Češi pro tělesné tresty dětí

S návrhem, aby v Česku byl zákon, který by fyzické trestání dětí zakazoval, přišla nedávno ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Tu ale výsledek průzkumu nepřekvapuje. „Je potřeba o fyzických trestech otevřít velkou a veřejnou diskusi,“ reagovala.

Výsledky průzkumu zároveň ukazují, že Češi mají s fyzickými tresty bohaté osobní zkušenosti. 71,5 procenta respondentů uvedlo, že je rodiče v dětství bili. Takto „postižených“ chlapců přitom bylo o 20 procent více než dívek.

Tělesné tresty používá ostatně většina Čechů dodnes. Své děti totiž nikdy nebije pouze 31 procent rodičů, kteří se výzkumu zúčastnili. Čtvrtina rodičů tělesné tresty používá občas či pravidelně a 44 procent z nich sahá k tomuto výchovnému prostředku alespoň ve výjimečných případech.

Samotná Džamila Stehlíková paradoxně připouští, že když byla malá, matka ji fyzicky trestala, a že i ona stejným způsobem trestala starší dceru. „Bylo to hlavně do konce první třídy, za špatné známky ve škole. Ukázalo se ale, že se začala bát nejen testů ve škole, ale i mě,“ vzpomíná ministryně.

Od druhé třídy se ji prý snažila spíš motivovat. Syna pak netrestala vůbec. Zákon chce Stehlíková prosadit hlavně proto, že vidí i jiné možnosti, jak dítě za prohřešky potrestat. Například tím, že se mu zakáže oblíbená činnost nebo mu rodiče důsledně domluví a vysvětlí mu, co špatného přesně udělalo.

Jenomže odborníci nevidí k uzákonění zákazu důvody. „Fyzické tresty nejsou u nás obvyklé. To, že rodič dá dítěti rákoskou pět ran přes ruce za špatnou známku, je něčím výjimečným,“ míní dětský psycholog Miloš Kajuk.

 „Musela by se určit jasná hranice mezi pohlavkem a fyzickým trestem, aby na rodiče, který na ulici plácne dítě, kolemjdoucí nezavolali policii,“ říká psycholožka Lenka Čadová. A výchovný pohlavek nebo plácnutí přes ruku prý nevadí ani ministryni.
 
Ministryně Stehlíková upozorňuje na to, že ti, kdo jsou v dětství často biti, ubližují ostatním dětem a v dospělosti fyzicky trestají své děti. Její slova potvrdil i průzkum: rodiče mají tendenci na svých dětech opakovat výchovné metody, které sami zažili.

Plán ministryně Stehlíkové má proto největší, a to bezmála sedmdesátiprocentní, podporu u těch, kteří pocházejí z rodin, které bití zavrhly. Naopak skoro 73 procent respondentů, kteří zažili tělesné tresty na „vlastní kůži“, návrh odmítá.

S tezemi Džamily Stehlíkové souhlasí například dětská psycholožka Václava Masáková, ale nemyslí, že by byl zákon zapotřebí. „Máme zákon, který trestá týrání dětí. Nechápu, proč by se mělo tvořit něco dalšího.“

Průzkum navíc ukázal, že Češi už tradičnímu tvrdému výprasku nefandí. Jen necelých 17 procent respondentů, kteří s trestáním souhlasí, si myslí, že je výchovné použití pásku nebo vařečky. Více než tři čtvrtiny dotázaných připouští coby výchovný prostředek plácnutí přes zadek a polovina pohlavek.

Stehlíková ale myslí svůj záměr vážně, a proto plánuje „rozjetí“ velké osvěty. Ta má začít ještě před začátkem léta. Ministerstvo školství už také pracuje na velkém průzkumu veřejného mínění o tělesných trestech. Ten by měl být hotový na konci roku.