Lidovky.cz

Nebýt politiky, neodešel bych... 3. část

Události

  10:12

LN Co jste na Schindlerův seznam vlastně říkal coby divák? Líbila se mi na něm jedna věc. Když přišel do Německa, spousta mladých nevěřila, že se něco takového skutečně stalo. Začali trápit rodiče otázkami, jak to vlastně bylo. Z tohoto hlediska zafungoval naprosto skvěle.

LN A z uměleckého hlediska jste jej hodnotil jak?
Nejlepší byla moje scéna.

O politice

Tehdejší političtí dramaturgové sice zmizeli, ale objevili se jiní. Noví. A ti koukají jen na to, co jim film vynese. Nebo tomu prostě nerozumím, viděl jsem takové hrůzy, na jejichž výrobě se ČT podílela!

LN Kdysi jste v Plzni uváděl slavného Spalovače mrtvol, který poté léta ležel v archivech. Kterého zakázaného filmu vám bylo nejvíc líto?
Jednoznačně Straky v hrsti. Tu když jsem dotočil, vyslýchala mě následně i tehdejší policie. Měli pocit, že je to pornografie. Ale hlavně, zakázali ho ještě předtím, než byla dokončena. Nenechali mě to ani smíchat, nakonec mi na to dali dva dny, což bylo velmi málo a odzrcadlilo se to na výsledku.

LN Myslíte, že totalita poskytovala víc podnětů pro temné filmové vize než dnešní demokratický svět?
Ano, tak to je. Když jsem natočil Spalovače mrtvol a četl další Fuksovy knihy, chtěl jsem pokračovat v nakročené cestě. Podněty byly, ale možnosti nikoliv. Na druhou stranu v Německu když jsem chtěl později prosadit film, musel jsem si na něj sehnat peníze. Tady jsem o penězích vůbec nevěděl, že existují. Co schválili, na to peníze byly. Takže tam jsem objevil nový svět. Tvůrčí napětí tímpádem vycházelo zase odjinud. Barrandov byla ve své podstatě dobrá továrna. Člověk postupoval pomalu, učil se postupně. Nebýt politiky, neodešel bych.

LN A jak to chodilo v Německu?
Bylo to naopak – na první film jsem dostal štáb složený z lidí naprosto odlišných profesí, než dostali u filmu. Místo kameramana jsem měl člověka, co u nich dělal řidiče. A tak dále. Neměl jsem potřebné peníze, nedostal jsem potřebné podmínky. Byla to taky škola, protože nakonec se i s tím amatérským štábem dalo pracovat. Nakonec se to zlomilo a víceméně každý rok jsem točil film. Měl jsem možnosti, ale je fakt, že stěžejní část mé tvorby zůstala v době, kdy jsem žil ještě v Československu.

LN Teď je zase poněkud v módě točit válečné filmy, všiml jste si?
Já jsem Habermanna musel natočit. Potřeboval jsem si srovnat nějaké věci a vysvětlit je. Ptala jste se, jak to, že Němcům nemám válečné utrpení za zlé. Dokonce to mám naopak, mám vůči nim stále pocit dluhu, že jim musím poděkovat. Jak jsem říkal, u nás doma vždycky žila německá část obyvatel a na konci války nám mnozí pomáhali. Potřeboval jsem to skrze film říci.

2 / začátek

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.