Zdeněk Zavadil měl podle dobových dokumentů odpor k vojenské službě a „zabíjení lidí“. V červnu 1953 proto zfalšoval opušťák a z vojny zběhl. Svobodu si chtěl dvacetiletý mladík zachránit útěkem do Berlína. Východoněmecká policie ho ale chytila a vrátila zpět. Za útěk mu pak vojenský soud vyměřil sedmiletý trest.
Po více než padesáti letech chtěl Zavadil své jméno očistit, ale marně. Okresní soud v Českých Budějovicích totiž před měsícem rozhodl, že mu nešlo o ideje, ale jen o pohodlnější život na Západě. Podobných žádostí o přezkum vojenských rozsudků z dob komunismu řeší justice celou řadu. Mimořádně úspěšní jsou v tomto ohledu Svědkové Jehovovi.
Zavadil ovšem z vojny ke své smůle zběhl jen na základě četby klasiků, nikoliv bible. „Uvedl, že svého činu se dopustil z odporu, který má vůči vojenské službě vůbec, jež prý je určena k zabíjení lidí. K tomuto přesvědčení prý dospěl četbou některých klasiků (Goethe, Tolstoj). Chtěl se prý přes západní Německo dostat do Švédska, aby tak získal volnost a mohl pracovat,“ stojí v rozsudku Nižšího vojenského soudu Tábor ze srpna 1953.
Klasikové Zavadilovi neprospěli
Komunistický soud samozřejmě na Zavadilův pacifismus nebral ohledy a konstatoval: „Nutně si musil uvědomit, ježto jeho inteligence je dosti vysoká, že naše armáda není jako kapitalistické armády určena k zabíjení lidí, nýbrž právě k ochraně míru a štěstí lidí proti jakýmkoliv úkladům válečných paličů.“
Klasikové ale Zavadilovi neprospěli ani nyní, když soudce Pavel Pavlátka odmítl šestapadesát let starý rozsudek zrušit. Zákon podle něj odkazuje na „určité demokratické principy – na přesvědčení politické, náboženské a podobně“. V Zavadilově případě je ovšem prý „situace poněkud jiná“ než třeba u Svědků Jehovových. „V rozsudku (z roku 1953) například stojí, že již podvakráte před nástupem na vojnu chtěl opustit republiku... asi měl představu, že se mu tam bude žít lépe,“ vysvětlil LN své rozhodnutí Pavlátka.
Zavadilův advokát Lubomír Müller s nedávným verdiktem budějovického soudu nesouhlasí a chce se odvolat ke krajskému soudu. „Z dnešního hlediska jednal v souladu se svobodou, kterou zaručuje všeobecná deklarace lidských práv. Měl mít právo volby, jestli chce na vojnu jít, či nejít, jestli chce žít v Československu, nebo ve Švédsku, a tu volbu neměl,“ namítá.
Zavadil také podle Pavlátky propásl lhůtu, kdy si měl žádost o rehabilitaci podat. Tomu ale specialista na rehabilitační spory Müller oponuje: „Jiné soudy zaujímají v obdobných případech názor, že podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu lze takto postupovat kdykoliv.“
Po více než padesáti letech chtěl Zavadil své jméno očistit, ale marně. Okresní soud v Českých Budějovicích totiž před měsícem rozhodl, že mu nešlo o ideje, ale jen o pohodlnější život na Západě. Podobných žádostí o přezkum vojenských rozsudků z dob komunismu řeší justice celou řadu. Mimořádně úspěšní jsou v tomto ohledu Svědkové Jehovovi.
Zavadil ovšem z vojny ke své smůle zběhl jen na základě četby klasiků, nikoliv bible. „Uvedl, že svého činu se dopustil z odporu, který má vůči vojenské službě vůbec, jež prý je určena k zabíjení lidí. K tomuto přesvědčení prý dospěl četbou některých klasiků (Goethe, Tolstoj). Chtěl se prý přes západní Německo dostat do Švédska, aby tak získal volnost a mohl pracovat,“ stojí v rozsudku Nižšího vojenského soudu Tábor ze srpna 1953.
Klasikové Zavadilovi neprospěli
Komunistický soud samozřejmě na Zavadilův pacifismus nebral ohledy a konstatoval: „Nutně si musil uvědomit, ježto jeho inteligence je dosti vysoká, že naše armáda není jako kapitalistické armády určena k zabíjení lidí, nýbrž právě k ochraně míru a štěstí lidí proti jakýmkoliv úkladům válečných paličů.“
Klasikové ale Zavadilovi neprospěli ani nyní, když soudce Pavel Pavlátka odmítl šestapadesát let starý rozsudek zrušit. Zákon podle něj odkazuje na „určité demokratické principy – na přesvědčení politické, náboženské a podobně“. V Zavadilově případě je ovšem prý „situace poněkud jiná“ než třeba u Svědků Jehovových. „V rozsudku (z roku 1953) například stojí, že již podvakráte před nástupem na vojnu chtěl opustit republiku... asi měl představu, že se mu tam bude žít lépe,“ vysvětlil LN své rozhodnutí Pavlátka.
Zavadilův advokát Lubomír Müller s nedávným verdiktem budějovického soudu nesouhlasí a chce se odvolat ke krajskému soudu. „Z dnešního hlediska jednal v souladu se svobodou, kterou zaručuje všeobecná deklarace lidských práv. Měl mít právo volby, jestli chce na vojnu jít, či nejít, jestli chce žít v Československu, nebo ve Švédsku, a tu volbu neměl,“ namítá.
Zavadil také podle Pavlátky propásl lhůtu, kdy si měl žádost o rehabilitaci podat. Tomu ale specialista na rehabilitační spory Müller oponuje: „Jiné soudy zaujímají v obdobných případech názor, že podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu lze takto postupovat kdykoliv.“