Lidovky.cz

Jak přežít Lógar? Je třeba i štěstí

Česko

  6:01
PRAHA - Od zahájení činnosti českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu uplynul rok. Ministerstvo obrany i zahraničí by chtělo v příštím roce zvýšit jak počet lidí tak i peněz na projekt. A do Afghánistánu by mohly zamířit i nové transportéry Pandur.
Vojáci v Afghánistánu - ilustrační foto

Vojáci v Afghánistánu - ilustrační foto foto: Lidové noviny

Byl to další hezký říjnový den. Ale najednou, kolem poledne, začalo být rušno. Objevila se informace, že byli asi čtyři kilometry od základny Shank v Lógaru napadeni čeští vojáci. Před místní polní nemocnicí začalo být rušno. Na základnu se vracela vozidla humvee a z nich vycházeli či byli vynášeni zranění. Celkem jich bylo sedm. Přestřelka se obešla bez ztrát na životech.

„Nejhorší moment je když vidíte své podřízené v krvi, když jsou zranění. Člověk samozřejmě přemýšlí o tom, aby byli v pořádku,“ říká podplukovník Pavel Lipka, který velel 2. kontingentu Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). „Tento případ mi ukázal, jak je důležitý tvrdý výcvik před misí a zdravotní příprava.“

Přečtěte si rozhovor s náměstkem ministryně obrany, Martinem Bartákem

A také je zapotřebí štěstí. To neměl 1. kontingent. Jedno z jeho vozidel najelo loni v dubnu na nastraženou výbušninu. Při explozi bylo zraněno pět vojáků, jeden z nich, rotný Radim Vaculík, zranění podlehl. „Nejtěžší moment pro velitele je ten, kdy ztratí život svého vojáka. A to jsem bohužel zažil. Nikdy na ty chvíle nejistoty a pocit bezmocnosti nezapomenu,“ říká plukovník Ivo Střecha, který velel 1. kontingentu PRT. „Stále jsem si prověřoval okolnosti, za kterých k incidentu došlo, co mu předcházelo a následovalo. Nikde se žádné pochybení nestalo, vše probíhalo v souladu s tím, čím se má jednotka řídit, ale přesto je mi to nesmírně líto a těžko se s tím vyrovnávám.“

Právě Ivo Střecha a jeho vojáci spolu s osmi civilisty zahájili působení Čechů v provincii Lógar. Před několika dny, přesně 19. března, to byl právě rok, kdy český PRT začal pomáhat obyvatelům v provincii Lógar. „Všichni jsme se učili. Poprvé došlo k tomu, že civilní složka tak úzce spolupracovala s armádou a to hlavní poučení je, že to jde. V poli jsme rychle přišli na to, že jeden druhého potřebujeme,“ bilancuje rok v Afghánistánu bývalý šéf civilní části PRT Václav Pecha.

Přečtěte si rozhovor s plukovníkem Ivo Střechou, velitelem 1. kontingentu Provinčního rekonstrukčního týmu (březen – srpen 2008)

„Byla to dobrá zkušenost a splnilo to veškeré očekávání, která jsme měli,“ říká náměstek ministryně obrany Karel Barták k ročnímu působení Čechů v Lógaru. „A pouze to dokládá, že armáda, která investovala v posledních osmi letech do svého výcviku a svého vybavení tak, jako česká armáda se má přesně účastnit takovýchto činností. To je to velké ponaučení.“

Koncept provinčních rekonstrukčních týmů má kořeny v Iráku, ale dal by se vysledovat mnohem dále, až do války ve Vietnamu. Cílem je dosáhnout určitého stupně rozvoje i v konfliktních oblastech, kde nemohou, právě kvůli ohrožení působit nevládní či mezinárodní organizace. Proto se vytvářejí týmy složené z expertů na různé oblasti – od stavebnictví přes vodohospodářství a zemědělství až po média – a vojáků, kteří mají za úkol civilisty při jejich činnosti ochraňovat. Primárním úkolem tedy nejsou vojenské operace, ale rozvoj, byť ani to se neobejde bez střetů s povstalci jak z Talibanu tak jiných skupin.

Přečtěte si rozhovor s podplukovníkem Pavlem Lipkou, velitelem 2. kontingentu PRT (srpen 2008 – únor 2009)

Václav Pecha má zkušenosti z řady misí ze zahraničí, především pro Člověka v tísni. V jedné ze studií, kterou před lety psal ještě na newyorské Kolumbijské univerzitě, se k možnostem provinčních rekonstrukčních týmů vyjadřoval poměrně skepticky. „Zabýval jsem se americkým modelem v Iráku, který je postaven hlavně na armádních složkách. Pozměnil jsem názory,“ říká dnes. „Byli jsme schopni to trochu víc zcivilnit. A uvědomil jsem si, že PRT je prakticky jediný z nástrojů jak pomoci provincii v době, kdy je bezpečnost na špatné úrovni.“

„Jsem rád ,že jsem mohl spolupracovat s civilními experty. Zpočátku z nás vojáků byli asi trochu vyděšeni, ale snad jen chvíli. Mají obrovské zkušenosti z působení v humanitárních misích v jiných částech světa a spolupráce s nimi byla pro mne velkou školou,“ hodnotí spolupráci s civilisty Ivo Střecha.

Přečtete si rozhovor s Václavem Pechou, bývalým vedoucím civilní části PRT (březen 2008 – únor 2009)

„Musím jenom kvitovat, že jsme tu možnost měli, že i vojáci poznali něco nového, nový styl práce. Spolupráce po dobu šesti měsíců byla vynikající,“ dodává Pavel Lipka. „Civilní část se učila od vojáků v otázkách bezpečnosti – jak se chovat v ohrožených prostorách – my jsme se zase učili od civilistů – třeba vyjednávání s místními autoritami a komunitami. Vytvořila se vzájemná symbióza. Obě dvě strany se měly od sebe co učit.“

Samozřejmě, mise se neobešla bez problémů. Někdo zmiňuje v počátcích ne zcela efektivní komunikaci mezi PRT a oběma ministerstvy, jiní zase problémy technického charakteru, které byly postupně odstraňovány či nastavení způsobu utrácení peněz. Civilní experti také naráželi na místní státní správu, které je ve špatném stavu a museli čelit například korupci. „Nejednali jsme s těmi, kteří byli otevřeně zkorumpovaní. Člověk na to přijde velmi jednoduše, protože dřív nebo později si ten dotyčný přímo řekne o úplatek. A když si neřekne přímo, tak doporučuje svoje kamarády, od kterých potom bere desátky,“ říká Pecha. „Korupci člověk objeví velice rychle, což je dobře, protože se může soustředit na to, jak ji obejít nebo zmírnit.“

Vyvíjí se i taktika, protože povstalci vymýšlejí stále nové způsoby útoků. Vojáci také museli změnit některé své postupy, třeba při čištění zbraní, které nebylo potřeba olejovat. Na olej se totiž váže prach a písek, vytváří se drsná emulze, která zbraně poškozuje. „To u nás neznáme, protože tady kdybychom nenamazali, tak nám zbraně okamžitě zrezaví, protože je tady velká vlhkost,“ popisuje Lipka.

V současnosti je v Lógaru už třetí kontingent PRT pod velením podplukovníka Petra Procházky, který je tvořen zejména vojáky ze 4. brigády rychlého nasazení. Došlo k malému navýšení , které umožňuje to, že narozdíl od minulosti jsou k dispozici čtyři mobilní týmy, což znamená, že civilní experti mohou jezdit ven častěji, respektive mohou v jeden den pracovat na projektech ve dvou různých oblastech najednou. Mají před sebou hodně práce. Bude to o to těžší, že se v současnosti bezpečnostní situace v Lógaru, stejně jako na dalších místech Afghánistánu zhoršuje.

V civilní části v současnosti působí devět lidí (přibyl zvěrolékař) a podle Václava Pechy je ambice jednak v příštím roce zvýšit množství peněz na projekty z 80 milionů korun na 100-120 milionů a také zaokrouhlit počet expertů na deset. Víc by podle něj nemělo smysl, protože by to znamenalo navýšení počtu vojáků. „Máme dokončených 11 projektů, 46 projektů je v běhu a dalších patnáct čeká na schválení,“ vypočítává Pecha. „A není to kapka v moři. Třeba proto, že jsme byli schopni minulý rok dávat každý den práci více než 1200 lidem.“

Ministerstvo obrany by podle Karla Bartáka chtělo vést debatu na příští rok o navýšení na 300 vojáků a zároveň debatovat o tom, zda by nestálo za to, aby se Češi ve větší míře soustředili na výcvik afghánských bezpečnostních sil – jejich schopnost bojovat s povstalci, respektive zajistit klid v zemi je pro budoucnost klíčová. Bez toho nemůže spojenecká mise uspět. Stejně tak plánuje nejdříve v posledním čtvrtletí letošního roku, ale spíš až příští rok by vojáci chtěli do Afghánistánu poslat i právě zakoupená obrněná vozidla Pandur.

„Díky pomoci Američanů a Afghánců jsme schopni provádět to, co Afghánistán nejdřív potřebuje – tedy rekonstrukci. Zdůrazňuji, že jde o rekonstrukci, nikoli humanitární činnost,“ dodává Karel Barták. „Jde o to učit Afghánce nejenom jak postavit budovy či mosty, ale hlavně jim pomoci, aby to zvládali sami, pomáhat jim se státní správou, pomáhat jim s vládnutím a se vzděláváním.“



Rok českého Provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru:
Náklady na zřízení a provoz PRT byly přibližně 700 milionů korun (celkově byly v roce 2008 náklady na mise české armády 1,94 miliardy korun, tedy 3,5 procenta rozpočtu obrany)

V Lógaru se vystřídalo na 500 českých vojáků, po celý rok mělo na starosti projekty osm civilních expertů

Mobilní týmy provedly stovky výjezdů mimo základnu

Na rekonstrukční projekty bylo vyčleněno 80 milionů korun

Za rok bylo dokončeno 11 projektů, 46 projektů probíhá a dalších patnáct čeká na schválení


1. kontingent PRT – březen až srpen 2008

Jádro vojenské části tvořili příslušníci 102. průzkumného praporu z Prostějova

30. dubna 2008 byl při explozi nastražené výbušniny zabit rotný Radim Vaculík, další čtyři vojáci byli zraněni

Ocenění: medaile NATO „Non Article 5“, medaile „Za službu v zahraničí“, Radim Vaculík byl im memoriam povýšen a byl mu udělen „Záslužný kříž ministra obrany I. stupně“, další vojáci dostali totéž ocenění II. a III. stupně, čtyři vojáci byli vyznamenáni americkými „Bronze Star Medal“, sedm „Army Commendation Medal“ a osm „Army Achievement Medal“


2. kontingent PRT – srpen 2008 až únor 2009

Jádro vojenské části tvořili příslušníci 7. mechanizované brigády Hranice

22. září 2008 bylo při útoku raketou na základnu Shank zraněno pět vojáků

1. října 2008 byla napadena česká patrola, zraněno bylo sedm vojáků

Ocenění: medaile NATO „Non Article 5“, medaile „Za službu v zahraničí“, tři zranění jsou navržení na na udělení medaile „Za zranění“, čtyři vojáci byli vyznamenání americkými „Bronze Star Medal“, osm „Army Commendation Medal“ a 12 „Army Achievement Medal“


Zdroj MO ČR

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.