si je tedy vychutnat jen v hospůdce nebo restauraci. Věříme, že i tohle pomůže k tomu, aby se hosté vraceli a také utratili třeba o trochu více,“ doufá Berka.
Co školy ani knížky nenaučí
Dodnes si prý pamatuje na první návštěvy pivovaru – vybaví se mu chlad a vůně podzemí či zvuk okovaných bot sládků. V Prazdroji nejdřív Václav Berka mnoho let brigádničil, v roce 1980 se z něj stal zaměstnanec.
„Když jsem do pivovaru nastoupil, pivo jsme řešili s tátou skutečně denně. Táta byl později zodpovědný za kvašení a já za dokvašování. V pivovaru je to nastavené tak, že kdo přebírá práci, má rozhodující slovo. Takže jsem musel ochutnat a říct tátovi, jestli to udělali dobře, nebo ne,“ vybavuje si ještě po tolika letech. Protože se otec i syn starali o „celé plzeňské pivovarské podzemí“, jak tvrdí Václav Berka, v pivovaru se jim začalo říkat „Berkové, vládci podsvětí“.
