O pravosti zveřejněného policejního záznamu historik nepochybuje. Kundera rozhodně popřel, že by někoho udal. Podle policejního zápisu, který zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů, Kundera v březnu 1950 na oddělení tehdejší národní bezpečnosti informoval o pohybu podezřelého Miroslava Dvořáčka na koleji, kde byl předákem. O muži, který si nechal zavazadlo u studentky Ivy Militké, se sám dověděl od studenta Miroslava Dlaska. Policisté zjistili, že Dvořáček je hledaný, a šli ho zatknout. Od Militké se dozvěděli, že Dvořáček údajně sběhl z vojny a pobýval v Německu.
"Neudával agenta, ale nějakého podezřelého člověka, který se objevil na koleji. Neměl ponětí, že jde o agenta," soudí Pernes. Zveřejněný policejní záznam je podle něho nepochybně pravý. Policisté neměli důvod zápis falšovat, řekl.
Kundera jako předák kolejí měl podle Pernese odpovědnost, z níž vyplývaly povinnosti. Jestliže ho Dlask informoval o cizím člověku na kolejích, pak to oznámil na policii. Tehdy mu možná ani nedocházelo, že tím Dvořáčka může dostat na léta do vězení. Byla to pro něj epizoda, proto je možné, že už si na ni nevzpomíná, dodal.
Zvláštní podle Pernese je, že komunistický režim tohoto udání nepoužil proti Kunderovi mnohem později, když emigroval. "Zřejmě ho ve spise přehlédli," uvedl. Stejného názoru je i ředitel ÚSD Oldřich Tůma.
Připomněl, že podobný dokument komunisté použili proti bývalému tajemníkovi KSČ Zdeňkovi Mlynářovi, aby ho v exilu pošpinili. Na tehdejší dobu podle Tůmy ale nelze pohlížet dnešníma očima. V té době bylo mnoho mladých lidí komunismem nadšeno, věřilo mu a mezi ně patřil i Kundera. Bylo proto obvyklé, že pohyb podezřelých lidí, kteří by mohli být "nepřáteli režimu", oznamovali bezpečnostním složkám. Novinové titulky o tom, zda Kundera zradil, proto nejsou na místě, uvedl.
Tůma se také pozastavil nad tím, s jakou překotností Ústav pro studium totalitních režimů poskytl dokument médiím. Soudí, že posláním instituce by mělo být něco zcela jiného.
Další verzi předestřel ve středu literární historik Zdeněk Pešat. Řekl, že Dvořáčka udal tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask. Pešatovi se tehdy údajně svěřil s tím, že oznámil Dvořáčkův pobyt v Praze bezpečnosti. Dlask měl pocit, že musí informovat i příslušnou organizaci KSČ, a protože Pešat byl členem stranického fakultního výboru, řekl to právě jemu. Dlask se stal později manželem Militké, které řekl, že o Dvořáčkovi mluvil s Kunderou.
"Neudával agenta, ale nějakého podezřelého člověka, který se objevil na koleji. Neměl ponětí, že jde o agenta," soudí Pernes. Zveřejněný policejní záznam je podle něho nepochybně pravý. Policisté neměli důvod zápis falšovat, řekl.
| Akademie literatury hájí Kunderu |
| Akademie literatury české požaduje po Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) předložení věrohodných důkazů o tom, že spisovatel Milan Kundera v roce 1950 oznámil na policii pražský pobyt západního agenta Miroslava Dvořáčka. Pokud takové důkazy ústav nemá, měl by se podle akademie omluvit. Dokument ústavem zveřejněný akademie nepovažuje za věrohodný. Členové akademie to sdělili ČTK. Skandalizace v médiích podle ní poškodila Kunderovu pověst po celém kulturním světě. Médiím doporučuje zdrženlivost při psaní o Kunderovi i Syndikát novinářů ČR. Varuje před unáhlenými soudy, které by mohly poškodit všechny zúčastněné. |
Kundera jako předák kolejí měl podle Pernese odpovědnost, z níž vyplývaly povinnosti. Jestliže ho Dlask informoval o cizím člověku na kolejích, pak to oznámil na policii. Tehdy mu možná ani nedocházelo, že tím Dvořáčka může dostat na léta do vězení. Byla to pro něj epizoda, proto je možné, že už si na ni nevzpomíná, dodal.
Zvláštní podle Pernese je, že komunistický režim tohoto udání nepoužil proti Kunderovi mnohem později, když emigroval. "Zřejmě ho ve spise přehlédli," uvedl. Stejného názoru je i ředitel ÚSD Oldřich Tůma.
Připomněl, že podobný dokument komunisté použili proti bývalému tajemníkovi KSČ Zdeňkovi Mlynářovi, aby ho v exilu pošpinili. Na tehdejší dobu podle Tůmy ale nelze pohlížet dnešníma očima. V té době bylo mnoho mladých lidí komunismem nadšeno, věřilo mu a mezi ně patřil i Kundera. Bylo proto obvyklé, že pohyb podezřelých lidí, kteří by mohli být "nepřáteli režimu", oznamovali bezpečnostním složkám. Novinové titulky o tom, zda Kundera zradil, proto nejsou na místě, uvedl.
Tůma se také pozastavil nad tím, s jakou překotností Ústav pro studium totalitních režimů poskytl dokument médiím. Soudí, že posláním instituce by mělo být něco zcela jiného.
Další verzi předestřel ve středu literární historik Zdeněk Pešat. Řekl, že Dvořáčka udal tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask. Pešatovi se tehdy údajně svěřil s tím, že oznámil Dvořáčkův pobyt v Praze bezpečnosti. Dlask měl pocit, že musí informovat i příslušnou organizaci KSČ, a protože Pešat byl členem stranického fakultního výboru, řekl to právě jemu. Dlask se stal později manželem Militké, které řekl, že o Dvořáčkovi mluvil s Kunderou.
