Jenže zkušenost s tím, že lékaři nechtěli dítě pustit z nemocnice dřív než tři dny po porodu, má celá řada matek. „Odhaduji, že jich bude několik set ročně,“ říká předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová. Eva Hanzelková je výjimečná jen tím, že její příběh dospěl do tak absurdních konců. Většina matek tlaku lékařů podlehne.
Jen namátkou. Marie Daňhelová chtěla letos v září odejít z olomoucké fakultní nemocnice dva dny po porodu. Doma měla totiž tříletého syna, o kterého se neměl kvůli manželově neodkladné práci kdo starat. Také její dítě bylo v pořádku, přesto si ho nemohla odnést s sebou. Došla ho do porodnice nakojit a vyčkala, až uplyne lékaři požadovaných sedmdesát dva hodin.
Proč právě tři dny do poslední hodiny? Metodický pokyn, který podepsala někdejší ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, totiž říká: Novorozence lze pustit do domácí péče nejdříve 72 hodin po porodu, teprve když je naočkovaný proti tuberkulóze a jsou mu odebrány krevní vzorky pro povinná vyšetření.
„Tento dokument neodpovídá modernímu pojetí vztahu mezi lékařem a pacientem,“ říká Ondřej Dostál, který se věnuje zdravotnickému právu.
Navíc zákon, který je pokynu ministra nadřazen, mluví jasně. Lékař může konat proti vůli matky jen v případě, že je ve hře záchrana zdraví nebo života dítěte. Toto nebezpečí přitom nesmí být hypotetické, ale aktuální. Argumentace hořovické nemocnice, že dítě bylo ohroženo prostým faktem časného opuštění nemocnice a tím, že jeho dětská lékařka odjela na hory, neobstojí.
| Více podrobností o zbytečném prodlužování pobytu dětí v porodnicích si přečtěte ve středečním vydání deníku |
