LN Máte za sebou semestr na renomované belgické univerzitě. Splnila očekávání?
Jednoznačně splnila: zajímavé přednášky, hodně materiálů pro moji diplomku na téma kultura a globalizace a profesoři, kteří se ochotně baví anglicky, když člověk něco neví francouzsky. Takže spokojenost.
LN Předtím jste studovala i v Dánsku. Co jste se v obou zemích dozvěděla o našem školství?
Systém placení studia v Dánsku je jiný než u nás, existují tam možnosti půjček, grantů a to je určitě ta správná cesta. Jsem proto ráda, že se to začalo intenzivněji řešit i u nás. A pak, tady i v Dánsku mezi námi a učiteli víc probíhala debata. Tohle ještě bohužel není na všech našich školách úplně běžné.
LN Je něco, co jste pohledem zvenčí zjistila o Česku nebo o Češích?
Češi, které jsem tu potkala, většinou rádi cestují, studují nebo pracují venku a jsou přirozeně otevřenější. Mají větší nadhled. To ale neznamená, že ostatní Češi jsou hrozní! Na škole se nejvíc kamarádím se Švédkou a s Francouzkou, a když jsme se bavily o našich zemích, na Česku je zajímal komunismus. Zjistila jsem, že mají hodně zkreslené představy. Žijí v domnění, že to nebylo tak strašné. Třeba o politických procesech v padesátých letech u nás nic nevěděly... Mě to jenom utvrdilo v tom, že by se mělo povinně maturovat z evropských dějin dvacátého století. Aby třeba o roce 1948 věděli všichni mladí v Evropě. I u nás se historie mnohdy neprobírá dál než ke druhé světové válce a ze škol pak vycházejí osmnáctiletí, kteří volí komunisty. Já pevně věřím, že to je z neznalosti.
LN Věděli mimochodem vaši spolužáci, že jste dcera českého premiéra?
Češi v parlamentu i ve škole to věděli, cizinci ne. Já to neříkám. Moje slovenská spolubydlící se mě ale hned na začátku zeptala, jestli mám něco společného „s tím Mirkem Topolánkem“. Tak jsem řekla, že mám.
LN Jste dcera euroskeptika a vybrala jste si Brusel. Nebylo to, řečeno s nadsázkou, trochu otci navzdory?
Vůbec ne. Já jsem své plány s rodiči probírala. Bylo to prostší: Filozofická fakulta v Praze má smlouvu s univerzitami v Belgii a v Německu a Belgie mi kvůli studiu ve francouzštině přišla lákavější. A taky jsem chtěla poznat unii zevnitř. Doma člověk slyší spíš kritiku a já jsem chtěla zjistit, kolik je na tom pravdy a kolik nepravdy.
LN A co jste zjistila?
Docházím v europarlamentu do výborů pro kulturu a vzdělávání, rozvoj a pro ženská práva. Nadchly mě všechny, vždycky se tam řešil nějaký aktuální problém. Naposledy ve výboru pro ženská práva násilí na ženách, konkrétně v Kongu. Mluvili tam zajímavě lidé z humanitárních organizací a líbilo se mi, jak za ty ženy bojují. Pro mě už jen to, že se v Evropě upozorňuje na násilí na Afričankách, vyvrací názor, že europarlament je zbytečný.
LN Žádná výtka?
Nejsem nadšená z toho, že bylo do Evropského parlamentu zvoleno šest komunistů. Když si přečtu životopis jedné jejich europoslankyně, jak byla v ÚV KSČ, absolvovala VUML a pak jak píše ve svých knihách vydaných za peníze parlamentu, že se chce zasazovat o svobodu a demokracii, tak mi to přijde jako výsměch normálnímu člověku! Tohle je moje oblíbené téma. Jsem přesvědčená antikomunistka.
LN Jaký dojem si odnášíte z Bruselu jako města?
Předčil moje očekávání. Líbí se mi zdejší národnostní mix, mám ráda čtvrť, kde bydlím, i ten kus Belgie, který jsem viděla, byl vždycky v něčem zajímavý... Nevím, kde se bere ta špatná pověst Bruselu. Možná od lidí, kteří tu nic jiného než jednu kancelář nikdy nevidí.
LN Takže vám nepřipadal nudný, úřednický?
Je fakt, že když jsem někde zmínila, že jedu do Bruselu, tak se někteří zhrozili „Ježíšimarjá, do Bruselu!?“. Já jsem vždycky namítala, že tam jedu hlavně studovat a studentské prostředí je vždycky jiné. Nečekala jsem tudíž žádnou úřednickou nudu. Ale překvapilo mě i to úřednické prostředí: není tak bez života, jak se říká. Potkala jsem tu opravdu otevřené lidi.
LN Teď, když jste zažila Brusel a europarlament, co si myslíte o vládní politice vůči unii?
Já nesdílím názor, že ČSSD je proevropská a ODS protievropská - kdyby tomu tak bylo, vláda by přece nepodepsala Lisabonskou smlouvu. Na druhé straně na cestách předsedy ČSSD do Moskvy nic proevropského nevidím. Já sama jsem eurorealistka. Jsem ráda, že jsme v unii, ale nelíbí se mi, když nám něco diktuje. Hlavně v ekonomice, takové to přikazování, jak velká má být třeba mřížka do včelího úlu. Motto unie je jednota v rozmanitosti, a ne unifikace, takže jsem ráda, že existuje strana jako ODS, která se jí snaží zabránit a chce udržet pravomoci co nejvíc doma. S tím já souhlasím. Myslím, že tohle vláda dělá dobře. Za to pana Vondru, a vlastně i otce, chválím...
LN Kromě evropské politiky je velkým tématem této vlády americký protiraketový systém. Jaký máte coby zástupce mladé generace názor na radar?
Řídím se v tomhle názorem expertů na bezpečnost, kterým důvěřuju, a ti říkají „ano radar“. Taky věřím, že se radar stane časem součástí NATO. Je ale jasné, že je to nakonec strategická volba - jestli chtít americký radar, nebo třeba ruskou železnici.
LN Nedávno vyšel v týdeníku European Voice profil vašeho otce, kde se píše, že chtěl být novinářem. Je to pravda?
Vím, že v mládí tyhle úmysly měl. To ale není otázka pro mě.
LN Je ale zajímavé, že má pak s novináři tak složitý vztah...
Na to se musíte zeptat jeho. Je ale pravda, že člověk se často snaží něco dalekosáhle vysvětlit a v novinách pak vyjde úplná podružnost. Vést s tiskem válku ale nemá cenu.
LN Teď premiér rozvířil veřejnou hladinu doma, když udělil státní vyznamenání bratrům Mašínům. Co si o tom myslíte?
Je to těžká otázka. Komunisté říkají, že Mašínové při útěku zastřelili šest lidí, a jsou proto vrazi. Už ale nemluví o tom, kolik lidí zavraždil komunismus, a považují jakoby za správné, kdyby byli Mašínové při útěku zastřeleni... Není to černobílý případ. Jsem ale ráda, že se otevřela debata, jestli jsou vrahy lidé na útěku před totalitou, nebo ti, kteří do nich přitom střílejí.
LN Nepotřebujeme Mašíny jako novodobé hrdiny? Nepřišlo vám, že Češi jsou v porovnání s ostatními národy menší patrioti?
Nemyslím, že potřebujeme nové hrdiny. Máme jich dost - letce, politické vězně, lidi, kteří bojovali proti totalitě... A neřekla bych, že jsme málo patrioti. Možná je to ale tím, že já jsem spíš výjimka, jsem velký patriot. Jsem hrdá na svoji zemi.
LN Na co jste hrdá?
Na to, že jsme dokázali vytvořit vlastní stát, postavit se na nohy po druhé světové válce a pak i po tolika letech totalitního režimu... Vlastně jsem hrdá na to, že vůbec jsme! Mohlo to být totiž úplně jinak. Měli jsme tu čtyři sta let Habsburky a dneska jsme všichni mohli mluvit německy a česká literatura, kultura, hudba by vůbec nebyly.
LN Když vás tak člověk poslouchá, chcete do politiky?
Mně bylo dvanáct, když otec vstoupil do politiky, a nešlo se tím pádem o ni nezajímat. Já do ní nemusím vstupovat, protože v ní už dlouho žiju.
LN Dobře, ale máte nějaký konkrétní krok v plánu?
Přemýšlela jsem, že bych chtěla zůstat v Bruselu a zapojit se do českého předsednictví. Bude se tady pořádat hodně kulturních akcí a já bych ráda pomohla. To mě láká.
