Prezident Klaus označil ratifikaci smlouvy v Senátu za "zklamání". "Postavili (senátoři) se tím zády k dlouhodobým zájmům České republiky a nadřadili jim krátkodobé zájmy současných politických reprezentací i svoje vlastní," řekl.
Zákonodárci horní komory podle prezidenta rezignovali na své dřívější názory. Klaus si to vykládá "politickým a mediálním, domácím i zahraničním" tlakem.
Klaus se nepodepíše pod ratifikační proces tak zvané Lisabonské smlouvy, která má reformovat instituce rozšířené Evropské unie, dokud Ústavní soud znovu nevydá na smlouvu posudek.
"Nyní počkám, zda skupina senátorů, jak někteří z nich avizovali, požádá Ústavní soud o další posouzení Lisabonské smlouvy ve vztahu k naší ústavě. Pokud k tomu dojde, nebudu o svém rozhodnutí ratifikovat či neratifikovat Lisabonskou smlouvu uvažovat dříve, než Ústavní soud vydá svůj nález," prohlásil.
Skupina senátorů ODS již předtím oznámila, že hodlá podat k Ústavnímu soudu na Lisabonskou smlouvu stížnost. Podpis stížnosti údajně slíbilo potřebných 17 senátorů. Před Ústavním soudem se smlouva již jednou objevila, ale soud v ní žádný rozpor s českou ústavou neshledal.
Senátor Jaroslav Kubera (ODS) řekl, že spolu s dalšími odpůrci smlouvy po jejím přijetí požádají prezidenta Václava Klause, aby dokument nepodepisoval. Česká republika v současnosti předsedá Evropské unii, do dnešního dne byla poslední zemí, jejíž parlament se ke smlouvě nevyjádřil.
Prezidentův odpor ke smlouvě je konzistentní. V reakci uvedl, že smlouva "není na pořadu dne", protože Irsko ještě o smlouvě v opakovaném referendu nerozhodlo. "Lisabonská smlouva je pro tuto chvíli mrtvá," řekl euroskeptik Klaus.
| Kompletní znění prezidentova prohlášení |
|
Musím vyjádřit své zklamání z toho, že někteří senátoři po nevídaném politickém i mediálním, domácím i zahraničním nátlaku rezignovali na své donedávna veřejně zastávané názory, a tím i na svou politickou i občanskou integritu a s ratifikací Lisabonské smlouvy vyjádřili svůj souhlas. Postavili se tím zády k dlouhodobým zájmům České republiky a nadřadili jim krátkodobé zájmy současných politických reprezentací i svoje vlastní. Je to velmi smutný doklad dalšího selhání významné části našich politických elit, které v různých obdobných okamžicích až příliš dobře známe z české historie. Naši politici si vždy nacházeli podobné zbabělé zdůvodnění: Jsme malí, slabí, v evropském kontextu nic neznamenáme, musíme se podřídit, i když s tím nesouhlasíme. Toto odmítám. Buď jsme po listopadu opětovně nabyli suverenitu a tím i odpovědnost za další osudy naší země, nebo to celé byl tragický omyl. To je v roce dvacátého výročí listopadu 1989 obzvláště aktuální připomínka. Nyní počkám, zda skupina senátorů, jak někteří z nich avizovali, požádá Ústavní soud o další posouzení Lisabonské smlouvy ve vztahu k naší ústavě. Pokud k tomu dojde, nebudu o svém rozhodnutí ratifikovat či neratifikovat Lisabonskou smlouvu uvažovat dříve, než Ústavní soud vydá svůj nález. Mé názory na tuto věc jsou známé a jasné. Nemohu si dovolit v jednu chvíli být zásadně proti, a pak, protože se mi to začíná hodit k mým osobním politickým či kariérním cílům, snadno změnit názor. Ale nepředbíhejme. Lisabonská smlouva je pro tuto chvíli mrtvá, protože byla v jednom členském státě odmítnuta v referendu. Proto pro mě rozhodování o ratifikaci této smlouvy zatím není na pořadu dne. Václav Klaus, 6. května 2009 |
