Francouzská vesnice Santenay proslula pěstováním skvělého burgundského vína. Pochází odtud ovšem také zřejmě vůbec poslední známá fotografie Jana Palacha.
Dosud nikdy nezveřejněný snímek poskytla LN jeho autorka - ilustrátorka Anna Skoumalová. S Palachem se jednadvacetiletá studentka seznámila - ještě pod dívčím jménem Hadačová - v říjnu 1968 na brigádě ve Francii. „Ke zveřejnění mě přimělo čtyřicáté výročí smrti Jana Palacha. Přišlo mi škoda, aby fotografie ležela u mě doma,“ říká.
Sklizeň hroznů přilákala do Santenay kromě Palacha a Skoumalové ještě dvě další české studentky -Miloslavu Horákovou a Marii Hanušovou. Fotografie je obě zachytila, jak sedí na santenayské návsi vedle Palacha. Snímek, fotografovaný Skoumalové Yashicou, vznikl v říjnu 1968, přesnější datum se již zřejmě zjistit nepodaří.
Novější Palachovy snímky existují, pravděpodobně všechny ale vznikly až po 16. lednu, kdy se na Václavském náměstí zapálil. „Osobně jsem se s pozdější Palachovou fotografií, která by byla pořízena před jeho činem, ještě nesetkal,“ míní Jakub Jareš, jeden z tvůrců nedávno vyšlého sborníku - Jan Palach ’69. Palach odjel do Francie 1. října 1968, když mu brigádu u vinaře Adriena Bellanda domluvil jeho kamarád Hubert Bystřičan. Podle Bellandových údajů u něj Palach pracoval celkem deset dní. Pak odjel stopem domů a československé hranice na základě hlášení Krajského odboru pasů a víz v Ústí nad Labem znovu překročil 19. října. U Bellanda byl zjevně spokojený. „Krom Čechů jsou zde i francouzští studenti. Vztahy mezi námi jsou dobré. Strava je výborná a tak nestrádám. Chybí mi pouze styk a zprávy z domova,“ psal své matce v dopise, který je dnes uložen v archivu Jiřího (bratr Jana) Palacha.
Ve stejném listě Palach narazil i na trvající okupaci Československa: „Prý Rusové nechají na hranicích 100 000 vojáků, to se dalo čekat.“ Také podle vzpomínek Skoumalové spolu s Palachem hovořili o sovětské okupaci. Palach prý ale o tomto tématu mluvil věcně a absolutně nezavdával podezření, že by se měl již zanedlouho na protest proti invazi upálit.
To ostatně potvrdil i Belland, který po Palachově smrti řekl francouzskému týdeníku Paris Match, že se s českým brigádníkem domlouval i na příští rok. „Než mě opustil, požádal, zdali by se mohl vrátit znovu v roce 1969, což jsem s povděkem přijal, jelikož jsem byl s jeho prací velmi spokojen,“ nechal se slyšet Belland. Vyjádření francouzského vinaře pak převzal i československý tisk.
Po návratu z Francie zbývaly dvacetiletému Palachovi přesně tři měsíce života. 16. ledna v půl třetí odpoledne se na Václavském náměstí polil benzinem a zapálil. Tři dny poté svým zraněním podlehl.