* LN Jste původně inženýr. Jak jste se dostal k augustiniánům?
Stavařina, v níž jsem kdysi pracoval necelých deset let, mě docela bavila, takže můj odchod do kláštera nebyl dán únikem ze světa před prací nebo lidmi. V minulém režimu jsem coby vysokoškolák nemohl absolvovat tehdejší formu teologického studia a náležité duchovní formace, nezbylo mně tedy nic jiného než emigrovat, nebo studovat neveřejně - tajně. Vzhledem k tehdejší situaci v „podzemní“ církvi mně bylo sděleno, že by bylo lépe, abych byl vysvěcen v zahraničí jako řeholník. Jelikož jsem stejně o takové formě života již předtím tak trochu uvažoval, rozhodl jsem se pro řád, v němž jsem já někoho znal a naopak, kde někdo znal mě.
* LN A dnes? Je mezi mladými muži zájem o vstup do řehole?
Rozhodnout se k životu v celibátu a k tomu ještě v celoživotní službě není možné bez osobního vztahu k Bohu. K takovému životnímu kroku již rozhodně nestačí formální či nejisté křesťanství. A když k takové případné osobní křehkosti ve víře připočteme opakované ataky na církev, ale také nešťastné projevy či „neprojevy“ některých jejích členů, pak se nemůžeme divit, že kláštery nejsou plné mladíků či dívek, kteří by chtěli jakkoli sloužit svým bližním ve společnosti. Škoda pro ni, ale i pro ně.
* LN Mnozí poukazují, že část kláštera pronajímáte, že se takové podnikání neslučuje s církví... Jak vnímáte takovou kritiku?
Soudný člověk ví, co a v jakém stavu po totalitě jsme zdědili. A jelikož náš klášter byl ve značně zdevastovaném stavu, bylo nutno ho opravit. Za co? Kdybychom neměli prostředky z pronájmu, tak by nám už budovy dávno spadly na hlavu. A pak bychom pro změnu slyšeli, jak ta církev je neschopná. Zdá se, že v očích určitých lidí, ať uděláme cokoli, bude to vždy špatně. Proto nemá smysl ani takovým řečem nějak vážněji naslouchat, zejména v naší zemi, kde byl po dlouhá léta deformovaný vztah k církvi i k soukromému vlastnictví, aniž bychom se z toho dodnes vyléčili. Vzhledem k tomu, že z rozkradeného majetku církve mnozí dodnes velmi slušně profitují, netřeba se divit, že chtějí poučovat křesťany, jak mají žít bez svého majetku.
* LN Jak pokračuje rekonstrukce baziliky?
Každý rok se snažíme opravit část vnějšího pláště, neboť zejména kamenné prvky umístěné na pilířích ohrožovaly lidi, a nejen je. Bohužel dnes opravujeme části, které nejsou vidět, takže mnozí ani nevědí, že něco děláme. Kromě toho se snažíme opravit vždy i něco uvnitř. Letos jsme se pustili do opravy oltáře, kterou jsme kvůli její náročnosti, nejen finanční, ale i technické museli rozfázovat.
* LN Co se děje za dveřmi kláštera?
Od šesti ráno, kdy u nás krátce zvoní zvony, se každý sám pomodlíme. Následuje v kapli krátká meditace a ranní chvály. Po snídani pokračujeme prací všeho druhu. Ve 12.30 se scházíme k modlitbě a na oběd. Pak pokračujeme v rozličné činnosti. Večer zpovídáme a sloužíme mši svatou v bazilice. Následují večerní chvály, večeře a každý se ještě sám pomodlíme. To je schéma, které ovšem na základě potřeb může být změněno. Samozřejmě kdo se chce večer třeba dívat na televizi, může dle libosti.
* LN Chodíte do divadla, na koncerty, jste v radě univerzit, stýkáte se s politiky, žehnáte nové tramvaje i zařízení sousedního pivovaru... Nevyčítají vám to třeba nadřízení nebo kolegové?
Škoda, že tak málo novinářů chodí pravidelně na bohoslužby. Tam byste nás také viděli. Ale k otázce. Své kolegy na těch místech, která jste zmínila, nevídávám, takže to snad ani nevědí, a proto mně asi nic nevyčítají. Možná že mají jiné předplatné. Osobně mám trochu strach z nekulturních křesťanů, neboť jsou často málo prospěšní pro dobu, ve které žijí, protože ani nevědí, jaká v podstatě je, a těžko mohou věrohodně oslovit druhé lidi. A co se týká jiných zmíněných aktivit, mohu říci, že pokud jsem požádán rozumnými lidmi o nějakou službu a mohu, rád pomohu. Domnívám se, že ona „neviditelnost“ některých mých kolegů - bylo by lépe, kdybychom mohli říci spolubratří - ve společnosti není dána mírou nekulturnosti či nezájmem posloužit, to by asi nebylo spravedlivé, ale větší či menší mírou zátěže z minulosti, která nás doslova paralyzuje. Bohužel, tím je nemocná celá naše společnost.
* LNV pátek 15. srpna se bude opět konat pouť k Černé Madoně, Ochránkyni města Brna. Potřebuje město pořád její ochranu?
Nebeskou ochranu potřebujeme víc, než si dokážeme představit. Jelikož každé město je tvořeno z budov, komunikací, inženýrských sítí..., pak má zapotřebí ochranu proti ničícím živlům, na které je člověk neustále krátký. A kromě toho v městech žijí lidé dobří, vnitřně krásní. Ale také nedokonalí, ba dokonce i zlí. Jejich špatné jednání vychází z jejich nitra, ze zlého srdce, do kterého v plnosti vidí jen Bůh. Madona, kterou my křesťané uctíváme jako svou Matku, chce jako každá matka jen to dobré pro své děti. Proto věříme v její efektivní nebeskou přímluvu u Boha, který je všemohoucí a který může změnit i lidská srdce. A to je důvod naší pouti.
Stavařina, v níž jsem kdysi pracoval necelých deset let, mě docela bavila, takže můj odchod do kláštera nebyl dán únikem ze světa před prací nebo lidmi. V minulém režimu jsem coby vysokoškolák nemohl absolvovat tehdejší formu teologického studia a náležité duchovní formace, nezbylo mně tedy nic jiného než emigrovat, nebo studovat neveřejně - tajně. Vzhledem k tehdejší situaci v „podzemní“ církvi mně bylo sděleno, že by bylo lépe, abych byl vysvěcen v zahraničí jako řeholník. Jelikož jsem stejně o takové formě života již předtím tak trochu uvažoval, rozhodl jsem se pro řád, v němž jsem já někoho znal a naopak, kde někdo znal mě.
* LN A dnes? Je mezi mladými muži zájem o vstup do řehole?
Rozhodnout se k životu v celibátu a k tomu ještě v celoživotní službě není možné bez osobního vztahu k Bohu. K takovému životnímu kroku již rozhodně nestačí formální či nejisté křesťanství. A když k takové případné osobní křehkosti ve víře připočteme opakované ataky na církev, ale také nešťastné projevy či „neprojevy“ některých jejích členů, pak se nemůžeme divit, že kláštery nejsou plné mladíků či dívek, kteří by chtěli jakkoli sloužit svým bližním ve společnosti. Škoda pro ni, ale i pro ně.
* LN Mnozí poukazují, že část kláštera pronajímáte, že se takové podnikání neslučuje s církví... Jak vnímáte takovou kritiku?
Soudný člověk ví, co a v jakém stavu po totalitě jsme zdědili. A jelikož náš klášter byl ve značně zdevastovaném stavu, bylo nutno ho opravit. Za co? Kdybychom neměli prostředky z pronájmu, tak by nám už budovy dávno spadly na hlavu. A pak bychom pro změnu slyšeli, jak ta církev je neschopná. Zdá se, že v očích určitých lidí, ať uděláme cokoli, bude to vždy špatně. Proto nemá smysl ani takovým řečem nějak vážněji naslouchat, zejména v naší zemi, kde byl po dlouhá léta deformovaný vztah k církvi i k soukromému vlastnictví, aniž bychom se z toho dodnes vyléčili. Vzhledem k tomu, že z rozkradeného majetku církve mnozí dodnes velmi slušně profitují, netřeba se divit, že chtějí poučovat křesťany, jak mají žít bez svého majetku.
* LN Jak pokračuje rekonstrukce baziliky?
Každý rok se snažíme opravit část vnějšího pláště, neboť zejména kamenné prvky umístěné na pilířích ohrožovaly lidi, a nejen je. Bohužel dnes opravujeme části, které nejsou vidět, takže mnozí ani nevědí, že něco děláme. Kromě toho se snažíme opravit vždy i něco uvnitř. Letos jsme se pustili do opravy oltáře, kterou jsme kvůli její náročnosti, nejen finanční, ale i technické museli rozfázovat.
* LN Co se děje za dveřmi kláštera?
Od šesti ráno, kdy u nás krátce zvoní zvony, se každý sám pomodlíme. Následuje v kapli krátká meditace a ranní chvály. Po snídani pokračujeme prací všeho druhu. Ve 12.30 se scházíme k modlitbě a na oběd. Pak pokračujeme v rozličné činnosti. Večer zpovídáme a sloužíme mši svatou v bazilice. Následují večerní chvály, večeře a každý se ještě sám pomodlíme. To je schéma, které ovšem na základě potřeb může být změněno. Samozřejmě kdo se chce večer třeba dívat na televizi, může dle libosti.
* LN Chodíte do divadla, na koncerty, jste v radě univerzit, stýkáte se s politiky, žehnáte nové tramvaje i zařízení sousedního pivovaru... Nevyčítají vám to třeba nadřízení nebo kolegové?
Škoda, že tak málo novinářů chodí pravidelně na bohoslužby. Tam byste nás také viděli. Ale k otázce. Své kolegy na těch místech, která jste zmínila, nevídávám, takže to snad ani nevědí, a proto mně asi nic nevyčítají. Možná že mají jiné předplatné. Osobně mám trochu strach z nekulturních křesťanů, neboť jsou často málo prospěšní pro dobu, ve které žijí, protože ani nevědí, jaká v podstatě je, a těžko mohou věrohodně oslovit druhé lidi. A co se týká jiných zmíněných aktivit, mohu říci, že pokud jsem požádán rozumnými lidmi o nějakou službu a mohu, rád pomohu. Domnívám se, že ona „neviditelnost“ některých mých kolegů - bylo by lépe, kdybychom mohli říci spolubratří - ve společnosti není dána mírou nekulturnosti či nezájmem posloužit, to by asi nebylo spravedlivé, ale větší či menší mírou zátěže z minulosti, která nás doslova paralyzuje. Bohužel, tím je nemocná celá naše společnost.
* LNV pátek 15. srpna se bude opět konat pouť k Černé Madoně, Ochránkyni města Brna. Potřebuje město pořád její ochranu?
Nebeskou ochranu potřebujeme víc, než si dokážeme představit. Jelikož každé město je tvořeno z budov, komunikací, inženýrských sítí..., pak má zapotřebí ochranu proti ničícím živlům, na které je člověk neustále krátký. A kromě toho v městech žijí lidé dobří, vnitřně krásní. Ale také nedokonalí, ba dokonce i zlí. Jejich špatné jednání vychází z jejich nitra, ze zlého srdce, do kterého v plnosti vidí jen Bůh. Madona, kterou my křesťané uctíváme jako svou Matku, chce jako každá matka jen to dobré pro své děti. Proto věříme v její efektivní nebeskou přímluvu u Boha, který je všemohoucí a který může změnit i lidská srdce. A to je důvod naší pouti.