Sociální demokraté z Kladna, ale také z Prahy 1 o vás stojí jako o kandidáta do Senátu pro příští rok. Prý byste raději kandidoval v Kladně. Je to pravda? Máte ambice být senátorem?
Mám různé nabídky, ale zatím se k nim nebudu vyjadřovat, protože to je otázka nejrůznějších jednání a úvah. O žádných ambicích bych nemluvil. Prostě uvidím, co bude, zvážím okolnosti, nabídky a uvidím, co bude za měsíc, za dva, a podle toho se rozhodnu.
Poslankyně ČSSD z Kladna Lenka Mazuchová s vámi už ale jednala. Prý jste jí řekl, že kdybyste si měl vybrat, tak budete kandidovat v Kladně...
Jsem Kladeňák, já se tam narodil, byl jsem tam do šestnácti let. Takže by to pro mě byl návrat domů, kdyby k tomu došlo. Já měl ke Kladnu vždycky vztah. I mě potěší, když Kladno vyhraje v hokeji nebo ve fotbale, a nepotěší mě, když jsou na dně tabulky, což teď předvádějí. Ale než se bude jednat o takových věcech, to je ještě dlouhá doba.
Petr Bendl, šéf středočeské ODS – která jako svého kandidáta postaví asi primátora města Dana Jiránka – ovšem tvrdí, že jste se v Kladně dlouho neukázal. A že to Kladeňáci vědí...
Co jiného by měl tvrdit, když je hejtman ODS? Ale zatím je to opravdu předčasné.
Vy jste původně usiloval o kandidaturu na post prezidenta. I sociální demokraté ale nakonec dali přednost Janu Švejnarovi. Jak se vám zamlouvá coby vyzyvatel Václava Klause on?
Myslím si, že je potřeba udělat všechno pro to, aby došlo ke změně na Hradě. Já jsem celou dobu říkal, že do toho jdu, abych přiměl politickou scénu vygenerovat nějakého kandidáta, který by měl šanci na zvolení, a pokud nikdo nepůjde, tak jsem připraven do toho jít. Beru to tedy, jak to je. Nikdy jsem neříkal, že zrovna já musím být kandidát. Jediné, co mě štve, že se to nedohodlo v červnu nebo v září a že se to táhlo tak dlouho, aby se mohla otevřít velká domácí i zahraniční témata. S panem Švejnarem jsem několikrát mluvil, zas tak dobře se neznáme, ale co znám, považuji za pozitivní.
Neberete to teď ze strany ČSSD ve stylu: neudělali jsme z něj kandidáta na prezidenta, tak ho aspoň pro útěchu posadíme do Senátu?
Mě takové úvahy absolutně nevzrušují. Já jsem člověk, který dokud žije, musí se do věcí plést. Dělal jsem to jako novinář, jako disident, dělal jsem to vždycky a asi to budu dělat do smrti. Ale nemusím k tomu mít funkci. Ta má ale samozřejmě význam, že má člověk víc možností prosazovat, co chce. Ale abych měl funkci, ve které bych se musel podřizovat nebo dělat něco, o čem nejsem přesvědčen, tak to ne.