Vytrvalé sněžení v kombinaci se silným větrem udělalo v těchto týdnech z některých krkonošských svahů lavinovou past. Stačí neopatrný krok a masa sněhu letí až stokilometrovou rychlostí do údolí.
Na kritickou situaci, kterou zažily nejvyšší české hory naposledy před třemi lety, nás upozorňuje už řidič rolby. „Letos je to vážně špatný. To ten vítr a sněžení,“ postěžuje si a zařazuje další rychlostní stupeň. Opásovaný kolos zaburácí, zabere a pomalu se sápe na prudký kopec. K chatě Výrovka se rolba škrábe zasněženým lesem. Výhled z okna připomíná Ladovu zimní idylu.
U chaty Výrovka idyla končí. Rolba točí prudce vpravo a čelní sklo jako by někdo polil bílou barvou. Z husté mlhy občas vystupují postavy běžkařů, které stoupají Chaplinovou chůzí do kopce. Jakmile spatří rolbu, okamžitě uskakují do závěje. O několik stovek metrů dále, na pláních nedaleko Luční boudy, už ale žádné závěje nejsou. Ve sněhu jsou patrné rozsáhlé ledové plochy, tzv. plotny.
Neštěstí přibývá
„Plotny před Luční boudou jsou výsledkem řádění silného větru. Ten odfoukal nový sníh na závětrné svahy. Tam se teď sníh hromadí a při sebemenším impulzu se sesune dolů. Stačí jen neopatrný krok turisty,“ vysvětluje lesknoucí se povrch před Luční boudou Pavel Cingr, člen horské služby, který má v Krkonoších laviny na starosti.
Silný vítr a sněžení, tedy pro tvorbu lavin ideální počasí, sužuje jeho revír už čtrnáct dní. Jak na svazích sněhu přibývá, rostou i stupně lavinového nebezpečí. „Nyní je vyhlášená čtyřka. Pětku bychom dali, kdyby laviny začaly ohrožovat i zdejší domy, což nepamatuju,“ říká Cingr v útulném prostředí restaurace na Luční boudě.
I když podle něj nejsou Krkonoše žádnou obávanou lavinovou oblastí, lavinových neštěstí tu stále přibývá. Za poslední dva roky už záchranáři napočítali sedm zasypaných lidí. Tři z nich pod smrtící bílou peřinou zemřeli. Důvody narůstajícího počtu obětí hor jsou nasnadě. „V Krkonoších přibývá skialpinistů a freeriderů, kteří vyhledávají svahy bez lidí. Právě na takových místech ale padají laviny. Nejrizikovější místa – takzvané lavinové dráhy – jsou vyznačené i v mapě. Lidi to tam ale přesto táhne. Požitek z lyžování bez davů a v krásném místě u nich zvítězí,“ dodává Cingr.
Zakazovat lidem vstup na taková místa nemá podle zkušeného horala smysl. Horská služba by stejně celé Krkonoše neuhlídala. „Snažíme se tak aspoň lidem říkat, co je v těch místech může potkat,“ upozorňuje Cingr.
„Sníh na čtyři prsty“
Horská služba však nedohlíží jen na turisty, zkoumá i samotný sníh. Pomocí lavinových zkoušek zjišťuje, jak jsou jednotlivé sněhové vrstvy stabilní.
To už se ale u Luční boudy schyluje ke zkoušce sněhu. „Tak můžeme,“ řekne Cingr a společně s dalšími svými kolegy vychází do mrazivého větru před boudu. Asi dvacet metrů od ní, poblíž meteorologické stanice, už dva chlapi z horské služby hloubí lopatami díru ve sněhu. Dělají takzvaný sněhový profil. Ve sněhu vykopou díru až na zem, jednu stranu začistí a ve stěně pak rozpoznávají jednotlivé vrstvy sněhu. Okolo prohlubující se jámy zatím pobíhají dva lavinoví psi, kteří hrabou své vlastní díry hned vedle.
Oba muži se tak ve sněhovém zákopu stále více ztrácí. „Hotovo, už jsme na trávě,“ oznámí jeden z nich a zahodí lopatu. Měření může začít. „Zjišťujeme druh sněhu, jeho tvrdost, vlhkost a teplotu,“ vysvětluje Cingr. Muž ve výkopu, celým jménem Viktor Kořízek, přikládá k zarovnané stěně výkopu ocelovou výsuvnou tyč a na měřítku čte: metr čtyřicet čtyři.
Viktor Kořízek bere do rukou lupu, pod kterou zkoumá strukturu sněhu. „Okrouhlozrnitý, navlhlý, do dvou milimetrů a na čtyři prsty,“ zazní z výkopu nesrozumitelná věta. Pro Cingra je to ale detailní popis jedné ze sněhových vrstev. Okrouhlozrnitá je struktura sněhu, který je zároveň navlhlý a poměrně měkký. Dá se do něj totiž udělat díra čtyřmi prsty. Tvrdší zledovatělé vrstvy jdou propíchnout jen tužkou či nožem.
Měřiči hledají ve sněhovém profilu především nebezpečné rozdíly tvrdostí jednotlivých vrstev. „Když je jedna vrstva měkká a ta pod ní naopak velmi tvrdá, je to poměrně nebezpečná situace. Vrchní vrstva se totiž může poté spodní svézt,“ vysvětluje Cingr. A jaký je výsledek pátečního zkoumání sněhu u Luční boudy? „Pro nadcházející víkend nám zůstane čtyřka,“ zhodnotil Cingr.
Na kritickou situaci, kterou zažily nejvyšší české hory naposledy před třemi lety, nás upozorňuje už řidič rolby. „Letos je to vážně špatný. To ten vítr a sněžení,“ postěžuje si a zařazuje další rychlostní stupeň. Opásovaný kolos zaburácí, zabere a pomalu se sápe na prudký kopec. K chatě Výrovka se rolba škrábe zasněženým lesem. Výhled z okna připomíná Ladovu zimní idylu.
U chaty Výrovka idyla končí. Rolba točí prudce vpravo a čelní sklo jako by někdo polil bílou barvou. Z husté mlhy občas vystupují postavy běžkařů, které stoupají Chaplinovou chůzí do kopce. Jakmile spatří rolbu, okamžitě uskakují do závěje. O několik stovek metrů dále, na pláních nedaleko Luční boudy, už ale žádné závěje nejsou. Ve sněhu jsou patrné rozsáhlé ledové plochy, tzv. plotny.
Neštěstí přibývá
„Plotny před Luční boudou jsou výsledkem řádění silného větru. Ten odfoukal nový sníh na závětrné svahy. Tam se teď sníh hromadí a při sebemenším impulzu se sesune dolů. Stačí jen neopatrný krok turisty,“ vysvětluje lesknoucí se povrch před Luční boudou Pavel Cingr, člen horské služby, který má v Krkonoších laviny na starosti.
Silný vítr a sněžení, tedy pro tvorbu lavin ideální počasí, sužuje jeho revír už čtrnáct dní. Jak na svazích sněhu přibývá, rostou i stupně lavinového nebezpečí. „Nyní je vyhlášená čtyřka. Pětku bychom dali, kdyby laviny začaly ohrožovat i zdejší domy, což nepamatuju,“ říká Cingr v útulném prostředí restaurace na Luční boudě.
I když podle něj nejsou Krkonoše žádnou obávanou lavinovou oblastí, lavinových neštěstí tu stále přibývá. Za poslední dva roky už záchranáři napočítali sedm zasypaných lidí. Tři z nich pod smrtící bílou peřinou zemřeli. Důvody narůstajícího počtu obětí hor jsou nasnadě. „V Krkonoších přibývá skialpinistů a freeriderů, kteří vyhledávají svahy bez lidí. Právě na takových místech ale padají laviny. Nejrizikovější místa – takzvané lavinové dráhy – jsou vyznačené i v mapě. Lidi to tam ale přesto táhne. Požitek z lyžování bez davů a v krásném místě u nich zvítězí,“ dodává Cingr.
Zakazovat lidem vstup na taková místa nemá podle zkušeného horala smysl. Horská služba by stejně celé Krkonoše neuhlídala. „Snažíme se tak aspoň lidem říkat, co je v těch místech může potkat,“ upozorňuje Cingr.
„Sníh na čtyři prsty“
Horská služba však nedohlíží jen na turisty, zkoumá i samotný sníh. Pomocí lavinových zkoušek zjišťuje, jak jsou jednotlivé sněhové vrstvy stabilní.
To už se ale u Luční boudy schyluje ke zkoušce sněhu. „Tak můžeme,“ řekne Cingr a společně s dalšími svými kolegy vychází do mrazivého větru před boudu. Asi dvacet metrů od ní, poblíž meteorologické stanice, už dva chlapi z horské služby hloubí lopatami díru ve sněhu. Dělají takzvaný sněhový profil. Ve sněhu vykopou díru až na zem, jednu stranu začistí a ve stěně pak rozpoznávají jednotlivé vrstvy sněhu. Okolo prohlubující se jámy zatím pobíhají dva lavinoví psi, kteří hrabou své vlastní díry hned vedle.
Oba muži se tak ve sněhovém zákopu stále více ztrácí. „Hotovo, už jsme na trávě,“ oznámí jeden z nich a zahodí lopatu. Měření může začít. „Zjišťujeme druh sněhu, jeho tvrdost, vlhkost a teplotu,“ vysvětluje Cingr. Muž ve výkopu, celým jménem Viktor Kořízek, přikládá k zarovnané stěně výkopu ocelovou výsuvnou tyč a na měřítku čte: metr čtyřicet čtyři.
Viktor Kořízek bere do rukou lupu, pod kterou zkoumá strukturu sněhu. „Okrouhlozrnitý, navlhlý, do dvou milimetrů a na čtyři prsty,“ zazní z výkopu nesrozumitelná věta. Pro Cingra je to ale detailní popis jedné ze sněhových vrstev. Okrouhlozrnitá je struktura sněhu, který je zároveň navlhlý a poměrně měkký. Dá se do něj totiž udělat díra čtyřmi prsty. Tvrdší zledovatělé vrstvy jdou propíchnout jen tužkou či nožem.
Měřiči hledají ve sněhovém profilu především nebezpečné rozdíly tvrdostí jednotlivých vrstev. „Když je jedna vrstva měkká a ta pod ní naopak velmi tvrdá, je to poměrně nebezpečná situace. Vrchní vrstva se totiž může poté spodní svézt,“ vysvětluje Cingr. A jaký je výsledek pátečního zkoumání sněhu u Luční boudy? „Pro nadcházející víkend nám zůstane čtyřka,“ zhodnotil Cingr.
