Jelikož sebepřehlednější tabulka tvarů zůstává jen tabulkou, hle, příběh:
Muž, JENŽ to myslel s životem poctivě, a JEHOŽ je proto třeba si vážit, JEMUŽ byste klidně půjčili peníze a JEJŽ (JEHOŽ) byste do dotazníku označili za svůj vzor, o NĚMŽ jeho sousedé vždy hovořili jako o slušném hochovi – JÍMŽ byl zkrátka svět tak nějak bohatší, prožil příběh, JEJŽ rozdělíme na dva díly. V tom prvním figuruje žena, JEŽ byla mladá a krásná, JÍŽ byly plné jeho oči i mysl, JÍŽ zcela propadl, JIŽ plánoval nosit na rukou, o NÍŽ uvažoval jako o své celoživotní průvodkyni – a co je pro příběh podstatné – JÍŽ byl i on sám milován. Dále zde vystupuje dítě, JEŽ se jim narodilo, JEHOŽ žvatlání se nemohli nabažit, JEMUŽ umetali cestičky, JEŽ vozili s bolavým uchem na pohotovost, o NĚMŽ snili jako o pokračovateli toho, co sami nestihnou dokončit, JÍMŽ byl jejich vztah korunován.
Bohužel hrdiny druhých dílů příběhů, JEŽ jsou ze života, bývají muži, JIŽ jednoho dne navzdory svému štěstí odplují objevovat novou pevninu, jejich ženy, JEŽ pláčou, a děti, JEŽ si říkají, že ony budou jednou lepší.
Tohle všechno jsou muži, ženy, děti a osudy, JICHŽ jsou plné knihy, divadla a televizní obrazovky, JIMŽ vždy ochotně věnujeme svůj čas a pozornost, JEŽ známe ze svého okolí, o NICHŽ si povídáme s kamarády a kolegy, JIMIŽ jsme nuceni k zamyšlení.
Točí se vám z té zájmenné záplavy hlava? Nezoufejte. Jsou horší věci na světě.