Aktivně působila v protistátní skupině, pro kterou získávala různé zprávy, údajně vojenského charakteru. Zatčena byla 12. prosince 1949.
V červnu roku 1950 ji Státní soud v Praze odsoudil za vyzvědačství k osmnácti letům odnětí svobody, konfiskaci majetku, ztrátě čestných občanských práv na deset let a k pokutě ve výši dvaceti tisíc korun. Vězněna byla v pardubické věznici.
Při nástupu trestu uvedla v dotazníku na otázku, zda má pocit viny a zda lituje trestného činu a jak jej chce napravit: „Nemám! Nelituji! Nevím, jak bych jej měla napravit!“ Její chování v době výkonu trestu náčelník věznice charakterizoval jako „neukázněné, arogantní, drzé a provokativní“. „Bylo nás několik soudruhů, kteří měli zajišťovat odvedení odsouzené… Tato nám začala nadávat, že jsme slaboši, že jde nás na ni tolik… Chytila se rukama za postel a nechtěla dobrovolně opustit světnice,“ uvádí jeden z dozorců v záznamu o odvádění M. Jandové do korekce.
V červnu 1956 byla M. Jandová jednou z žen, které se obrátily na generálního tajemníka OSN protestními dopisy, v nichž popisovaly poměry ve vězení a žádaly pomoc. Jediným výsledkem jejich akce byly tvrdé p osti hy. Marie Jandová byla propuštěna téměř ve třiceti letech 1. ledna 1960 s podlomeným zdravím.
V červnu roku 1950 ji Státní soud v Praze odsoudil za vyzvědačství k osmnácti letům odnětí svobody, konfiskaci majetku, ztrátě čestných občanských práv na deset let a k pokutě ve výši dvaceti tisíc korun. Vězněna byla v pardubické věznici.
Při nástupu trestu uvedla v dotazníku na otázku, zda má pocit viny a zda lituje trestného činu a jak jej chce napravit: „Nemám! Nelituji! Nevím, jak bych jej měla napravit!“ Její chování v době výkonu trestu náčelník věznice charakterizoval jako „neukázněné, arogantní, drzé a provokativní“. „Bylo nás několik soudruhů, kteří měli zajišťovat odvedení odsouzené… Tato nám začala nadávat, že jsme slaboši, že jde nás na ni tolik… Chytila se rukama za postel a nechtěla dobrovolně opustit světnice,“ uvádí jeden z dozorců v záznamu o odvádění M. Jandové do korekce.
V červnu 1956 byla M. Jandová jednou z žen, které se obrátily na generálního tajemníka OSN protestními dopisy, v nichž popisovaly poměry ve vězení a žádaly pomoc. Jediným výsledkem jejich akce byly tvrdé p osti hy. Marie Jandová byla propuštěna téměř ve třiceti letech 1. ledna 1960 s podlomeným zdravím.