Lidovky.cz

Nešvary a zlořády: protěžovat, vyjímka, standartní

Česko

Vlivem sloves obtěžovat, zatěžovat atp. lze často vidět a slyšet protěžoval svoji rodinu, protěžuje své známé. Háček nad e však nepatří.

Autorem českého státního znaku je významný představitel české a evropské heraldiky Jiří Louda. V ruce drží své návrhy na velký státní znak a prezidentskou standartu. foto: ČTK

Jde totiž o slovo přejaté, které (stejně jako výrazy protekce, protektor, protektorát) pochází z francouzského protéger, které vzniklo z lat. slovesa protēgere s významem ,krýt, chránit‘.


K rozšířené, ale nesprávné podobě respektivě mnohé uživatele češtiny také asi svedly české výrazy, a to příslovce laskavě, zajímavě… Výraz respektive je však lat. původu a na jeho konci je náležité pouze e.

Při tvoření slov dochází, jak bylo uvedeno v 7. lekci, k různým hláskovým změnám. To platí i o dvojici vyjímat – výjimka. Zatímco základové sloveso má dlouhou kořenovou samohlásku a krátkou samohlásku v předponě, u slova výjimka a výjimečný je tomu naopak.

K nesprávné podobě přídavného jména standartní (náležitá je standardní) patrně vede výslovnost podst. jména standard [standart], od něhož je odvozeno. Hláska t se však vyslovuje pouze v 1. pádě, v dalších pádech i v přídavném jménu se má vyslovovat [d], tj. [standardu], [standardy], [standardní].

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.