Podobně se nad sebou zamyslel i padesátiletý nástrojař Jiří Hajný, když nemohl najít kolo ve stojanu u radnice v Českých Budějovicích. „Myslel jsem, že mi ho ukradli, a nahlásil to policii. Policisté se mnou obešli náměstí a našli jsme kolo zamčené na druhé straně. Byla to ostuda, ale prý nejsem zdaleka jediný, komu se to stalo,“ směje se Hajný.
S poruchami krátkodobé paměti se setkal snad každý. Lidé zapomínají u bankomatu PIN, který předtím používali zcela automaticky, nebo si najednou nemohou vzpomenout na své rodné číslo. Zhruba padesát procent řidičů ve výzkumech potvrdilo, že několikrát do roka mají problém najít místo, kam zaparkovali svůj vůz.
PSALI JSME: |
Paradoxní je, že titíž zapomnětlivci si ale bez problémů vybaví třeba telefonní číslo na pevnou linku do bytu, kde před třiceti lety vyrůstali a jež roky vůbec nepoužívají. Nebo v pětačtyřiceti dokážou jedním dechem odrecitovat básničku, kterou se naučili na prvním stupni základní školy.
Leckdo může z těchto důvodů namítnout, že za aktuálními výpadky paměti stojí pouhá roztržitost, která byla ve společnosti vždycky. Jenže i vědecké studie docházejí k závěru, že současný způsob života, spojený s nadužíváním moderních technologií, má na naše paměťové návyky zásadní vliv.
Lidé se natolik spoléhají na chytré telefony a internet, že už nepovažují za nutné zapamatovat si běžné informace. Jde především oporuchy takzvané krátkodobé, pracovní paměti. Právě ta potřebuje neustálý trénink. „Když ji necvičíme, příslušné části mozku přestávají dostávat podněty a ochabují podobně jako svaly,“ říká Pok. Vědci v Jižní Koreji podle něj zjistili, že příliš časté používání chytrých telefonů překáží rovnovážnému vývoji mozku.
„U silných uživatelů hrozí, že se jim levá část mozku vyvine více než pravá. To vede ke snížení schopnosti soustředění a paměti, což může až v 15 % případů znamenat předčasný začátek demence,“ říká Pok. Nejohroženější jsou děti, jejichž mozek se teprve vyvíjí. Ukázalo se také, že kvůli surfování na internetu či na sociálních sítích jsou lidé vystaveni nadbytku nepodstatných údajů a zpráv. Vědci ze Stockholmského královského technologického institutu varovali, že pracovní paměť se tím zahlcuje nesmysly a může zkolabovat. Jinými slovy, ucpe se a nezbude v ní prostor pro podstatná data.
Další hrozbu pro udržení základních paměťových návyků představuje stres a nedostatek soustředění. „Pro paměť je klíčová koncentrace, informace je třeba ukládat aktivně,“ říká Pok. Pokud si někdo chce zapamatovat text knihy a přitom po očku sleduje televizi, moc mu to nepůjde. „Je stále těžší se koncentrovat na jednu věc,“ doplňuje.
Do debat o významu paměti se zapojují i sociologové a filozofové, zdůrazňují její další, méně diskutovaný význam: slouží také k vytváření názorů a pocitů. Slavný, dnes dvaaosmdesátiletý spisovatel Umberto Eco před dvěma roky popsal ve svém článku v týdeníku L’Espresso takzvaný syndrom elektronického oka. Tím, že lidé zmáčknou tlačítko telefonu, sice uloží záznam k pozdějšímu využití, zároveň ho ale také vytěsní z paměti. Po letech si tak třeba prohlížejí obrázky, aniž by v mnoha případech dokázali přesně popsat prožitek s nimi spojený. „Dospělí s očima přilepenýma na svůj mobil jsou navždy ztraceni,“ uvedl Eco.
Elektronická paměť
Zřejmě vůbec největším strašákem pro lidi, kteří upřednostňují elektronickou paměť před svou vlastní, však zůstává stále narůstající hrozba předčasného onemocnění demencí. I když Alzheimerova choroba, která je až ze 70% příčinou demence, může potkat každého, cvičením paměti je mnohdymožné nástup choroby oddálit, případně zmírnit její následky. „Každá aktivita je jako prevence dobrá. Akdo trénuje paměť, určitě dělá dobře,“ říká Iva Holmerová, předsedkyně České alzheimerovské společnosti. Eva Válková, psychiatrička v léčebně v Dobřanech, vzpomíná na některé své vyučující na medicíně, kteří se i v pozdním věku snažili své paměťové návyky udržet na vysoké úrovni: „Jeden profesor se učil nazpaměť telefonní seznam, další texty divadelních her.“
Podle odborníků ale zdaleka není třeba po večerech biflovat jízdní řády. Stačí více číst, udržovat „živé“ sociální kontakty, nejen vztah s mobilem. A také zredukovat přísun nepodstatných informací. Dále je vhodné využít některou z osvědčených paměťových technik. Jakub Pok, který si dokáže během pěti minut zapamatovat řadu 220 čísel, totiž tvrdí, že i naprostý laik může dosáhnout výsledků, o kterých se mu nikdy ani nesnilo. „Nejsem žádný génius, za vším stojí jen trénink,“ říká Pok. Lidé podle něj nejčastěji zapomínají ty informace, které jsou pro paměť neuchopitelné, jako jsou například slova, čísla, jména a obličeje či abstraktní pojmy.
Proč? „Postrádají konkrétní viditelný obraz, který můžeme smyslově vnímat,“ říká Pok. Paměťové techniky proto pracují především s využíváním fantazie a představivosti, snaží se přimět člověka, aby si k abstraktnímu číslu či obrazu přidal něco navíc. Barvu, zážitek z dětství, jména příbuzných, absurdní příběh. „Čím barevnější a absurdnější obrazy vytváříme, tím lépe na ně naše paměť reaguje – a hlavně je nezapomeneme,“ říká Pok. Jedna věc je ale podle něj každopádně jistá. Nejhorší, co může člověk udělat, je nechat svou paměť bez práce.
