Asijská slunéčka mají více teček na různobarevném podkladě. Hlavně jsou však agresivnější než jejich čeští příbuzní, a proto už dnes vytlačují některé původní druhy takzvaných berušek.
Asijské „berušky“ do Evropy dostali belgičtí farmáři, kteří je potřebovali na hubení 
škůdců ve sklenících. „Ve Spojených státech a Kanadě se začalo asijské slunéčko rozšiřovat od roku 1988 a velmi rychle zaplavilo prakticky celou severní Ameriku.
V Evropě nastala tato invaze později, ale postupuje podobným způsobem,“ řekl entomolog Ivo Hodek, specialista na slunéčka z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích.
Asijské „berušky“ začali původně dovážet do Evropy belgičtí farmáři kvůli tomu, aby jim pomohly likvidovat škůdce ve sklenících. Asijská slunéčka totiž konzumují i některé druhy škůdců, kterými jejich evropští příbuzní „pohrdají“. Když se ale první jedinci dostali ze skleníků na svobodu, velmi rychle začali postupovat Evropou směrem na východ. „Dnes už je běžně nacházíme i v Česku,“ uvedl Hodek.
Asijské slunéčko je až osm milimetrů dlouhé, sedm milimetrů široké a poseté obvykle 16 až 19 černými flíčky na různobarevném podkladě. „Tato slunéčka jsou barevně velmi variabilní. I když se jedná o jeden druh, mohou být zabarvena žlutě, hnědě, červeně i jinak,“ vysvětlil Hodek.
Ačkoliv podle něj může pro některé zemědělce být asijské slunéčko přínosem – vedle mšic likviduje i jiné škůdce –, problém je v tom, že často vytěsňuje domácí druhy slunéček.
Protože larvy asijských „berušek“ jsou vybaveny ostny, a tedy těžko stravitelné, asijské berušky s oblibou žerou i vajíčka a larvy svých evropských či amerických příbuzných. A postupně pak obsazují jejich životní prostor.
„Evropská unie vypsala grant na studium a prognózu dalšího postupu asijských slunéček na kontinentu,“ informoval Hodek.
V Česku dnes žije kolem padesáti druhů slunéček. Některé druhy přitom žijí třeba v jehličnatých lesích, kam čínské berušky nelétají. Ty se totiž usazují zejména v sadech, zahradách a na polích.