Lidovky.cz

Klaus s Fischerem si dopisují kvůli zárukám pro Irsko

Česko

  17:00
PRAHA - Dokument o zárukách pro Irsko, který má projednat nadcházející summit EU, vyžaduje podle prezidenta Václava Klause souhlas českého parlamentu. Prezident svůj názor v úterý napsal v dopisu předsedovi vlády Janu Fischerovi, který bude summit řídit.

Václav Klaus a Jan Fischer. foto: ČTK

Text uveřejnil Klaus na svém webu. Mandát k zárukám, s nímž předseda vlády odjíždí na čtvrteční summit, dnes schválil kabinet.

Ministr pro EU Štefan Füle ale dnes v Senátu řekl, že dokument bude mít povahu vládní smlouvy, pro níž není nutná další ratifikace v parlamentu. Stejný názor vyjádřil kabinet na svých stránkách www.vlada.cz. Záruky si Irsko vyžádalo pro opakování neúspěšného referenda o lisabonské smlouvě o fungování unie. Klaus je známým odpůrcem této smlouvy.

Podle Füleho mandát pro irské záruky vláda sjednala přesně v souladu se směrnicí pro sjednávání smluv vládní povahy.

Vláda uvádí, že návrh textu záruk pochází od irské strany. Záruky podle ní budou rozhodnutím summitu EU, které má podle českého práva "povahu mezinárodní smlouvy vládní povahy (nejedná se tedy o takzvanou prezidentskou smlouvu)". Vláda sdělila, že sjednávání a přijímání vládních smluv bylo rozhodnutím prezidenta z roku 1993 přeneseno na kabinet.

"Prezident tedy smlouvy této kategorie nesjednává, ani k tomu vládu v konkrétních případech nezmocňuje a neratifikuje je. Parlament tyto smlouvy podle Ústavy neschvaluje," zdůraznila vláda na svých webových stránkách.

Fischer v roli zástupce předsednického státu bude usilovat mimo jiné právě o shodu nad zárukami pro Irsko v souvislosti s opakovaným referendem o lisabonské smlouvě.

V dopise premiérovi Klaus uvedl, že v Bruselu půjde o dokument, který má učinit "tzv. záruky pro Irsko" právně závaznými. Jde podle něj o mezinárodní politickou smlouvu, která vyžaduje souhlas parlamentu. "Proto ji není možné sjednat jako vládní smlouvu a lze ji podepsat pouze s výhradou ratifikace," napsal Fischerovi.

Současně se premiéra dotázal, zda pro sebe hodlá požádat o plnou moc ke sjednání takové smlouvy s výhradou ratifikace. "Sjednání v jiné formě by bylo v rozporu s článkem 49 Ústavy České republiky a takový postup bych nemohl akceptovat," dodal prezident.

Irské záruky, jež si Dublin vyžádal pro dokončení ratifikace lisabonské smlouvy, se mají týkat svrchovanosti země v otázkách daní, potratů, sociálních práv zaměstnanců a zajištění neutrality ostrovního státu. České předsednictví hodlá prosazovat přijetí záruk pro Irsko v právně závazné formě rozhodnutí hlav států a předsedů vlád. Právě návrh tohoto dokumentu zřejmě Hrad v úterý od vlády dostal, vyplývá z Klausova dopisu.

Fischer již na Klausův dopis odpověděl a odpověď uveřejnil na vládním webu.

Také premiér v dopise vyjadřuje názor, že záruky pro Irsko jsou mezinárodní smlouvou vládního typu, a k jejímu sjednání tak není plná moc hlavy státu nutná. Premiér dodal, že vláda se touto věcí zabývala velmi podrobně a věc konzultovala s experty.

Ústavní článek 49, o němž prezident píše, se týká mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci je třeba souhlasu obou parlamentních komor. Podle této části ústavy jde o smlouvy, které upravují práva a povinnosti osob, smlouvy spojenecké, mírové a jiné politické, smlouvy, z nichž vzniká členství země v mezinárodní organizaci, smlouvy hospodářské, jež jsou obecné povahy, a smlouvy o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Klaus v dopise píše, že dokument, o němž mají lídři zemí EU jednat na summitu, je ve smyslu citovaného článku ústavy "mezinárodní smlouva politická".

Expert na ústavní a mezinárodní právo Vladimír Balaš dnes ČTK řekl, že případná nutnost ratifikace záleží na tom, jak budou dokument nazývat a chápat jeho předkladatelé. Pokud je "přílepek" k lisabonské smlouvě skutečně zvláštní smlouvou, tak má podle něj Klaus zřejmě pravdu a dokument podléhá ratifikaci. Předkladatelé ale také mohou dokument označit nikoliv za smlouvu, ale za pouhé výkladové ustanovení, které jen vyjasňuje práva a povinnosti zakotvené v lisabonské smlouvě. V takovém případě by ratifikaci nepodléhal.

Podle české vlády znění záruk musí vyhovovat Irům, současně však nesmí vést k opětovnému otevření procesu ratifikace lisabonské smlouvy reformující rozšířenou EU ve členských státech. Záruky tedy mají být v souladu se smlouvou.

Dopis prezidenta republiky Václava Klause předsedovi vlády Janu Fischerovi o zárukách Evropské unie pro Irsko

Vážený pane předsedo vlády,
Kanceláři prezidenta republiky byl v úterý 16. června 2009 doručen materiál pro schůzi vlády "Návrh na přijetí Rozhodnutí hlav států a předsedů vlád 27 členských státu EU zasedajících v Evropské radě ve vztahu k obavám irského lidu týkajícím se Lisabonské smlouvy" - jedná se o smlouvu, která má učinit právně závaznými tzv. záruky pro Irsko.
Tato mezinárodní smlouva je mezinárodní smlouvou politickou ve smyslu čl. 49 Ústavy, a jako taková vyžaduje souhlas Parlamentu. Proto ji není možné sjednat jako vládní smlouvu a lze ji podepsat pouze s výhradou ratifikace.
Znamená to, že hodláte požádat o plnou moc pro Vás ke sjednání této smlouvy s výhradou ratifikace? Sjednání v jiné formě by bylo v rozporu s článkem 49 Ústavy České republiky a takový postup bych nemohl akceptovat.
S pozdravem
Václav Klaus

Odpověď premiéra Jana Fischera na dopis prezidenta Václava Klause

Vážený pane prezidente republiky,
dnešního dne jsem obdržel Váš dopis týkající se Vašeho hodnocení "Návrhu na přijetí Rozhodnutí hlav států a předsedů vlád 27 členských států EU zasedajících v Evropské radě ve vztahu k obavám irského lidu týkajícím se Lisabonské smlouvy" (dále jen "Rozhodnutí") jako politické smlouvy ve smyslu čl. 49 písm. b) Ústavy ČR a Vašeho dotazu, zda vláda hodlá požádat o plnou moc ke sjednání této mezinárodní smlouvy s výhradou ratifikace.
Rozhodnutí není po formální ani materiální stránce mezinárodní smlouvou jiné politické povahy, jak o ní hovoří čl. 49 písm. b) Ústavy ČR.
Politickými smlouvami ve smyslu Ústavy ČR jsou spojenecké a mírové a jiné mezinárodní smlouvy obdobné povahy, mezi které dle ustálené právní praxe lze subsumovat například smlouvy o vzájemné pomoci při ozbrojeném napadení, smlouvy o přátelství a spolupráci, smlouvy o neútočení, smlouvy o kolektivní bezpečnosti nebo smlouvy o řešení sporů mezi státy. Pro toto stanovisko svědčí systematický a gramatický výklad uvedeného článku Ústavy ČR, podle kterého lze do kategorie politických smluv subsumovat pouze takové mezinárodní smlouvy s politickým obsahem, které jsou srovnatelné se smlouvami mírovými a spojeneckými. K tomuto závěru lze dospět i skrze ústavní kategorii "mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení", jež jsou expressis verbis uvedeny v čl. 43 odst. 1 Ústavy ČR a jež jako zvláštní druh mezinárodně smluvních ujednání, mnohdy upravených ve smlouvách jiné politické povahy, podléhají zvláštnímu ústavnímu postupu na půdě Parlamentu ČR. Výše uvedené Rozhodnutí není, podle mého názoru, mezinárodní smlouvou jiné politické povahy ve smyslu č. 49 písm. b) Ústavy ČR, nýbrž mezinárodní smlouvou vládního typu, k jejímuž sjednání není potřeba plné moci hlavy státu.
Vláda se ústavněprávní klasifikací Rozhodnutí zabývala velmi podrobně a za tímto účelem proběhla řada odborných konzultací a expertních jednání, které osvědčily uvedený závěr o povaze Rozhodnutí jako mezinárodní smlouvy vládního typu.
S pozdravem
Jan Fischer

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.